7 Tdo 1455/2010
Datum rozhodnutí: 19.01.2011
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zák., § 41 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., § 185 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1455/2010-51

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. ledna 2011 o dovolání obviněného M. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 7 To 92/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 45 T 9/2007, byl obviněný M. P. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, 2 písm. a), f) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. (bod I. výroku rozsudku o vině), trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. /body II/1) a 5) výroku rozsudku o vině/, a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.(bod V. rozsudku o vině). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 2 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. k výjimečnému úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole vzor ČZ 83 bez výrobního čísla. Podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině a trestu ohledně obviněného M. P. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 46 T 12/2005, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 2 To 134/2005, jakož i další výroky, které mají v tomto výroku o vině svůj podklad. O odvolání obviněného M. P. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 7 To 92/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaného odvolání částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o propadnutí věci. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. se ukládá zabrání věci, a to pistole ČZ vzor 83 bez výrobního čísla.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. P. (dále jen obviněný ) prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil řadu námitek proti odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále námitky skutkové, především že výpovědi zasahujících policistů jsou rozporné, že tyto rozpory nebyly soudy odstraněny, že odvolací soud potvrdil skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by jednotlivé důkazy přezkoumal jednotlivě i v jejich souhrnu. Obviněný také namítl, že v provedených důkazech nemá oporu závěr, že se jednalo o mířenou střelbu pistolí nejméně pěti ranami do úrovně hlavy policisty a dalších pěti osob v automobilu a že tedy byl srozuměn s usmrcením více osob. Odvolací soud podle názoru obviněného porušil svou zákonnou povinnost přezkoumat rozsudek napadený odvoláním. Pokud by odvolací soud splnil svoji přezkumnou povinnost, musel by shledat, že nesprávné provedení důkazního řízení před soudem prvního stupně mělo za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Stejné dovolací námitky uplatnil ve vztahu k bodu II/1 rozsudku Městského soudu v Praze, protože soud podle jeho názoru soud vycházel pouze z výpovědi jednoho ze spoluobviněných, aniž by hodnotil ostatní důkazy.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze námitka nesprávnosti posouzení jeho jednání pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák. Ačkoliv obviněný tuto námitku vznáší proti výroku o trestu, podle obsahu jde o námitku proti právnímu posouzení uvedených skutků. Námitku založil na nesprávném posouzení materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy. Podle obviněného je nutno pečlivě hodnotit osobní, charakterové a psychické vlastnosti i věk pachatele, aby bylo možno učinit závěry o stupni jeho narušení a možné prognóze jeho dalšího vývoje. Podle názoru obviněného Městský soud v Praze vůbec neodůvodnil použití § 41 tr. zák., kromě citace formálních předpokladů pro aplikaci tohoto ustanovení.

Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že soudy obou stupňů nijak neodůvodnily uložení výjimečného trestu podle § 29 odst. 2 tr. zák. Městský soud v Praze pouze odkázal na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, odvolací soud toto závažné pochybení nenapravil, a spekuloval s další možnou právní kvalifikací, přičemž jako další důvody uvedl náležitosti základní skutkové podstaty. Podle obviněného nelze z rozhodnutí soudů obou stupňů zjistit důvody k rozhodnutí o uložení výjimečného trestu a o jaké důkazy byla opřena aplikace ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 7 To 92/2009, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 45 T 9/2007, aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a aby poté věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že údajná nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř. Poukázala na to, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, která učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem, který neodporuje zásadám formální logiky. Dovolání obviněného opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sice podáno s odkazem na uvedený dovolací důvod, avšak ve skutečnosti převážná část uplatněných námitek směřuje proti hodnocení provedených důkazů a proti neúplnosti dokazování, čímž obviněný fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudy. Významná část námitek obviněného směřuje proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, což však je podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze námitka nesprávnosti posouzení jednání dovolatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák. u skutků pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Nesprávnost tohoto posouzení obviněný spatřuje ve vadném posouzení jeho osobnostních kvalit, které ve svém souhrnu vedou k závěru, že po materiální stránce nejsou naplněny znaky zvlášť nebezpečné recidivy. V této části však považuje nejvyšší státní zástupkyně dovolání za zjevně neopodstatněné. Materiální stránkou zvlášť nebezpečné recidivy se zabýval odvolací soud, který shledal, že obviněný se zvlášť závažné trestné činnosti dopustil v době, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za zvlášť závažný trestný čin, přičemž nynější trestné činnosti se dopustil v době kratší než dva roky od podmíněného propuštění. Předchozí potrestání tedy obviněného nijak nenapravilo, neboť po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody spáchal více zvlášť závažných trestných činů, přičemž jedním z nich je trestný čin výrazně závažného charakteru, a to pokus vraždy.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné, neboť uložení výjimečného trestu bylo podrobně odůvodněno i na str. 10 rozsudku odvolacího soudu. Také tuto část dovolání proto považuje za zjevně neopodstatněnou.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a souhlasila s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání i pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotněprávního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

Obviněný opřel svou argumentaci převážně o námitky skutkové, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Bylo již zmíněno shora, že dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Pokud jde o zásadní námitku obviněného, kterou zpochybňoval skutkové zjištění, že dne 20. 8. 2004 při loupežném přepadení Komerční banky, a. s., v Praze 4, Severozápadní II, mířil do úrovní hlav policistů a vypálil nejméně pět střel, Nejvyšší soud odkazuje na výrok o vině týkající se tohoto skutku, podle něhož obviněný M. P. sám dne 20. 8. 2004 ve 13.05 hod. v P., S., po provedeném loupežném přepadení Komerční banky, a. s., kterého se zúčastnil se spoluobžalovanými P. W., R. Š., M. S., se kterými vyběhl před banku, odkud všichni zaběhli po chodníku za roh, směrem k R. náměstí, kde je dojelo vozidlo Policie České republiky v civilním provedení, poté, co příslušník Policie České republiky Malina (§ 55/2 tr. ř.) ustrojený do služebního stejnokroje vz. 92 a řádně označený jako policista, otevřel dveře vozu a začal pronášet zákonné výzvy Policie, odhoďte zbraně a lehněte si na zem , na tyto výzvy nijak nereagoval, ale naopak z bezprostřední blízkosti zahájil z pistole ČZ vz. 83, ráže 7,65 mm Browning mířenou střelbu do kabiny auta, kde se nacházel nejen příslušník Policie České republiky Malina (§ 55/2 tr. ř.), ale i dalších pět policistů zásahové jednotky včetně řidiče, přičemž mířil do úrovně hlav policistů a do tohoto prostoru vypálil nejméně 5 střel, ačkoli si byl vědom toho, že se ve voze nachází minimálně jeden policista ve služebním stejnokroji, který z otevřených dveří dával výzvy a řidič vozu, na něhož obviněný bezprostředně mířil, přičemž k újmám na zdraví a životě policistů nedošlo jen náhodou a také proto, že jej opětovanou střelbou znemožnili, přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 1 T 438/99, odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. Pp 462/2002, a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 5 let.

Stejně tak nelze přisvědčit právní námitce obviněného u skutku pod bodem II./1) 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, ohledně něhož obviněný namítá nedostatek materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák. Podle § 41 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 platilo, že pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Podle § 42 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byly zvlášť závažnými trestnými činy trestné činy uvedené v § 62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí nejméně 8 let. Mezi trestnými činy uvedenými v § 62 tr. zák. byly mimo jiné uvedeny trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák. a trestný čin loupeže podle § 234 odst. 2, 3 tr. zák. Nejvyšší soud nepřisvědčil obviněnému, že nebyla odůvodněna tzv. materiální stránka zvlášť nebezpečné recidivy. Za materiální stránku byla považována společenská nebezpečnost činu. Soudy obou stupňů tuto materiální stránku náležitě odůvodnily zejména tím, když poukázaly na to, že obviněný již byl pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin loupeže, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn a zvlášť závažné trestné činnosti se dopustil v době kratší než dva roky od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tedy v době zkušební doby, během níž měl prokázat, že se napravil.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Obviněný namítl, že nebyly dány podmínky pro uložení výjimečného trestu podle § 29 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Obviněný směřoval své námitky proti odůvodnění výroku o trestu. Podle § 265a odst. 4 tr. ř. však dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odvolací soud shledal nezpochybnitelnou zákonnost a odůvodněnost tohoto trestu. Judikatura Nejvyššího soudu ( srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) vychází z toho, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. není dán v případě námitek, které směřují proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody. Výrok o uložení trestu lze napadat jen na základě důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, jak tomu je i v případě obviněného, nelze namítat nepřiměřenost trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek