7 Tdo 1480/2006
Datum rozhodnutí: 10.01.2007
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zák., § 89 odst. 3 tr. zák., § 12 odst. 12 tr. ř., § 160 odst. 1 tr. ř., § 160 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 8 tr. ř., § 220 odst. 1 tr. ř.





7 Tdo 1480/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. ledna 2007 o dovolání obviněného C. H. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 266/2003, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 71 T 266/2003, byl obviněný C. H. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění ve výměře šesti let. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených ve výroku rozsudku. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věcí popsaných ve výroku rozsudku.


Obviněný spáchal uvedený trestný čin společně s obviněným P. C. T. tím, že v přesně nezjištěné době od srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech O., poskytovali za úplatu omamnou látku heroin dalším osobám, z nichž byly ustanoveny níže uvedené osoby, když L. B. v přesně nezjištěném počtu případů prodali přesně nezjištěné množství této látky za celkovou částkou minimálně 150.000,- Kč a M. P. v nejméně 70-ti případech prodali omamnou látku heroin za celkovou částku 30.000,- Kč a obviněný C. H. T. dále prodal ve čtyřiceti případech omamnou látku heroin i D. H. za celkovou částku 16.000,- Kč, přičemž omamná látka heroin je zařazená do seznamu IV. podle jednotné Úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.


Proti tomuto rozsudku podal obviněný C. H. T. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a), b) a d) tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 187 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění ve výměře pěti let. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to věcí uvedených ve výroku rozsudku odvolacího soudu a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věcí uvedených ve výroku rozsudku odvolacího soudu.


Obviněný podle tohoto rozsudku spáchal trestný čin tím, že v přesně nezjištěné době od srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech O., spolu s dalším pachatelem, který je stíhán samostatně, prodal M. P. nejméně v 70-ti případech v přesně nezjištěném množství omamnou látku heroin ve směsi s kofeinem a paracetamolem za celkovou částku nejméně 30.000,- Kč, přičemž omamná látka heroin je zařazena do seznamu IV. podle jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 167/1998 Sb. ).


Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, podal obviněný C. H. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že trestní stíhání bylo proti němu zahájeno pro jiný skutek, než pro který byla podána obžaloba a kterým byl následně uznán vinným. Zároveň podle něj nebylo rozhodnuto o skutku, pro který bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. S poukazem na ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. je podle názoru obviněného dílčím útokem pokračujícího trestného činu prodej heroinu každé konkrétní osobě, a proto měl být podle § 160 odst. 1 tr. ř. v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán každý dílčí skutek tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání měl být natolik určitý, aby v budoucnu nemohlo dojít k porušení zásady ne bis idem.


Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, v části týkající se viny a trestu obviněného C. H. T., při zachování části výroku zrušujícího ve vztahu k obviněnému rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 71 T 266/2003, a věc přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl .


Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že v posuzované věci se prolíná hmotně právní a procesní problematika skutku. Podle trestního práva hmotného jde o to, zda popis skutkových okolností obsažený v příslušných rozhodnutích, zakládá jeden skutek nebo dva samostatné skutky spáchané ve vícečinném souběhu. Poukázala na to, že z hlediska hmotně právního pojetí nedošlo ke změně v chápání pokračování v trestném činu. Novelou trestního řádu, která byla provedena zák. č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, však došlo u pokračování v trestném činu ke zcela jinému vymezení skutku v trestním řádu, než jak byl dosud skutek chápán, zejména pokud jde o totožnost skutku. O dílčím útoku pokračujícího trestného činu lze totiž nyní meritorně rozhodovat, jen pokud bylo pro každý takový skutek samostatně zahájeno trestní stíhání. Odvolacímu soudu vytkla, že nepřisvědčil odvolacím námitkám obviněného ohledně absence totožnosti skutku. Uvedla, že i kdyby byl skutek vyčerpávajícím způsobem popsán v obžalobě, nedostatky týkající se sdělení obvinění není možné napravit ani rozhodnutím soudu v hlavním líčení.


Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že námitka nedostatečné totožnosti skutku je sice svým charakterem procesní námitkou, ale s ohledem na skutečnost, že obviněný nemá jiný opravný prostředek k dispozici, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 71 T 266/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasila přitom s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí než předpokládaného v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.


Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.


Námitky obviněného ohledně totožnosti skutku byly uplatňovány již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž nelze opomenout fakt, že zejména odvolací soud se s nimi opakovaně a přesvědčivě vypořádal na str. 3 svého usnesení ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 1 To 756/2005 (č. l. 734 spisu) a následně i na str. 5 svého rozsudku ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006 (č. l. 889 spisu). Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v trestní věci obviněného C. H. T.


Především Nejvyšší soud uvádí, že podmínky pro zahájení trestního stíhání jsou upraveny v ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 tr. ř. nebo § 159b odst. 1 tr. ř. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí podle § 160 odst. 1 tr. ř. obsahovat popis skutku, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku. V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.


Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že trestní stíhání obviněného C. H. T. (a obviněného P. C. T.) bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno dne 10. 7. 2003, kdy obviněný převzal usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 10. 7. 2003, ČTS:MROV-135/OK-709-2003, pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že v době od počátku prosince 2002 do současné doby na různých místech na území města O., prodával dalším osobám doposud nezjištěné množství drogy heroin za dosud neupřesněnou částku, např. L. V., který od nich koupil za uvedené období nejméně 10 ks tzv. psaníček s heroinem, každé v ceně 400,- Kč, tedy celkem za částku 4.000,- Kč, přičemž droga heroin (diacetylmorfin) je zařazen mezi omamné látky v Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb. (č. l. 16 spisu).


Následně byl obviněný dne 6. 11. 2003 podle § 160 odst. 6 tr. ř. upozorněn na to, že došlo ke změně popisu skutku, ze kterého byl obviněn, když měl trestné činy spáchat tím, že v době nejméně přesně nezjištěné doby v srpnu 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech území města O., prodával spolu s obviněným P. C. T. dalším osobám dosud nezjištěné množství drogy heroin za dosud neupřesněnou částku, a to zejména osobě, která vystupuje jako svědek podle § 55 odst. 2 tr. ř. pod jménem J. K., který u nich zakoupil přesně nezjištěné množství této látky za celkovou částkou minimálně 150.000,- Kč a M. P., doposud nezjištěné množství drogy heroin za dosud nezjištěnou částku, přičemž droga heroin (diacetylmorfin) je zařazena mezi omamné látky v příloze seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 k zák. č. 167/1998 Sb. (č. l. 309 spisu). Dne 18. 12. 2003 byl obviněný podle § 176 odst. 2 tr. ř. upozorněn na změnu právní kvalifikace, když předmětný skutek státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž právní kvalifikaci trestného činu šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák. ponechal beze změny.


Obžaloba byla podána na obviněného dne 18. 12. 2003 (č. l. 325 spisu) pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák., které měl obviněný C. H. T. spáchat společně s obviněným P. C. T. tím, že v přesně nezjištěné době od měsíce srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech území města O., prodávali omamnou látku heroin J. K. v přesně nezjištěném počtu případů, přesně nezjištěné množství této látky za celkovou částku minimálně 150.000, Kč a M. P. nejméně v 70-ti případech za celkovou částku 30.000,- Kč, přičemž omamná látka heroin je zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb.


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 71 T 266/2003, byl obviněný C. H. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., který spáchal spolu s obviněným P. C. T. tím, že v přesně nezjištěné době od měsíce srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech území města O., poskytovali omamnou látku heroin za úplatu dalším osobám, z nichž byly ustaveny níže uvedené osoby, když J. K. v přesně nezjištěném počtu případů, prodali přesně nezjištěné množství této látky za celkovou částku minimálně 150.000,- Kč a M. P. nejméně v 70-ti případech prodali omamnou látku heroin za celkovou částku 30.000, Kč a obviněný C. H. T. dále prodal ve čtyřiceti případech omamnou látku heroin i D. H. za celkovou částku 16.000,- Kč, přičemž omamná látka heroin je zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. (č. l. 599 spisu).


Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2005, sp. zn 1 To 756/2005, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zejména soudu prvního stupně vytkl, že se náležitě nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro výslech utajované osoby vystupující pod jménem J. K. v režimu podle § 55 odst. 2 tr. ř. a uložil mu, aby, pokud v řízení zjistí, že u svědka vystupujícího pod jménem J. K. nejsou dány podmínky § 55 odst. 2 tr. ř., jej vyslechl v hlavním líčení pod jeho pravým jménem. Soud prvního stupně po zkoumání podmínek uváděných v § 55 odst. 2 tr. ř. dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky postupu podle § 55 odst. 2 tr. ř., a proto uvedl v popisu skutku pravé jméno svědka, a to L. B. místo původně uváděného jména a příjmení J. K.


Po provedeném dokazování byl obviněný C. H. T. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 71 T 266/2003, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. za shora popsané jednání.


Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 39 To 27/2006, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. a), b) a d) tr. ř. tento rozsudek ve vztahu k obviněnému C. H. T. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v přesně nezjištěné době od srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech O., spolu s dalším pachatelem, který je stíhán samostatně, prodal M. P. nejméně v 70-ti případech v přesně nezjištěném množství omamnou látku heroin ve směsi s kofeinem a paracetamolem za celkovou částku nejméně 30.000,-Kč, přičemž omamná látka heroin je zařazena do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb.


Nejvyšší soud především podotýká, že je třeba rozlišovat odlišné pojmy "skutek" a "popis skutku." Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku.


V souladu s obžalovací zásadou vyslovenou v § 2 odst. 8 tr. ř., která je dále rozvedena v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle § 176 odst. 2 tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 tr. ř. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v § 160 odst. 1 tr. ř. jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a příp. další okolnosti, které jej charakterizují). Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány.


V popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného je zejména uvedeno, že obviněný v době od počátku prosince 2002 do současné doby (tj. do 10. 7. 2003) na různých místech na území města O., prodával dalším osobám doposud nezjištěné množství drogy heroin za dosud neupřesněnou částku , přičemž již v přípravném řízení byla na základě prováděného dokazování označena osoba (M. P.), které obviněný omamnou látku prodával a upřesněna i doba spáchání skutku (od srpna 2002 do 10. 7. 2003). Na tuto okolnost byl obviněný upozorněn dne 6. 11. 2003, aby tak mohl proti těmto skutečnostem zaměřit svou obhajobu již během přípravného řízení. Nejvyšší soud upozorňuje, že pokud v podstatě nadbytečně z hlediska totožnosti skutku byly tyto skutečnosti uvedeny v upozornění na změnu v popisu skutku ze dne 6. 11. 2003 s odkazem na § 160 odst. 6 tr. ř., nešlo o rozšíření trestního stíhání o další skutek, ale pouze o upřesnění dalších údajů tento skutek konkretizujících, jak se poté správně stalo i v obžalobě a odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu. Trestní stíhání proti obviněnému tak nebylo vedeno pro další skutky, jak se obviněný mylně domnívá, ale pro týž skutek, když byla pouze náležitě konkretizována jak osoba, které obviněný prodával omamnou látku, tak doba, kdy tak činil. Totožnost skutku byla zachována jednáním obviněného, které spočívalo v neoprávněném prodeji omamné látky jinému, čímž obviněný naplnil znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o znak skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to ,,jiného , byl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného tak, že ,,prodávali (společně se spoluobviněným) dalším osobám doposud nezjištěné množství drogy heroin . V průběhu trestního stíhání bylo jen upřesněno, komu byla droga prodávána.


Obžaloba byla podána pro skutek popsaný tak, že obviněný C. H. T. v přesně nezjištěné době od měsíce srpna 2002 do 10. 7. 2003 na různých místech území města O., prodával omamnou látku heroin také M. P. nejméně v sedmdesáti případech za celkovou částku 30.000,- Kč .


Je sice pravdou, že takto nebyl skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán, avšak z hlediska zachování totožnosti skutku není ani taková podrobná konkretizace na počátku trestního stíhání nutná, neboť je logické, že právě tyto skutečnosti jsou v průběhu řízení předmětem dokazování a jsou podle výsledků trestního řízení postupně zjišťovány, jak se také i v průběhu trestního stíhání skutečně stalo. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že z obžalovací zásady rozvedené v ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. a § 220 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby zcela popis skutku. Požadavek ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Vyplývá to např. z ustanovení § 221 odst. 1 tr. ř., podle něho ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu (tedy skutkových okolností), může soud věc vrátit státnímu zástupci k došetření, jen je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření. Z toho nutno dovodit (argumentum a contrario), že v případě, kdy takového dalšího šetření není třeba, protože věc po skutkové stránce byla např. objasněna důkazy provedenými při hlavním líčení, je soud oprávněn i takové změny okolností případu v rámci téhož skutku převzít do svých skutkových zjištění, pokud se tím nemění přímo podstata skutku. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude li zachována alespoň buď totožnost jednání nebo totožnost následku.


Z toho je třeba mj. učinit závěry i v tom směru, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek mj. i co do času spáchání, když jinak totožnost jednání zůstala zachována; při neshodě mezi jednáním uvedeným v obžalobě a tím, které vyšlo najevo v hlavním líčení, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku; a týkají-li se změny, k nimž došlo v důsledku dokazování při hlavním líčení, skutečností, které ve svém souhrnu tvoří jednání, bude zachována totožnost skutku, jestliže jednání vylíčené v obžalobě a jednání po změnách, k nimž došlo v hlavním líčení, budou alespoň částečně totožná (tedy i např. v částečné shodě časového vymezení), totéž platí pokud jde o následek. Taková shoda musí být zachována i ve vztahu ke skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. (srov. zejména č. 9/1972 Sb. rozh. tr., č. 52/1979 Sb. rozh. tr., č. 6/1962 Sb. rozh. tr., č. 19/1964 Sb. rozh. tr. a č. 64/1973 Sb. rozh. tr.). Je tedy zřejmé, že skutek, o kterém rozhodovaly soudy obou stupňů, je totožný se skutkem vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání, protože jednak byla zachována totožnost následku v rámci téhož skutku a jednak byl skutek v usnesení o zahájení trestního stíhání popsán tak, že bylo zřejmé, ohledně jakého konkrétního skutku se vede trestní řízení.


Podle § 89 odst. 3 tr. zák. je pokračováním v trestném činu takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Za pokračování v trestném činu je pak možno považovat uskutečňování zákonem zakázaného jednání, které stále a opětovně naplňuje skutkovou podstatu téhož, tedy jednoho trestného činu.


Bylo již zmíněno, že předmětem trestního stíhání je určitý skutek. Podle § 12 odst. 12 tr. ř. se každý dílčí útok pokračujícího trestného činu považuje za samostatný skutek. To znamená, že orgán činný v trestním řízení vede trestní stíhání o skutku (dílčím útoku) vymezeném v usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle Nejvyššího soudu je z popisu skutku uvedeného v usnesení o zahájení trestního stíhání patrné, že trestní stíhání bylo zahájeno jen pro jeden samostatný skutek, který byl dostatečně určitě specifikován, byť neobsahoval z důvodů výše vyložených veškeré skutečnosti, které jsou popsány ve výroku odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu. Tyto skutečnosti, tj. upřesnění doby spáchání skutku a přesné označení osoby, které obviněný prodával omamnou látku heroin, byly totiž zjištěny v průběhu přípravného řízení a do popisu skutku byly zahrnuty proto, aby byl skutek přesně označen a odpovídal tak ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Z popisu skutku je tedy zřejmé, že se nejedná o další dílčí útok pokračujícího trestného činu, pro nějž by bylo nutné podle § 160 odst. 5 tr. ř. zahajovat trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.


Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 10. ledna 2007


Předseda senátu


JUDr. Jindřich Urbánek