7 Tdo 1460/2016
Datum rozhodnutí: 13.12.2016
Dotčené předpisy: § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku



7 Tdo 1460/2016-24 U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. prosince 2016 v Brně o dovolání obviněného L. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 7 To 208/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 144/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 29 T 144/2015, uznal obviněného L. P. (dále zpravidla jen obviněný nebo dovolatel ) vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 3. 11. 2014 v době od 1:30 hod. do 8:30 hod. v P., S., nezjištěným způsobem překonal vstupní dveře do bytu č. ..., které nebyly uzamčeny, avšak z vnější strany jsou opatřeny tzv. koulí, následně do tohoto bytu vnikl a pod stůl v obývacím pokoji přilepil lepicí páskou mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S3 Neo, IMEI: ... s vloženou SIM kartou Vodafone č. ..., který v bytě zanechal, aby mohl odposlouchávat dění a následně byt opustil.

Podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře dvou set hodin. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S3 Neo, IMEI: ..., a krabičky od tohoto mobilního telefonu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného Z. P., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 7 To 208/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Knitla včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v jeho druhé alternativě, tedy ve vázanosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že pro naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku je nutné, aby ke spáchání trestného činu užil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, anebo aby překonal překážku jejímž účelem je zabránit vniknutí. Obviněný měl skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplnit tím, že dne 3. 11. 2014 v době od 1:30 hod. do 8:30 hod. v P., S., nezjištěným způsobem překonal vstupní dveře , přičemž skutek tak, jak je vymezen podle něj z důvodu své neurčitosti není vymezením konkrétního trestného činu a specifikace nezjištěným způsobem překonal vstupní dveře sama o sobě vyvolává pochyby, zda taková překážka byla vůbec překonána; jsou zde tedy pochybnosti o tom, zda se vůbec jedná o protiprávní čin podle ustanovení § 13 tr. zákoníku, podle něhož je trestným činem pouze protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Obdobný názor obviněný zastává i v případě vymezení rámcového časového úseku údajného spáchání trestného činu. Uvedl, že tato abstraktní vymezení jsou důsledkem důkazní nouze, za které byl obviněný uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 7 To 208/2016, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí obsahově na ně navazující, pokud vzhledem ke změně k níž jeho zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl se závazným právním názorem, že jednání uvedené ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně není v důsledku nesprávného hmotněprávního posouzení možné podřadit pod skutkovou podstatu přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uvedené námitky obviněného odpovídají obsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V posuzované trestní věci skutek obsahuje veškeré náležitosti proto, aby mohl být právně kvalifikován jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněný tak byl odsouzen pro jednání spočívající v tom, že neoprávněně vnikl do obydlí jiného, přičemž překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že v případě obviněného je v popisu skutku uvedena doba činu, konkretizováno je i místo činu, stejně tak je popsáno i jednání obviněného, z nějž je zřetelné, že musel do bytu vniknout. Pokud není popsán způsob tohoto vniknutí, nebrání tomu, aby byl skutek posouzen jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce tyto důkazy prokazují, že obviněný se zámkem manipuloval, a to tak, aby si zajistil vstup do předmětného bytu v době, když jeho obyvatelé budou spát; což vyplývá i z provedených důkazů výpovědi poškozeného Z. P., faktického poškození zámku od vstupních dveří a mechanických stop v okolí zámku. Motiv jednání obviněného byl tedy provedeným dokazováním jednoznačně prokázán, neboť se snažil zmapovat jednání v bytě, ve kterém se zdržovala jeho bývalá přítelkyně se svým současným přítelem poškozeným, o jehož byt v posuzované trestní věci šlo, resp. do kterého obviněný neoprávněně vnikl. Žádné skutečnosti tedy nebránily tomu, aby byl skutek právně posouzen jako přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že námitky obviněného jsou vzhledem k uvedené právní kvalifikaci neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává právní posouzení skutku ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a že doba spáchání skutku byla vymezena pouze rámcově, nikoliv zcela přesně.

Podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin porušování domovní svobody spáchá ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, přičemž bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, protože předmětného trestného činu se dopustí ten pachatel, který neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, užije-li při činu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí, je jakákoliv zábrana proti vniknutí do obydlí, a proto to jsou zejména zamčené dveře, plot, zábradlí balkónu, mříže, ale i okno přístupné jen s použitím žebříku, apod. Překážka přitom nemusí být překonána násilím, ale postačí jakékoliv její odstranění, otevření, přeskočení, přelezení, apod. O překonání překážky jde i tehdy, pokud pachatel např. otevřel dveře pravým klíčem, který odcizil, vylákal nebo našel. Velmi často je používáno k odstranění překážky i technických prostředků (paklíče, planžety apod.). Trestný čin porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku je úmyslným trestným činem.

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný L. P. překonal vstupní dveře do bytu poškozeného Z. P., který u zámku na vstupních dveřích do bytu zjistil vryp, přičemž pár dní před skutkem poškozený dále zjistil, že vložka FAB ve vstupních dveřích byla zřejmě poškozena, protože zámek z vnitřní strany bytu nebylo možné uzamknout a klíč se v zámku protáčel (viz str. 2 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 7 To 208/2016); prokazatelně tedy obviněný překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí, o čemž svědčí i majitelem bytu zaznamenané poškození zámku, které mu nedovolovalo byt uzavřít, včetně mechanické stopy v okolí zámku. Vymezení zcela přesného způsobu vniknutí do bytu poškozeného Z. P. přitom nebrání v tom, aby obviněný byl uznán vinným uvedeným trestným činem. Způsob vniknutí do bytu přitom implicitně vyplývá z provedených důkazů a učiněných skutkových zjištěních.

Pokud jde o časové vymezení spáchání přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku Nejvyšší soud dodává, že ze skutkové věty výroku o vině vyplývá, v jakém časovém úseku obviněný L. P. uvedený přečin spáchal, konkrétně dne 3. 11. 2014 v době od 1:30 hod. do 8:30 hod.; ani tato námitka obviněného tedy není opodstatněná, neboť časové rozmezí spáchání skutku bylo soudy s ohledem na typ a způsob jednání obviněného dostatečně přesně vymezeno.

Z uvedeného je zřejmé, že obviněný L. P. uvedeným jednáním naplnil všechny znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť neoprávněně vnikl do obydlí jiného, přičemž překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný tento dovolací důvod neodůvodnil v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud jej proto nemohl přezkoumat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného L. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu

Z důvodu úmrtí předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka usnesení podepsal člen senátu JUDr. Petr Hrachovec (§ 129 odst. 5 tr. ř., § 138 tr. ř.).