7 Tdo 1497/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 2 tr. zák., § 202 odst. 1 tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 221 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1497/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2010 o dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 14 To 148/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 185/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 T 185/2009, byl obviněný J. V. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., pod body 2) 3) rozsudku trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 4) 7) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., pod bodem 8) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a pod bodem 9) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Za tyto trestné činy a za trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 3 T 80/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 13 To 195/2009, byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 3 T 80/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 13 To 195/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené D. M. ve výši 34.000,- Kč, poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Krajské pobočce pro kraj Vysočina, územní pracoviště Havlíčkův Brod, ve výši 2.167,- Kč, poškozenému L. M. ve výši 2.500,- Kč, poškozenému J. O. ve výši 1.700,- Kč, a poškozené pojišťovně Kooperativě, pojišťovna a. s., Vinna Insurance Group, Templová 747, Praha 1, ve výši 454.173,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškozený L. M. a poškozený J. O. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti NATE Marketing, a. s., se sídlem Chotěboř, Žižkova 1520, a NATE, Nápojová technika, a. s., se sídlem Chotěboř, Žižkova 1520, odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 14 To 148/2010, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 14 To 148/2010, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tvrdí, že se nedopustil skutků, které jsou mu kladeny za vinu. Namítl, že jeho trestné jednání nebylo v řízení prokázáno bez důvodných pochybností. K trestným činům krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ke kterým mělo dojít dne 15. 3. 2009, uvedl, že v noci z 14. 3. 2009 na 15. 3 2009 se zúčastnil hasičského bálu, proto nemohl spáchat uvedené trestné činy. To údajně vyplývá i z výpovědi svědkyně L. Z. i jejího otce svědka J. Z. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výpovědi zmíněných svědků jsou nevěrohodné a dodal, že ani zachycené pachové stopy na místě činu nemají žádnou důkazní hodnotu. Obviněný zároveň popírá, že by se dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. s tím, že mu nebylo trestné jednání prokázáno. Poukázal na to, že poškození V. C. a R. J. nejsou schopni označit jediného svědka, oba byli pod vlivem alkoholu a žádný z nich nevyhledal lékařskou pomoc po údajném napadení. Podle obviněného je podstatná výpověď Z. B., který uvedl, že obviněný není tím mužem, který napadl poškozeného R. J. V případě trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. obviněný poukázal na nedostatek důkazů. Podle obviněného soudy nižších stupňů rozhodly na základě skutkového stavu věci, o němž jsou důvodné pochybnosti, a porušily zásadu in dubio pro reo.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 14 To 148/2010, jakož i rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 T 185/2009, a aby sám zprostil obviněného obžaloby.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný však ve skutečnosti opakuje, že je nevinný a uvádí námitky směřující proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž v dovolání fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně. Údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Zároveň souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný učinil obsahem svého dovolání jen skutkové námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním, proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že jeho trestné jednání nebylo prokázáno bez důvodných pochybností, že soudy nižších stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, že dokazování je neúplné, a proto nelze dospět k závěru o jeho vině. Tím však obviněný napadl soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2010

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek