7 Tdo 148/2009
Datum rozhodnutí: 12.02.2009
Dotčené předpisy: § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.




7 Tdo 148/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 2. 2009 o dovolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 8 To 218/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 92 T 147/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 92 T 147/2007, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 8 To 218/2008. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dva roky.

Jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na určení času spáchání i podle zjištění Okresního soudu v Prostějově spočíval v tom, že obviněný dne 30. 6. 2007 v době okolo 21,00 hodin u rybníka v obci N., okr. P., přistoupil k P. P., namířil mu ke spánku revolver, chytil ho za mikinu, odvlekl ho k ceduli umístěné na dřevěném oplocení, kde ho pod pohrůžkou zabití donutil přečíst na ní napsaný nápis, přičemž výhrůžky zdůrazňoval funkčností revolveru včetně toho, že z jeho bubínku vyndal náboje, a následně poškozeného opětovnou výhrůžkou použitím zbraně přiměl prostor rybníka opustit. Rozdíl mezi oběma rozsudky je jen v tom, že podle rozsudku Okresního soudu v Prostějově se skutek stal dne 30. 6. 2007 v době od 19,30 do 20,30 hodin.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o vině a trestu, a to s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že soudy skutek posoudily nesprávně, protože jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu, resp. že skutkové okolnosti, tak jak byly zjištěny, nelze podřadit pod ustanovení § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž svá skutková zjištění vyvodily. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo aby po zrušení rozsudků přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání zčásti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se dovolání obviněného opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Svědčí o tom dikce . nebo jiném .hmotně právním.. , která je obsahem uvedeného ustanovení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Dovolacím důvodem jsou p r á v n í námitky proti kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Jde o námitky, které jsou zaměřeny v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na námitkách, jimiž dovolatel projevuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Je třeba připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí.

Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nutí aby něco konal, a spáchá takový čin se zbraní.

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Prostějově a z kterého s výjimkou upřesnění času spáchání skutku vycházel v napadeném rozsudku také Krajský soud v Brně, evidentně naplňuje znaky uvedeného trestného činu. Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání formuloval své námitky proti kvalifikaci zjištěného skutku jen velmi obecně, aniž blíže uvedl, který nebo které ze zákonných znaků trestného činu nebyly zjištěným skutkem podle jeho názoru naplněny, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než se s touto částí dovolání vypořádat rovněž jen obecným konstatováním, že právní posouzení skutku je v souladu se zákonem, a to z důvodů, které ve svých rozsudcích vysvětlily soudy obou stupňů.

S ohledem na zásady, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi těmito zjištěními a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném ze způsobů jejich hodnocení, který je logicky přijatelný, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou a logickou návaznost na svědecké výpovědi poškozeného P. P. a jeho přítelkyně K. B., kteří v podstatě shodně popsali jednání obviněného proti poškozenému. Tito svědci byli na návštěvě u I. M. u příležitosti oslavy jejích narozenin a v průběhu večera se z oslavy vzdálili s tím, že se byli projít v okolí a došli k rybníku, čímž se ovšem ocitli na pozemku obviněného. Na jejich přítomnost obviněný reagoval posuzovaným jednáním, jímž poškozeného donutil dojít k místu, kde byla cedule s upozorněním, že jde o soukromý pozemek, a tuto ceduli přečíst. Obhajoba obviněného byla založena na tvrzení, že proti poškozenému nepoužil žádné násilí ani pohrůžku, zejména ne se zbraní, a že poškozeného a jeho společnici jen upozornil, že jsou na soukromém pozemku, a vyzval je, aby odešli. Soudy považovaly tuto obhajobu za vyvrácenou svědeckými výpověďmi poškozeného P. P. a K. B., u nichž neshledaly žádný důvod k nepravdivé výpovědi a naopak shledaly, že tyto výpovědi jsou nepřímo podporovány jednak výpovědí svědkyně I. M., které se s incidentem svěřili, a jednak zjištěním, že obviněný skutečně je držitelem zbrojního průkazu a osobou s registrovaným revolverem zn. Taurus. Další důkazy, včetně těch, jejichž provedení se obviněný domáhal nad rámec dokazování provedeného v hlavním líčení, soudy považovaly za bezvýznamné, neboť žádný z nich neměl povahu přímého důkazu nebo jiného důkazu způsobilého zvrátit zjištění vyplývající ze svědeckých výpovědí poškozeného P. P. a K. B. Soudy tím nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s uvedeným hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, která soudy na tomto podkladě učinily, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec