7 Tdo 1508/2008
Datum rozhodnutí: 18.12.2008
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. b, e) tr. zák., § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., § 9 odst. 2 písm. b) tr. zák., § 257 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., § 9 odst. 2 písm. d) tr. zák., § 238 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., § 9 odst. 2 písm. d) tr. zák.




7 Tdo 1508/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. prosince 2008 o dovolání obviněného J. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 5 To 72/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 9 T 4/2006, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným zčásti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dále trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. a trestné činy krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 3 T 93/2005, byl obviněný J. H. odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem byl současně zrušen výrok o trestu ohledně obviněného J. H. z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 3 T 93/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, jimiž měl podle obžaloby spáchat pod body 1 7 obžaloby trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a pro skutky pod body 24, 31, 34, 35, 36, 43, 45, 46, kterými měl podle obžaloby spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný, ukončený ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že obviněný tyto skutky spáchal.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. H. uložena povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněným B. Z. zaplatit poškozené obci Ú. částku 38.000 Kč a městu L. n. N. částku 320.000 Kč. Podle § 228 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obec Ú. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obec P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v H., obec M., obec S., obec B. a Římskokatolické farnosti B., M. M., B. u P., K. a J. n. J. odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání proti výroku o vině a trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 5 To 72/2007, zrušil podle § 258 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. H. z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. v odsuzující části v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu uznal obviněného J. H. vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. pod body 1, 3 a) až g) rozsudku, a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. pod bodem 3 e) rozsudku. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 3 T 92/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Podle § 228 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně se spoluobviněným B. Z. zaplatit obci Ú. částku 38.000 Kč a městu L. částku 320.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obec Ú. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 5 To 72/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný popírá, že by se dopustil trestné činnosti. Argumentuje tím, že se scházel se spoluobviněným B. Z. pouze za účelem užívání drog, a že sochy, které byly nalezeny v jeho vozidle příslušníky Policie České republiky, chtěl pouze vrátit, neboť je nalezl pohozené u silnice. Poukázal na to, že z provedeného dokazování nevyplývá jednoznačně, že se podílel na krádeži předmětných soch, a proto má za to, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Namítl, že v důkazním řízení byly shromážděny jen nepřímé důkazy, které na sebe nenavazují a ve svém souhrnu netvoří logickou a nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly okolnosti nezákonného jednání a usvědčovaly obviněného ze spáchání trestných činů. Z těchto důvodů má obviněný za to, že soudy obou stupňů nerespektovaly ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 5 To 72/2007, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 9 T 4/2006, ve výroku o vině a trestu a další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad a aby současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný směřuje své námitky pouze proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů. Uvedla, že všechny tyto námitky primárně směřují ke změně skutkových zjištění, a že obviněný se tak snaží prosadit odlišný skutkový stav věci od toho, ke kterému dospěly soudy obou stupňů. Dodala, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení, a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Jestliže obviněný namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, avšak tento svůj názor dovozoval z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům obou stupňů nevytkl vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen: ,,Nejvyšší soud ) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že v dovolání ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, nýbrž učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy takové námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadá skutková zjištění soudů. Za námitky skutkové povahy je nutno považovat námitky, že z provedeného dokazování nevyplývá, že se obviněný dopustil trestné činnosti, že nebyly provedeny veškeré dostupné důkazy, a že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obviněný uvedl, že neodcizil sochy nalezené v jeho vozidle, nýbrž je nalezl u silnice a měl v úmyslu je vrátit. Se spoluobviněným B. Z. se údajně stýkal pouze v souvislosti s užíváním drog. Těmito námitkami se však obviněný snaží prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým došly soudy obou stupňů. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněný zároveň poukázal na porušení zásady in dubio pro reo. Nejvyšší soud k tomu dodává, že jde o procesněprávní zásadu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek