7 Tdo 1469/2013
Datum rozhodnutí: 14.01.2014
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 1469/2013-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 1. 2014 o dovolání, které podal obviněný M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 10 To 335/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 17 T 59/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu Praha západ ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 17 T 59/2013, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na šest let. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Praha západ v podstatě v tom, že obviněný dne 30. 11. 2012 kolem 00,45 hod., kdy měl po požití alkoholických nápojů 0,94 1,07 promile alkoholu v krvi a nebyl schopen bezpečně ovládat řízení motorového vozidla, řídil na silnici č. ..... ve směru od L. n. V., okr. P. z., na K. n. V. osobní automobil zn. Peugeot 406 registrační značky ............., nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu komunikace a svým schopnostem, po projetí levotočivé zatáčky vjel na pravou krajnici, pak vyjel mimo komunikaci a narazil postupně do dvou vzrostlých stromů, v důsledku čehož spolujezdkyně M. K., která nebyla připoutána bezpečnostním pásem, utrpěla smrtelná zranění, jimž na místě podlehla.

O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům a poškození R. K., J. T. a J. T., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 10 To 335/2013. Z podnětu odvolání poškozených byl podle § 258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. zčásti zrušen výrok o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí svého odvolání obviněný napadl proto, že Krajský soud v Praze ponechal nedotčen výrok o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V návaznosti na to obviněný napadl i výrok o trestu. Obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jeho mezích namítl, že odvolací soud dospěl na základě provedených důkazů a zjištěného skutkového stavu k nesprávnému právnímu posouzení skutku . Nesprávnost výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku obviněný spatřoval v tom, že mu byl přičítán stav vylučující způsobilost řídit motorové vozidlo, přestože hladina alkoholu v jeho krvi nedosáhla jednoho promile. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v rozsahu výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (a také v rozsahu výroku o trestu, byť to není v petitu výslovně uvedeno).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li uvedeným činem mimo jiné dopravní nehodu.

Pokud jde o stav vylučující způsobilost , ustálená judikatura vychází z poznatků lékařské vědy o vlivu alkoholu na lidský organismus a v souladu s těmito poznatky považuje bez dalšího za nezpůsobilou k bezpečnému řízení motorového vozidla každou osobu, u které hladina alkoholu v krvi dosáhla nejméně jednoho promile (k tomu viz např. č. 36/1984, č. 12/1985, č. 26/2008 Sb. rozh. tr.). U osob, u nichž hladina alkoholu v krvi nedosáhla této úrovně, lze stav vylučují způsobilost dovodit v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu, pokud je z těchto okolností zřejmé, že pachatel nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo ani při nižší míře ovlivnění alkoholem, než je míra vyjádřená hranicí jednoho promile alkoholu v krvi (viz č. 26/2008 Sb. rozh. tr.).

V posuzované věci soudy výstižně poukázaly na to, že minimální spolehlivě zjištěné množství alkoholu v krvi obviněného bylo pod rozhodnou hranicí tak nepatrně, že to nemá praktický význam, neboť do naplnění rozhodné hranice chybělo jen šest setin promile. Okolnost, že obviněný fakticky byl pod citelným vlivem alkoholu, soudy správně vyvodily především ze svědecké výpovědi policisty, který zasahoval na místě nehody a který jednoznačně potvrdil, že z dechu obviněného byl patrný zápach alkoholu a že o vlivu alkoholu svědčil i projev obviněného vyznačující se namáhavou komunikací, mumláním a zpomalenou řečí. Obviněný v dovolání namítal, že soudy při hodnocení významu těchto projevů nepřihlédly k jeho zdravotnímu stavu po nehodě, při které byl sám také zraněn. K tomu je třeba poznamenat, že zjevné známky ovlivnění alkoholem byly na obviněném patrny také při jeho přijetí do nemocnice, jak o tom svědčí lékařská zpráva, podle které byla u obviněného konstatována ebrietas ethylica. Závěr soudů o nezpůsobilosti obviněného k bezpečnému řízení motorového vozidla nemohou zvrátit ani námitky, v nichž obviněný poukazoval na to, že před nehodou ujel několikakilometrový úsek plný zatáček. Lze sice připustit, že obviněný i přes vliv alkoholu projel příznivou shodou okolností bez nehody nebezpečný úsek s množstvím zatáček, avšak další průběh jeho jízdy ukázal jeho neschopnost udržet potřebnou míru koncentrace trvale po celou dobu jízdy, zvláště když šlo o jízdu v době krátce po půlnoci, kdy vliv alkoholu byl zesílen celodenní byť i jen běžnou únavou, po komunikaci III. třídy, na úzké vozovce, jejíž šíře byla jen 4,8 m a která byla mokrá a namrzala při teplotě kolem nuly. Pokud obviněný jel rychlostí 73-84 km/h a havaroval po projetí spíše mírné levotočivé zatáčky, aniž při tom musel řešit nějakou složitější situaci vyplývající např. z přítomnosti jiného vozidla, svědčí uvedená rychlost pro závěr, že při ní obviněný nebyl schopen bezpečně řídit vozidlo právě v důsledku vlivu alkoholu. Námitky, jimiž obviněný popíral stav vylučující způsobilost, jsou neslučitelné s objektivním výsledkem jeho jízdy, která byla zakončena vyjetím mimo vozovku a nárazem postupně do dvou stromů. Tím je stav vylučující způsobilost obviněného k bezpečnému řízení motorového vozidla přesvědčivě demonstrován. Jednání obviněného, které nejprve odpovídalo znakům uvedeným v § 274 odst. l tr. zákoníku a bylo jen ohrožovacím deliktem, posléze dospělo do stadia znaků uvedených v § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a nabylo povahy poruchového deliktu.

Výrok o vině obviněného přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. l, 2 písm. a) tr. zákoníku je tedy evidentně v souladu se zákonem, a to i pokud jde o naplnění znaku ve stavu vylučujícím způsobilost . Krajskému soudu v Praze tudíž nelze vytýkat, že tento výrok ponechal beze změny. Je tedy jasné, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2014 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec