7 Tdo 1477/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 předpisu č. 440/2009Sb.



7 Tdo 1477/2016-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2016 v Brně dovolání obviněného S. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 80/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 193/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. odmítá .

Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 1 T 193/2015, uznal obviněného S. K. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným přečinem ohrožením pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 23. 8. 2015, v době kolem 22. 00 hod., po předchozím požití alkoholických nápojů, řídil po ulici Š. v R., osobní motorové vozidlo značky Citroën Evasion, registrační značky ..., když byl na autobusové zastávce U. P. stavěn a kontrolován hlídkou Policie České republiky, přičemž u něj byly dechovými zkouškami pomocí přístroje Dräger Alcotest 7410 zjištěny téhož dne ve 22.03 hod., ve 22.13 hod. a ve 22.25 hod. hladiny alkoholu v dechu ve výších 1,00 g/kg, 1,21 g/kg a 0,83 g/kg, dále pak u něj byla krevní zkouškou, provedenou ze vzorku krve, jemu odebraného téhož dne ve 22.45 hod. zjištěna hladina alkoholu v krvi ve výši 0,96 g/kg a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie plyne, že v době silniční kontroly obviněného byla koncentrace alkoholu v jeho krvi ve výši mezi 1,05 až 1,11 g/kg.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let.

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 80/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného S. K., které podal proti výrokům o vině a trestu.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Doležala včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku. Dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, protože podle jeho názoru došlo k porušení zásad spravedlivého procesu pro extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Rozpor spatřuje zejména v tom, že na použitém přístroji Dräger nebyl změněn zimní čas na letní a neexistuje žádný logický způsob vysvětlení předmětného hodinového rozporu. Také závěr o množství alkoholu v jeho krvi je pravým opakem obsahu důkazů uvedenými výstupy z tiskárny přístroje Dräger.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 80/2016, a případně zrušil též rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 1 T 193/2015.

Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že dovolání obviněného je formálně založeno na důvodech § 265b odst. 1 písm. g, a l ) tr. ř. Z obsahu dovolání je patrno, že důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Šumperku, jakožto soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně obviněný napadnout pouze podle písm. l ) citovaného ustanovení. Podstatou dovolání obviněného je nesouhlas s vysvětlením odvolacího soudu v odůvodnění na str. 6 napadeného usnesení, že rozdílnost uvedených časových údajů vzešla z toho, že na použitém přístroji Dräger nebyl změněn zimní čas na letní. Obviněný na časové disproporci trvá a spatřuje v ní extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. V odst. 9 dovolání v podstatě tvrdí, že neexistuje žádný logický způsob vysvětlení předmětného hodinového rozporu a že závěr o množství alkoholu v jeho krvi je pravým opakem důkazu uvedenými výstupy z tiskárny přístroje Dräger.

Pro předmětný hodinový rozdíl existují různé varianty vysvětlení. Jako první se nabízí vysvětlení odvolacího soudu, že na přístroji zůstal zimní čas, což časově odpovídá právě oné hodině i směru časového posunu. Obviněný považuje takové vysvětlení za naprosto vyloučené. V odvolání nabídl vysvětlení, že mu byly podstrčeny záznamy, které nadýchal někdo jiný hodinu před ním, tedy variantu, kterou by bylo možno označit jako policejní spiknutí . Nyní v dovolání již neuvádí žádné možné vysvětlení, pouze odmítá vysvětlení soudu. Je zřejmé, že vedle sebe stojí dvě varianty možného vysvětlení uvedeného časového posunu. Nejvyšší státní zástupce má za to, že první varianta je mnohem logičtější, než varianta druhá a soudům nelze vytýkat, že právě takovým způsobem uvedený hodinový rozdíl vysvětlily. V souvislosti s jeho doznáním a nezpochybněním ostatních provedených důkazů považuje nejvyšší státní zástupce jeho dovolací argumentaci za zcela nelogickou. Ohledně porušení zásad spravedlivého procesu pro extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním nevznesl obviněný příslušně formulovanou námitku nevysvětlil, v čem spatřuje nelogičnost soudního vysvětlení hodinového časového posunu. Jím uplatněná námitka přitom neodpovídá důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné hmotně právní posouzení.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

K odvolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný vznesl v dovolání převážně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.

Základní námitkou obviněného je námitka nesprávného právního posouzení skutku, zejména porušení zásad spravedlivého procesu pro extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný spatřuje tento rozpor zejména v tom, že na použitém přístroji Dräger nebyl změněn zimní čas na letní a neexistuje žádný logický způsob vysvětlení předmětného hodinového rozporu a že závěr o množství alkoholu v jeho krvi je pravým opakem důkazu uvedenými výstupy z tiskárny přístroje Dräger.

Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. S ohledem na principy vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Obviněný neuvedl, v čem konkrétně spatřuje tento rozpor. Podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (rozhodnutí č. 12/1985 a č. 26/2008 Sb. rozh. tr. ). Soudy nižších stupňů učinily závěr o přítomnosti návykových látek, konkrétně alkoholu, v těle obviněného v době řízení motorového vozidla a tento závěr se opřely především o výsledky dechového testu provedeného za použití přístroje Dräger Alcotest 7410 a krevní testy. Test tímto přístrojem je způsobilý určit množství, popřípadě stupeň ovlivnění testované osoby návykovou látkou. Jak správně uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na čl. 6, výsledky dechových zkoušek jsou zcela jednoznačné a nemůže na nich nic změnit ani fakt, že na použitém přístroji Dräger nebyl změněn zimní čas na letní. Záznamy o dechových zkouškách provedených zcela jednoznačně svědčí o tom, že u obviněného byly provedeny tři dechové zkoušky s uvedenými výsledky, které obviněný bez jakýchkoliv námitek podepsal a nic nenamítal. Přitom obviněný se v souvislosti s posuzovaným skutkem také dobrovolně podrobil odběru krve v nemocnici v Š. a s naměřenými hodnotami souhlasil. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, proto nepřisvědčil této námitce obviněného.

K odvolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný řídil pod vlivem návykové látky, čímž mohl ohrozit život nebo zdraví lidí a způsobit značnou škodu na majetku, protože v době silniční kontroly hlídkou Policie České republiky koncentrace alkoholu v jeho krvi přesáhla jednu promili alkoholu v krvi.

Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a že dovolání obviněného S. K. bylo podáno z jiného důvodu, proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu