7 Tdo 1478/2012
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1478/2012-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. února 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 213/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 Nt 802/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 13 Nt 802/2012, bylo obviněnému P. S. podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku (omylem uvedeno tr. ř.) uloženo ochranné ústavní psychiatrické léčení.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 213/2012, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. Uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne 27. 10. 2011, kdy policie provedla všechny vyšetřovací úkony (výslechy svědků, poškozeného, ohledání místa činu, atd.), aniž by mu však byl od počátku ustanoven obhájce. Ten mu byl ustanoven až v samotném závěru vyšetřování dne 19. 1. 2012, kdy bylo vyšetřování prakticky ukončeno a s ohledem na výpovědi svědků se čekalo na výsledek psychiatrického vyšetření znalkyní MUDr. Lenkou Fiedlerovou. Tímto postupem byl však podle obviněného porušen zákon, neboť měl mít obhájce od počátku trestního stíhání. Obviněný dále uvedl, že v rámci přípravného řízení nebyl vyslechnut jako obviněný, čímž byl zkrácen na svém právu na obhajobu. Vzhledem k tomu, že nebyl od počátku právně zastoupen, nemělo být podle něj přihlíženo k úkonům, které předcházely ustanovení obhájce. Obviněný dále namítl, že se soudy I. a II. stupně nezajímaly o řízení, které jejich usnesení předcházelo a ve kterém byl podle něj hrubě porušen zákon v jeho neprospěch, neboť orgány činné v trestním řízení neshromažďovaly důkazy o jeho nevině. Také nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. Lenky Fiedlerové, neboť tyto považuje za nepravdivé, neobjektivní, přičemž mu nebylo umožněno prokázat jeho příčetnost revizním znaleckým posudkem. Celé trestní řízení vedené proti své osobě považuje za politický proces na objednávku bývalé StB s cílem zlikvidovat ho za každou cenu a zavřít jej do psychiatrické léčebny.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání nejprve zrekapitulovala průběh předchozího trestního stíhání vedeného proti obviněnému P. S., které bylo pravomocně zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. Uvedla, že obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012 sp. zn. 42 To 213/2012, jímž byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 13 Nt 802/2012, jímž mu bylo podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné ústavní psychiatrické léčení. Státní zástupkyně má za to, že obviněný mohl podat dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé zákonné variantě, ovšem pouze ve vázanosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je speciálním dovolacím důvodem, který se váže k rozhodování o uložení ochranného opatření. Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný však podle státní zástupkyně porušení uvedených podmínek nenamítal. Naopak uvedl, že procesními vadami trpělo trestní řízení vedené u Okresního státního zastupitelství v Jihlavě pod sp. zn. ZT 286/2011, kdy bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepříčetnosti, aniž by mu v takovémto řízení byl ustanoven obhájce. Jestliže obviněný chtěl prostřednictvím dovolání namítnout, že nebyla dodržena jeho obhajovací práva, měl podle státní zástupkyně své dovolání směřovat proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně pobočka v Jihlavě, která dne 3. 4. 2012 pod sp. zn. 10 KZT 5/2012 rozhodla o zamítnutí jeho stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. ZT 286/2011, jímž bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno jeho trestní stíhání. Takové dovolání však obviněný ve lhůtě nepodal a zbavil se tak možnosti namítat, že v původním trestním řízení neměl obhájce. Nad rámec vyjádření k tomuto dovolání státní zástupkyně uvedla, že tvrzení obviněného se nezakládá na pravdě, neboť v průběhu celého trestního řízení vedeného proti jeho osobě obhájce měl a dokonce bylo rozhodnuto i o tom, že má podle § 33 odst. 2 tr. ř. nárok na obhajobu bezplatnou. Také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný podle státní zástupkyně neuplatnil správně, neboť hmotně právní námitky, které může uplatnit v dovolacím řízení, měl uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Obviněný však námitkami nenaplnil podle státní zástupkyně ani jeden z dovolacích důvodů, neboť jimi pouze polemizoval s tím, jak soudy hodnotily důkazy, v jakém rozsahu provedly dokazování, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, že nevyhověly návrhům na doplnění dokazování.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočka v Jihlavě ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 213/2012, jímž byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 13 Nt 802/2012, jímž mu bylo podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné ústavní psychiatrické léčení a uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , obviněný tento dovolací důvod uplatňuje v jeho druhé zákonné variantě, tedy ve vázanosti na ostatní dva uplatněné dovolací důvody, a to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., když uvedl, že neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho mít měl, a rovněž že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné zopakovat podstatné skutečnosti z trestního stíhání vedeného proti obviněnému P. S. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě (na č. l. 105 a násl. tr. spisu ZT 286/2011) ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. ZT 286/2011, bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání vedené proti obviněnému P. S. pro skutek spočívající v tom, že: v době od 10. 6. 2011 do 14. 6. 2011 zaslal na Okresní státní zastupitelství v Jihlavě písemné trestní oznámení, ve kterém mimo jiné lživě obvinil P. J. a dále blíže nezjištěné lékaře a sestry z oddělení 5C Psychiatrické léčebny v Jihlavě ze spáchání zločinu vraždy pacientky V. K., která byla dlouhodobě umístěna na výše uvedeném oddělení, když ve svém oznámení zejména uvedl, že P. J., jako bývalý náčelník Státní bezpečnosti se svými spolupracovníky měli dne 7. 6. 2011 přinutit službu konající sestry a přítomného doktora, aby pacientce K. něco dali a aplikovali, po čem u ní došlo k zástavě srdce, přičemž důvodem vraždy měla být výstraha, aby viděl jak dopadne jeho přítelkyně M. P., rovněž hospitalizována na uvedeném oddělení, bude-li on pokračovat v sepisování trestních oznámení, kdy uvedené skutečnosti zopakoval dne 19. 9. 2011 při podání vysvětlení po řádném poučení o případné trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů, přičemž prověřováním bylo zjištěno, že jmenovaná V. K. sice dne 7. 6. 2011 v Psychiatrické léčebně Jihlava skutečně zemřela, avšak v důsledku celkové zchátralosti organizmu související s jejím zdravotním stavem, bez jakéhokoliv podílu jiné osoby, v němž byl spatřován přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku.

Státní zástupce uvedené rozhodnutí vydal především proto, že ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (na č. l. 73 a násl. tr. spisu) vyplynulo, že schopnost rozpoznat protiprávnost jednání a schopnost je ovládat byly v době činu u obviněného P. S. obě vymizelé, a to v důsledku závažného duševního onemocnění, kterým obviněný trpí. Obviněný si proti tomuto usnesení podal stížnost (č. l. 107 tr. spisu), o které rozhodla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 10 KZT 5/2012 tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítla (č. l. 109 a násl. tr. spisu). V souvislosti s tím byl soudu státním zástupcem předložen návrh, aby obviněnému P. S. bylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě (č. l. 1 a násl. tr. spisu 13 Nt 802/2012). Uvedený návrh Okresní soud v Jihlavě projednal ve veřejném zasedání a usnesením ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 13 Nt 802/2012, rozhodl tak, že podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku P. S. uložil ochranné ústavní psychiatrické léčení. Proti tomuto usnesení podal obviněný P. Smejkal stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 42 To 213/2012 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (č. l. 53 tr. spisu 13 Nt 802/2012).

Obviněný předně v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , který je dán v případě, kdy obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Nejvyšší soud však shledal, že obviněný svými námitkami tento uplatněný dovolací důvod nenaplnil, neboť všechny námitky uplatněné pod tímto dovolacím důvodem vztáhl k předchozímu trestnímu stíhání vedenému u Okresního státního zastupitelství v Jihlavě pod sp. zn. ZT 286/2011 a nikoli k řízení o uložení ochranného léčení v ústavní formě, které napadl svým dovoláním. Obviněný v dovolání namítal, že dne 27. 10. 2011 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, aniž by mu byl ustanoven obhájce a došlo tak k porušení zákona. Namítal tedy porušení svého práva na obhajobu v jiné věci, než kterou se v rámci podaného dovolání nyní zabývá Nejvyšší soud. Navíc, jak uvedla státní zástupkyně ve svém vyjádření, není tato námitka obviněného pravdivá, neboť z obsahu trestního spisu ZT 286/2011 je zřejmé, že dne 2. 11. 2011 (č. l. 18 tr. spisu) bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. S. a dne 25. 11. 2011 (č. l. 21 tr. spisu) byl obviněnému ustanoven obhájce. Nikoli tedy až v samotném závěru vyšetřování dne 19. 1. 2012, jak uvádí v dovolání. Není přitom významné, že obviněnému, který si sám obhájce nezvolil, byli opakovaně ustanovováni obhájci, když byli buď k jeho námitkám, nebo na vlastní žádost zproštěni povinnosti obhajování. Obhájce pak měl obviněný po celé trestní stíhání. Námitkami obviněného tedy nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť jeho námitky se týkaly předchozího pravomocně zastaveného trestního stíhání a nikoli řízení o uložení ochranného opatření, které bylo předmětem dovolání.

Obviněný v dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil ani tento uplatněný dovolací důvod. Obviněný opět brojil proti původnímu trestnímu stíhání, které bylo zastaveno, neboť není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Namítal, že orgány činné v trestním řízení neshromažďovaly důkazy svědčící o jeho nevině, znalecký posudek vypracovaný MUDr. L. Fiedlerovou považuje za nepravdivý a neobjektivní, přičemž mu nebylo umožněno vypracování revizního znaleckého posudku a celé řízení má za politický proces namířený k jeho likvidaci. Takové námitky však směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, proti rozsahu dokazování a proti správnosti skutkových zjištění. Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci tohoto důvodu dovolání nenamítá, že soudy zjištěné jednání, není činem jinak trestným ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 tr. zákoníku tj., že nenaplňuje znaky přečinu podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, ale spáchání tohoto činu v podstatě popírá. Tím fakticky uplatnil námitky skutkové, které uplatněný ani jiný dovolací důvod podle 265b tr. ř. nenaplňují.

V této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na to, že speciálním dovolacím důvodem (který ovšem obviněný neuplatnil), který se váže k rozhodování o uložení ochranného opatření a tedy i ochranného léčení (§ 98 odst. 1 tr. zákoníku), je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Otázku nepříčetnosti obviněný sice nepřímo namítá, ale jednak v rámci neodpovídajícího dovolacího důvodu, a navíc jsou jeho námitky skutkové povahy. Námitkou o neopatřování důkazů o jeho nevině zpochybňuje správnost skutkových zjištění o jeho jednání, ve kterém byl spatřován přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Nenamítá tedy nesprávnost tohoto hmotně právního závěru, ale domáhá se změny skutkových zjištění. Dále zpochybňuje znalecký posudek z odvětví psychiatrie jako nepravdivý a neobjektivní. Takovéto skutkové námitky by nebyly podřaditelné ani pod odpovídající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.

Soud uloží ochranné léčení za současného splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že a) stal se skutek, b) tento skutek jinak má znaky trestného činu, c) obviněný je pachatelem tohoto skutku, d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný. Podle obsahu dovolání se námitky obviněného týkají pouze podmínky uvedené pod písm. a), tj. skutkové otázky zda se stal skutek, které ale v řízení o dovolání uplatnit nelze, a také podle písm. d), když zpochybňováním objektivnosti a pravdivosti znaleckého posudku tj. opět skutkovou námitkou, napadá nepřímo závěr o jeho nepříčetnosti.

S ohledem na výše uvedené a obsah dovolání obviněného je však zřejmé, že polemika obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování a že nevyhověly návrhu na doplnění důkazů (revizním znaleckým posudkem), je již mimo rámec dovolacího důvodu. Tyto vyloženě skutkové námitky se vymykají samotné povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Je tu určitá obdoba s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se zkoumá právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje obviněný. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se jedná o to, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli při jiné verzi skutkového stavu, kterou se snaží prosadit obviněný.

Otázka nepříčetnosti je otázkou právní, kterou obviněný ale zpochybňuje skutkovou námitkou týkající se rozsahu a úplnosti dokazování, když namítá, že mu nebylo umožněno prokázat svou příčetnost revizním znaleckým posudkem . I když obviněný, a to navíc nikoli uvedením zákonného ustanovení, ale pouze slovně, uplatnil neodpovídající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nikoli pro případy uložení ochranných opatření speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., ani v případě řádného uplatnění tohoto důvodu dovolání by proto jeho námitkám Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. Podle § 26 tr. zákoníku kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Soud I. stupně sice k podmínkám uložení ochranného léčení v ústavní formě pouze konstatoval, že neshledává důvody pro odchýlení od návrhu znaleckého posudku. K námitkám obviněného ale soud rozhodující o stížnosti na str. 3-4 odůvodnění rozhodnutí podrobně odůvodnil, proč považuje uložení ochranného ústavního psychiatrického léčení za správné. Poukázal přitom na závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, že obviněný v době činu trpěl duševní chorobou, poruchou s bludy, kdy kvalitativní změna myšlení ovlivňuje jednání a chování jedince a ovládací i rozpoznávací schopnosti obviněného byly zcela vymizelé. Znalkyně se přitom vypořádala i s předcházejícím znaleckým posudkem v jiné věci obviněného, oproti kterému konstatovala zhoršení psychického stavu, prohloubení paranoického vývoje jeho osobnosti až do podoby závažné duševní choroby.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že obviněný svými námitkami nenaplnil uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), písm. g) tr. ř., protože jeho námitky nelze pod tyto dovolací důvody podřadit. Pokud nebyly dány uvedené dovolací důvody, nemůže být dán ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jejich existenci založen.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš