7 Tdo 1501/2003
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1501/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2004 o dovolání obviněného Ing. Z. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 2 To 602/2003, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 184/2002, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 2 To 602/2003, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 8 T 184/2002, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 8 T 184/2002, byl obviněný Ing. Z. L. uznán vinným trestným činem pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. Podle zjištění Okresního soudu v Olomouci se obviněný trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že "jako občanský zaměstnanec vojenského zařízení v dopisu ze dne 26. 1. 2002 zaslaném na adresu VÚ 2784 S. B. a v dopisu ze dne 23. 4. 2002 adresovaném Ministru obrany ČR, v nich požadoval odvolání pplk. Ing. Z. P. z funkce náčelníka vojenského zařízení 3772 - PDS ve M. L., uvedl pravdě neodpovídající neověřené údaje o tom, že pplk. Ing. Z. P. v průběhu roku 2001

1) vydal občanským zaměstnancům nařízení, aby ve sterilizační komoře konstruované na kladnou teplotu temperovali na mínus 50 stupnů Celsia,

2) neuspěl u zkoušky z balistiky hlavňových zbraní,

3) porušil zásady bezpečnosti tím, že vydal pokyn podřízenému pyrotechnikovi odnést náhradní PG 15V Nh, u které nenastartoval raketový motor, na pyrotechnickou základnu,

4) přelepením záznamů v evidenci obelstil komisi z centra, která se přijela přesvědčit, zda je pravdivé hlášení o zabezpečení místností pro uložení nejdražšího zařízení útvaru,

5) v temperační komoře v objektu balistické střelnice S. si nechal (jako správný myslivec) mrazit 2 ks divočáků nepřetržitě od prosince 2000 do ledna 2001,

6) na palebné čáře balistické střelnice si zřídil krmítko pro divočáky, o které se museli starat jeho podřízení a nechal si jimi upravit a zdokonalit okno věže balistické střelnice pro potřeby mysliveckého posedu a z tohoto důvodu? realizace jeho koníčka - docházelo ke zbytečnému vytápění věže,

7) v souvislosti s rozhodnutím MGŠ AČR provádět zkoušky munice v jiném vojenském zařízení byly dány zaměstnancům výpovědi z pracovního poměru a Ing. P. přijal nezvykle velké množství nových pracovníků, aby se tak mohl při podepisování nových smluv zákonnou cestou zbavit jemu nepohodlných pracovníků,

přičemž takové jeho podněty byly dle sdělení VZ 3772 T. n. O. v letech 2001 - 2002 opakovaně šetřeny komisemi a inspekcí Ministerstva obrany sice s negativním výsledkem, přesto však poškozovaly vážnost pplk. Ing. Z. P. u podřízených i nadřízených pracovníků, což se projevilo záporně v hodnocení jmenovaného v oblasti řízení vojenského zařízení, v důsledku toho také nebyl v té době odměněn, i když vykazoval pracovní činností velmi dobrých výsledků."

Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný odvolání, které bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 2 To 602/2003.

Obviněný Ing. Z. L. prostřednictvím obhájce podal proti shora uvedenému usnesení krajského soudu dovolání. V podaném dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně se nevypořádaly se subjektivní stránkou trestného činu pomluvy, kterým byl uznán vinným. Poukazuje na to, že ze skutkových zjištění soudů nevyplývá naplnění úmyslné formy zavinění, která se předpokládá u trestného činu pomluvy. V souvislosti s touto námitkou poukázal na to, že se pouze v rámci služebního postupu obracel na nadřízené orgány. Jeden z dopisů, který odeslal, byl reakcí na přímou výzvu nadřízeného, který ho k vyjádření vyzval. Dále obviněný uvedl, že podle jeho názoru ani jeden z údajů, které jsou uvedeny pod body 1 až 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně není nepochybně sám o sobě takovým údajem, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného a rovněž namítá, že posuzovaný čin nemá potřebný stupeň společenské nebezpečnosti. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek soudu prvního stupně, který mu předcházel, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání sice naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , avšak nejsou způsobilé zvrátit výrok o vině trestným činem pomluvy, kterým byl obviněný uznán vinným. Poukazuje na to, že se soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly se všemi námitkami obviněného, což naposledy bylo vyjádřeno také v rozhodnutí odvolacího soudu, a proto je třeba dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V daném případě je napadeným rozhodnutím usnesení soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto odvolání podané obviněným /§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř./. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 2 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), a bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 265e tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Trestným činem v obecném smyslu je podle § 3 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně.

K obligatorním znakům skutkové podstaty trestného činu patří objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka.

Objektem trestného činu pomluvy je ochrana cti a dobré pověsti, v posuzovaném případě je to pověst poškozeného pplk. Ing. Z. P.

Podstatou objektivní stránky trestného činu pomluvy je pak sdělení nepravdivých údajů, které jsou způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost osoby nepravdivým údajem dotčené u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Okresní soud v Olomouci uzavřel svá skutková zjištění tím, že "... obviněný uvedl ve svých dopisech pravdě neodpovídající a neověřené údaje ", přičemž takové podněty byly opakovaně šetřeny s negativním výsledkem, přesto však poškozovaly vážnost pplk. Ing. Z. P. u podřízených i nadřízených pracovníků, což se projevilo záporně v hodnocení jmenovaného v oblasti řízení vojenského zařízení, v důsledku toho také nebyl v té době odměněn, i když vykazoval pracovní činností velmi dobrých výsledků. Ze shora uvedeného skutkového zjištění plyne, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů a po jejich zhodnocení měl dospět k závěru, že údaje uvedené v předmětných dopisech (ze dne 26. 1. a 23. 4. 2002 pod body 1 až 7) neodpovídají pravdě a jsou neověřené. Okresní soud však také konstatoval, že tyto údaje poškozovaly vážnost pplk. Ing. Z. P. Shora bylo Nejvyšším soudem poukázáno na to, že nepravdivé údaje, musí značnou měrou ohrozit vážnost osoby nepravdivým údajem dotčené u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.



Jak tedy vyplývá z popisu skutku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i krajský soud, měly pravdě neodpovídající a neověřené údaje poškodit vážnost poškozeného u podřízených i nadřízených pracovníků, což se projevilo i v hodnocení poškozeného v oblasti řízení vojenského zařízení a v důsledku toho také nebyl v té době odměněn, i když vykazoval pracovní činností velmi dobrých výsledků. Z této formulace vyplývá, že výroky, které jsou uvedeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně mohly podle názoru soudu prvního stupně (i soudu odvolacího) ohrozit poškozeného v jeho zaměstnání. K naplnění objektivní stránky trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. však musí být míra ohrožení dána ve značné míře. Okresní soud však skutkové zjištění uzavřel, že výše citované údaje poškozovaly vážnost pplk. Ing. Z. P. Vzhledem k tomu, že se jedná o ohrožovací trestný čin, je potřebné k naplnění výše uvedeného znaku (ve značné míře) hodnotit nikoli jen následky vzniklé v souvislosti se sdělením shora uvedených údajů, ale také další související okolnosti, což však z rozhodnutí soudu prvního stupně ani soudu odvolacího (výroku ani odůvodnění) nevyplývá.

Obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu je také subjektivní stránka. V odůvodnění se soud prvního stupně spokojil s konstatováním, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že obžalovaný se dopustil jednání, které je třeba po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák. Ve vztahu k subjektivní stránce okresní soud uzavřel, že obviněný se uvedeného trestného činu dopustil v úmyslu minimálně nepřímém, když věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, když byl v tomto smyslu informován, navíc se jedná o osobu vysokoškolsky vzdělanou, u které lze předpokládat určitý stupeň obezřetnosti a opatrnosti. V uvedeném směru se však jedná o pouhé konstatování, aniž by bylo důsledně rozlišeno mezi konstatováním objektivních skutečností a konstatováním - vyjádřením vnitřního psychického vztahu obviněného k povaze šířených údajů, neboť zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu a je vedle složky vědění vybudováno i na složce vůle, která zahrnuje především chtění nebo srozumění. Ohledně psychického vztahu obviněného k povaze jím šířených údajů nelze se nezmínit o celkové situaci u útvaru. V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a hodnocením důkazů není možné se nezmínit o tom, že údaje, které soud použil ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným, nejsou zcela shodné s údaji, které použil ve svých písemnostech obviněný. Soud zde převzal podanou obžalobu. Soud prvního stupně v obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí rozvádí výpovědi jednotlivých svědků a obviněného, aniž by však z odůvodnění jeho rozsudku vyplývalo, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. V uvedené souvislosti je možno pouze orientačně odkázat na bod 3 výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, kde se obviněný hájil tím, že splnění příkazu poškozeného by ohrozilo bezpečnost pracovníků (rovněž tak v dopise). V souvislosti s tím lze poukázat na výpověď svědka Č. (č. l. 122), který uvedl, že se jednalo o střelu, ve které místo trhaviny byla inertní hmota, takže by munice sama nevybuchla, nemohlo dojít k usmrcení či zranění osoby výbuchem, spíše by mohlo dojít k popálení zážehem motoru. V případě údajů uvedených v bodě 5 je potřebné uvést, že ve spise se sice nachází doklad (č. l. 20), který je však datován dnem 15. 1. 2002, tedy byl vydán poté, co již mělo být sele prasete divokého patrně od 29. 12. 2001 mraženo na střelnici S. Navíc jedná se o doklad na mražení jednoho kusu a jak vyplynulo z výpovědí svědků (P., H.) měli být mraženi "divočáci". Soudy se již podrobněji nezabývaly okolnostmi, za kterých byl doklad na č. l. 20 vydán, podepsán apod. S. H. ve své výpovědi na č. l. 120 uvedl, že poškozený mu nedal příkaz na mražení na ?50 stupňů Celsia, ale vytkl mu, že komoru špatně převzal, protože nejde mrazit na zápornou hodnotu (k bodu 1). Bez povšimnutí soudů zůstaly i výpovědi svědků, pokud se zmínili o prováděných úpravách (bod 6) apod.

Úmysl obviněného je ve výroku o vině zaměřen k následku, který měl obviněný způsobit, tj. poškodit vážnost pplk. Ing. Z. P. Zavinění jako obligatorní znak trestného činu musí v případě trestného činu pomluvy zahrnovat skutečnost, že údaje sdělované obviněným jsou nepravdivé a současně způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost osoby pomluvou dotčené. Ve vztahu nikoli k následku, ale k vnitřnímu vztahu obviněného k povaze jím šířených údajů, nelze přehlédnout, že obviněný skutečně psal více stížností či upozornění na situaci u vojenského zařízení 3772. Ve spise se nachází předmětné dva dopisy, není však součástí spisu již dopis vyšetřovací komise, na který reagoval obviněný svým dopisem ze dne 26. 1. 2002. Z rozhodnutí soudu také nevyplývá, zda se zabýval např. skutečnostmi, které plynou z dokladů na č. l. 13 až 15 spisu - písm. g) - nebylo zjištěno, že uvedení pracovníci se museli starat o toto zařízení, v porovnání s výpovědí např. svědka H., D. Inspektor armády ČR uzavřel, že informace, že objekt není střežen a že poplatky za poskytnuté ubytování se nevybírají, je pravdivá /č. l. 14 písm. g), stejně jako informace o udělení hromadné dovolené č. l. 14 písm. f)/, kde bylo shledáno, že stížnost byla oprávněná v době zpracování. K výše uvedeným skutečnostem je třeba přihlížet při zvažování, zda a jakou měrou se mohly podílet na utváření psychického vztahu obviněného nejen k otázce srozumění s tím, že jím uváděné údaje jsou nepravdivé (oproti zjištění nepravdivých údajů jako objektivní stránky trestného činu - vyplývající ze skutkových zjištění), ale také k otázce srozumění, zda jsou současně také způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost poškozeného.

Shora uvedené skutečnosti nenašly své místo v rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu shora uvedených ustanovení.

Rovněž pokud jde o materiální znak trestného činu pomluvy, spokojil se soud prvního stupně s pouhým konstatováním, že společenská nebezpečnost jednání obviněného je dána porušením zájmu na ochraně cti a dobré pověsti občana před pomluvou, která může vážným způsobem narušit občanské soužití.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, zejména skutečnosti mající vztah k vnitřnímu - psychickému vztahu obviněného k povaze jím šířených údajů, nebylo možno se ztotožnit se závěrem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, který stejně jako soud prvního stupně konstatuje naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zák., aniž by tato tvrzení našla své opodstatnění alespoň v odůvodnění zmíněných rozhodnutí.

Z důvodů shora uvedených shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Z. L. důvodným, a proto z podnětu tohoto mimořádného opravného prostředku zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 2 To 602/2003, a jako součást řízení předcházejícího také rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 8 T 184/2002. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou uvedených rozhodnutí pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podotýká, že dovolání bylo podáno obviněným.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na povahu zjištěné vady a s tím spojenou nutnost pokračovat v řízení před soudem prvního stupně je zřejmé, že vadu nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann