7 Tdo 1477/2003
Datum rozhodnutí: 28.01.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1477/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 1. 2004 o dovolání obviněného Z. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 7 To 100/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 9/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 7 T 9/2003, byl obviněný Z. J. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák., § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na sedmnáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněný dopustil trestného činu v podstatě tím, že dne 3. 1. 2003 v penzionu S. v obci D. v O. h., okr. R. n. K., nejméně devíti výstřely z legálně držené pistole zn. ČZ model 83 ráže 9 mm v hněvivém afektu úmyslně usmrtil svou manželku V. J. a O. P.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali odvolání krajský státní zástupce v Hradci Králové a obviněný Z. J. O těchto odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 7 To 100/03. Z podnětu odvolání státního zástupce byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou a dále mu byl uložen podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci (pistole) a podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti na deset roků (zákaz držení, nošení a užívání střelné zbraně). Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný Z. J. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to v celém rozsahu. Dovolání podal z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), l), tr. ř. Proti výroku o vině namítl, že jeho výpověď, v níž popsal své jednání, je v rozporu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Vyjádřil nesouhlas se závěrem znaleckého posudku, že u něho šlo o prostý afekt hněvu, při kterém byla jeho schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání plně zachována a schopnost ovládat své jednání byla jen lehce a nepodstatně snížena. Odkázal na publikaci o soudní psychiatrii, podle které se připouští jednání stejně patické jako patický afekt, ale není takto nazýváno, protože při něm chybí porucha vědomí, a v této souvislosti se zmínil o pojmu nezvládnutý afekt. Vytkl, že k posouzení míry jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti nedošlo na podkladě nového znaleckého posudku, a to znaleckého posudku ústavu. Proti výroku o trestu namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, případně i řízení mu předcházející, a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, anebo aby napadený rozsudek zrušil jen ve výroku o trestu a uložil mu mírnější trest v rámci zákonné trestní sazby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání podané proti výroku o vině za dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a dovolání proti výroku o trestu za dovolání zjevně neopodstatněné. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř .

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzení skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud podřazuje skutková zjištění, která učinil, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení ve smyslu posouzení podle hmotného práva je skutkový stav, tak jak by zjištěn soudem. V rámci uvedeného dovolacího důvodu proto je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotnému skutkovému stavu. Námitky proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů, proti postupu soudu při provádění důkazů apod. jsou mimo rámec uvažovaného dovolacího důvodu, protože se týkají otázky dodržení procesních ustanovení, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.

I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, směřují podle obsahu a smyslu jeho námitky, uplatněné proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k tomu, aby byl označen za nesprávný závěr soudů o jeho příčetnosti.

Příčetnost obviněného je jednou z podmínek jeho trestní odpovědnosti. Znamená schopnost obviněného rozpoznat nebezpečnost svého jednání a schopnost ovládat své jednání. V posuzovaném případě učinily soudy závěr o příčetnosti obviněného na podkladě zjištění, že obviněný se činu dopustil ve stavu prostého afektu hněvu. Jde o skutkové zjištění, jehož podkladem byl znalecký posudek. Obviněný v dovolání zpochybnil správnost tohoto zjištění a v podstatě vytýkal soudům to, jak znalecký posudek hodnotily. Tímto pojetím dovolání se však obviněný ocitl mimo deklarovaný dovolací důvod. Obviněný totiž orientoval své námitky primárně proti tomu, co soudy skutkově zjistily o jeho dušením stavu v době činu (tj. že u něho šlo o prostý afekt hněvu), domáhal se v tomto ohledu jiných skutkových zjištění, s nimiž teprve spojoval i jiný právní závěr v otázce své příčetnosti, a vázal tak jiné hmotně právní posouzení skutku na jiná skutková zjištění, než která učinily soudy. Jinak řečeno, dovolací důvod by byl dán, pokud by obviněný namítal, že skutková zjištění, která o jeho dušením stavu učinily soudy (tj. že u něho šlo o prostý afekt hněvu), naplňují zákonné znaky nepříčetnosti (§ 12 tr. zák.). Taková námitka ovšem není obsahem dovolání obviněného. Obviněnému nešlo o jiné právní posouzení otázky příčetnosti ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která o jeho dušením stavu v době činu učinily soudy. Obviněný se dovoláním snažil zvrátit samotná skutková zjištění soudů o jeho dušením stavu v době činu a od této změny odvozoval i jiné právní závěry ohledně své příčetnosti. To však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení § 265b tr. ř. neumožňuje.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Obviněný byl uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Na tento trestný čin stanoví trestní zákon v ustanovení § 219 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečný trest. Podle § 29 odst. 1 tr. zák. se výjimečným trestem rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí.

Pokud byl v posuzované věci obviněnému uložen výjimečný trest odnětí svobody na sedmnáct let, je zřejmé, že jde o přípustný druh trestu a o trest uložený ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.

Námitky obviněného, které směřují proti výroku o trestu a jejichž základem je názor, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody, obsahově nekorespondují s deklarovaným dovolacím důvodem. Jejich smysl je vzhledem k obsahu v tom, že uložený trest je nepřiměřený. Nepřiměřenost trestu sama o sobě není dovolacím důvodem, pokud byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby. Hodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a možností nápravy obviněného, jako kritérií stanovených pro ukládání trestu obecně (§ 31 odst. 1 tr. zák.) a pro ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let zvláště (§ 29 odst. 2 tr. zák.), není předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani podle jiného ustanovení.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Ta část citovaného ustanovení, která je vyjádřena dikcí "aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí", se v daném případě neuplatní, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto z důvodů, které by měly p r o c e s n í povahu, tj. podle § 253 odst. 3 tr. ř.

Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. V takovém případě přichází v úvahu jen ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí "byl v řízení mu přecházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)". Předpokladem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu tedy je některý z ostatních dovolacích důvodů. Obviněný v tomto ohledu odkazoval na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jak bylo vyloženo v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, námitky obviněného ani jeden z těchto dovolacích důvodů nenaplňují. Z toho pak vyplývá, že nenaplňují ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

K dovolání závěrem

Obviněný formálně deklaroval tři zákonné dovolací důvody. Jeho námitky však obsahově žádnému z nich neodpovídají. Proto jde o stav, kdy dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud tudíž dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec