7 Tdo 1492/2008
Datum rozhodnutí: 07.01.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




7 Tdo 1492/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. ledna 2009 o dovolání obviněného D. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 6 To 296/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 43/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 1 T 43/2006, byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. Obviněný byl odsouzen podle § 254 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto padesát hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému M. Ř. škodu ve výši 10.000,- Kč.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně jakožto soud odvolací, vydal dne 5. 8. 2008, sp. zn. 6 To 296/2008, usnesení, kterým podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný D. Š. řádně a včas podaným dovoláním.

Obviněný D. Š. dovolání směřuje do výroku o vině, druhu a výměře trestu a uplatňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. Poukazuje na to, že odvolání bylo důvodné, uvedl v něm důležité skutečnosti vztahující se k postupu orgánů činných v trestním řízení od počátku celé kauzy. Byla dána důvodná obava stran zákonnosti postupu při zajišťování a dokládání důkazních materiálů do spisu vložených Policií ČR. Přes opakované námitky se žádný soudní orgán nevypořádal ani neobjasnil, jakou cestou se do policejního spisu dostaly dodatečně další fotografie, nebylo zjištěno kým byly do spisu vloženy, kdo je učinil, kdy a z čeho, když po celou dobu bylo konstatováno, že podkladový záznam byl zničen. Odvolání bylo velmi rozsáhlé a neslo zásadní poukázání na postup, který byl v rozporu se smyslem zákona a hrubě v neprospěch obviněného, neboť z dokumentů, kde nebyla ujasněna legálnost a vznik doložení, bylo soudními znalci vycházeno při jejich posuzování. Obviněný znovu poukazuje na svá písemná vyjádření a odvolání, které se dotýkalo základních podmínek legálnosti dokumentace. Odvolání podle jeho názoru nebylo nedůvodným. Poukazuje na zásadní nevyřešené nejasnosti a formálnost postupu, který nevedl a ani se nesnažil vést k ujasnění otázky možnosti, a to reálné možnosti, že technická stránka umožňuje fakticky to, aby vydaná peněžitá částka zajela zpět. Soud ani po opakovaných návrzích neprověřil tuto možnost na obdobných případech, které se v praxi prokazatelně objevily a jsou srovnatelnými pro danou kauzu. Obviněný dále ve svém dovolání uvádí rozsáhlé námitky, ve kterých výslovně polemizuje pouze s odůvodněním soudu II. stupně. V této části polemizuje se závěry dvou znaleckých posudků opatřených ve věci, kterým vytýká, že znalec nebyl na místě samém či vycházel pouze z teoretické stránky věci a druhý znalec, že neměl dostatečnou praktickou odbornost. Soudům vytýká, že neověřily možnost výběru a odepsání z účtu bez vyjetí finanční částky, jak tomu mělo být v jiných případech, které bylo možno zjistit z médií. V tomto směru, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení důkazů k ověření technologicky totožných výpadků a soud se spokojil s formálním posouzením soudních znalců, jejichž stanoviska jsou ale v rozporu s výpověďmi odborníků bankovního domu a také s praxí v oblasti bankomatů. Vzhledem k výše uvedenému navrhl aby, dovolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jakožto i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, zrušil svým usnesením napadené usnesení pod č. j. 6 To 296/2008-450 a vadné řízení mu předcházející, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, případně sám rozhodl rozsudkem.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice uvádí zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř., ale jeho konkrétní námitky stojí mimo jejich rámec. Dovolatel se tak domáhá změny skutkových zjištění, když zpochybňuje správnost procesního postupu soudů při zjišťování skutkového stavu věci, odkazuje na rozpory v provedeném dokazování, polemizuje se závěry nalézacího soudu ohledně skutkových zjištění a brojí proti odlišnému hodnocení důkazů a neúplnosti dokazování. Pokud obviněný v podstatné části dovolání brojí proti kvalitě a přesvědčivosti odůvodnění soudních rozhodnutí, jsou tyto námitky s ohledem na znění § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o které opřel své dovolání obviněný, aniž konkretizoval, kterou ze dvou uvedených alternativ uplatňuje, v první alternativě nepřicházelo v daném případě v úvahu, neboť by mělo své místo, pouze pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného a k jeho zamítnutí nebo odmítnutí z tzv. procesních důvodů uvedených v § 253 odst. 1 resp. odst. 3 tr. ř. V trestní věci obviněného však je naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně odvolání obviněného projednal a rozhodl o něm usnesením podle § 256 tr. ř. tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl a to poté, co napadený rozsudek přezkoumal podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř. Opodstatněnost druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je pak závislá na existenci dalších uplatněných důvodů dovolání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, tedy za situace, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Výlučně v ustanoveních § 11 odst. 1 a § 11a trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (k tomu srov. R 38/2005 SbRt.). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání. Obviněný nenaplnil ani jednu z podmínek přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení, přičemž tento uplatněný důvod dovolání vůbec ani neodůvodnil.

Poslední z dovolacích důvodů je uváděn § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též "jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání ale vyplývá, že uplatněné námitky obviněného D. Š. nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřené nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně do oblasti zjišťování skutkového stavu věci. Obviněný se ve svém dovolání zcela zaměřuje na námitky ohledně nesprávnosti a neúplnosti dokazování, hodnocení důkazů a odkazuje na své odvolání a v něm popsaná vyjádření. Takovými námitkami však deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně není naplněn (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. tr.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný, nebo ke které podle jeho názoru soudy měly dospět.

Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Jediným důvodem opodstatňujícím zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění může být pouze případ existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé. Toto však není v dovolání namítáno a proto se tím Nejvyšší soud nezabýval.

Nejvyšší soud rovněž shledal, že dovolatelovy námitky uplatněné v části B jeho dovolání nejsou přípustné podle § 265a odst. 4 tr. ř. a proto se jimi ani nezabýval, když dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. I tyto námitky jsou navíc výhradně skutkové povahy, když se jimi obviněný snaží zpochybnit opatřené znalecké posudky, domáhá se dalšího provádění důkazů a ve své podstatě vyjadřuje nesouhlas s tím, že by se dopustil jednání uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Jeho námitky jsou přitom i ve vzájemném rozporu, když na jedné straně namítá, že technicky bylo možné, aby vydaná peněžní částka zajela zpět do bankomatu a v další části namítá, že soud měl možnost zjisti, že technologie umožňuje, aby bankovky z bankomatu nevyjely a byly odepsány z účtu. V každém případě však takovéto námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Dovolání není dalším odvoláním a pokud dovolací námitky neodpovídají uplatněným důvodům dovolání, Nejvyšší soud se jimi nemůže zabývat.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného D. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš