7 Tdo 1452/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1452/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 11. 2005 dovolání obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 161/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 113/2004 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 161/2005, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 21 T 113/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 21 T 113/2004, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let podmíněně se zkušební dobou stanovenou na pět let a s dohledem, přičemž obviněnému bylo po zkušební dobu uloženo omezení spočívající v zákazu návštěv restauračních a stravovacích zařízení či obdobných provozů za účelem konzumace alkoholických nápojů, a k trestu propadnutí věci kapesního vystřelovacího nože o délce 223 mm s rukojetí barvy žlutého kovu s hnědou imitací dřeva. Kromě toho bylo obviněnému uloženo ambulantní psychiatrické ochranné léčení.

Jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. J. dne 26. 3. 2004 kolem 22:00 hodin ve S., okr. N. J., v restauraci C. na náměstí R. vyvolal slovní rozepři s V. R., následně počal hrubě urážet jeho manželku I. R. a v průběhu vzájemného fyzického napadání s V. R., když oba upadli na zem a když obviněný ležel na zádech a V. R. nad ním klečel a opakovaně ho menší intenzitou uhodil do obličeje, obviněný vzal z kapsy vystřelovací nůž s délkou čepele 10 cm a malou intenzitou bodl V. R. do hrudi, čímž mu způsobil bodnořenou ránu v krajině hrudní kosti lehce vlevo od střední čáry zasahující do podkoží o délce 3 cm s následnou dobou léčení 8 dnů, avšak mohl mu způsobit poranění osrdečnice nebo srdce, což by vedlo i přes včas a řádně poskytnutou lékařskou pomoc ke smrtelnému následku vykrvácením do dutiny hrudní. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, uvedených ve výroku o vině, obviněný sám utrpěl útokem ze strany V. R. zhmoždění hlavy v krajině spánkové vpravo a oděrku kořene nosu s dobou léčení do 7. 4. 2004.

O odvolání, které podala manželka obviněného, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 4 To 161/2005, tak, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně byl zrušen ve výroku o ochranném léčení a obviněnému bylo ochranné léčení znovu uloženo; jinak zůstal rozsudek nezměněn. V novém výroku o uložení ochranného léčení Krajský soud v Ostravě pouze doplnil citaci zákona, neboť rozhodl podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák., zatímco Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl jen podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Obviněný P. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Napadl toto usnesení v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že skutková část výroku o vině nevyjadřuje okolnost, že by jednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Vyjádřil názor, že soudy náležitě nezhodnotily jeho duševní poruchu podmíněnou cévní nedostačivostí centrálního nervového systému, a v této souvislosti zopakoval svou obhajobu, že poté, co byl poškozeným sám napaden a upadl na zem, si na další průběh konfliktu nepamatuje, neboť u něho došlo ke krátkodobé ztrátě vědomí. Své námitky shrnul v závěr, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu ublížení na zdraví, resp. jeho pokusu, takže skutek nemohl být jako tento trestný čin, resp. jeho pokus, kvalifikován. Dále se ohradil proti tomu, že rozhodnutí o trestu bylo ovlivněno názorem soudů, že se posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení v jiné trestní věci. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Pokus trestného činu spočívá podle § 8 odst. 1 tr. zák. v jednání pro společnost nebezpečném, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že má-li být skutek posouzen jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., musí být zjištěny takové skutkové okolnosti, které naplňují znaky úmyslu podle § 4 tr. zák., a to i ve vztahu k těžké újmě na zdraví jako hrozícímu následku.

Okresní soud v Novém Jičíně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že obviněný zcela vědomě použil svého vystřelovacího nože, přičemž musel být srozuměn s tím, že může způsobit závažné poranění , resp. že obviněný si musel být vědom toho, že svým jednáním může způsobit zvlášť závažnou újmu na zdraví, a s tímto byl srozuměn . Z toho je patrno, že Okresní soud v Novém Jičíně považoval subjektivní stránku pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. za naplněnou tzv. nepřímým úmyslem podle § 4 písm. b) tr. zák. Závěr o úmyslném zavinění obviněného Okresní soud v Novém Jičíně opřel o úvahu, že obviněný použil nože s ostřím dlouhým 125 mm, že mířil do oblasti hrudníku a že ke způsobení většího následku nedošlo jen šťastnou shodou okolností. Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl k posuzované otázce nic a omezil se jen na povšechné konstatování, že Okresní soud v Novém Jičíně nepochybil, pokud obviněného uznal vinným mimo jiné pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., přitom se plně ztotožnil se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně.

Závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví soudy opřely jen o paušální a nekonkrétní odkaz na charakter použité zbraně a na lokalizaci bodnutí na těle poškozeného. Přitom je nutné poznamenat, že čepel nože nebyla dlouhá 125 mm, jak uvedl Okresní soud v Novém Jičíně v odůvodnění rozsudku, nýbrž 10 cm, jak správně uvedl ve výroku. Z protokolu o vydání věci na č. l. 22 spisu vyplývá, že 125 mm byla délka rukojeti a že čepel nože byla dlouhá skutečně 10 cm. Tato nepřesnost v úvahách Okresního soudu v Novém Jičíně není sama o sobě podstatná a Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat obecnou platnost úsudku, že bodnutí nožem s délkou čepele 10 cm do hrudníku je útokem, z něhož může hrozit těžká újma na zdraví. Avšak vztáhnout tento úsudek na konkrétní případ vyžaduje, aby byly pečlivě zváženy konkrétní okolnosti daného případu.

V posuzovaném případě samy soudy zjistily, že obviněný bodl poškozeného malou intenzitou. S tím koresponduje povaha způsobeného zranění, které bylo povrchové, neboť rána zasahovala jen do podkoží a nepronikla hlouběji do těla poškozeného. Při posuzování otázky, jaký následek skutečně hrozil z rány vedené jen malou silou, je třeba vzít v úvahu i to, že rána byla vedena proti takové části těla poškozeného, která byla do určité míry chráněna několika vrstvami jeho oděvu, jak o tom svědčí fotodokumentace vzhledu poškozeného a jeho oblečení v době činu na č. l. 16 spisu. Malá síla, s níž obviněný poškozeného bodl, evidentně souvisela také s tím, že v době bodnutí obviněný ležel na zemi na zádech a poškozený nad ním klečel. Vzájemné poloze obviněného a poškozeného v době bodnutí dopovídá i směr bodné rány, která byla vedena pravou rukou obviněného proti hrudníku poškozeného lehce vlevo od střední čáry, a jak vysvětlil Okresní soud v Novém Jičíně v odůvodnění rozsudku, rána směřovala šikmo vlevo vzhůru. Porovná-li se toto zjištění s tím, že podle fotodokumentace těla poškozeného se již samotné místo, v němž bodná rána zasáhla tělo poškozeného, nacházelo výrazně v horní polovině hrudníku, je jasné, že pro případ, že by rána pronikla do těla a pokračovala započatým směrem, spíše by se od srdce vzdalovala, než že by proti němu směřovala. Za této situace se možnost zasažení srdce jeví jako nereálná již z toho důvodu, že rána proti srdci ani nesměřovala.

Uváží-li se, jakým způsobem a za jakých okolností byl útok obviněného proti tělu poškozeného proveden, vyznívá velmi nepřesvědčivě závěr soudů, že byl spojen s úmyslem obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, resp. že byl vůbec způsobilý takovou újmu přivodit. V této souvislosti lze zaznamenat, že soudy ani neuvedly, která z forem těžké újmy na zdraví, jak jsou taxativně vymezeny v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák., v daném případě hrozila.

Při objektivním pohledu na věc, oproštěném od paušálních úvah o tom, že útok nožem proti hrudníku obecně je spojen s nebezpečím vzniku těžké újmy na zdraví, musel Nejvyšší soud, aniž by chtěl útok obviněného jakkoli bagatelizovat, přisvědčit dovolání obviněného v tom směru, že ze skutkových zjištění soudů není možné přesvědčivě dovodit závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k těžké újmě na zdraví jako hrozícímu následku z posuzovaného jednání. Výrok o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., jak je obsažen v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně, tedy nemůže obstát. V důsledku toho nemůže obstát ani napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pokud jím byl uvedený výrok ponechán beze změny. V tomto směru je napadené usnesení rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a jako součást předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně. Obě rozhodnutí zrušil v celém rozsahu, byť se důvod zrušení týkal jen výroku o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., a to s ohledem na jednočinný souběh pokusu uvedeného trestného činu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. V důsledku zrušení celého výroku o vině byl zrušen i celý výrok o trestu a výrok o ochranném léčení. Jinak Nejvyšší soud zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení a rozsudku ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Novém Jičíně rozhodne o vině obviněného tak, aby tu byl soulad mezi skutkovými zjištěními a právní kvalifikací skutku, a v návaznosti na to rozhodne i o trestu a případném ochranném opatření.

Důvodem zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně nebylo to, že by soudy nějak pochybily při hodnocení duševní poruchy obviněného. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přicházelo v úvahu v podstatě jen to, že by námitky obviněného směřovaly k závěru o jeho nepříčetnosti a tím k závěru o nedostatku jeho trestní odpovědnosti. To obviněný v dovolání výslovně nenamítal. Bylo by to ostatně v rozporu se závěrem soudů, že v důsledku duševní poruchy byla u obviněného snížena rozpoznávací schopnost jen částečně a ovládací schopnost podstatně. Duševní stav obviněného v době činu tedy lze charakterizovat jako tzv. zmenšenou příčetnost, která není důvodem toho, že obviněný není trestně odpovědný, ale je při splnění dalších podmínek důvodem k tomu, aby byla vzata v úvahu při rozhodování o trestu (§ 32 odst. 1 tr. zák.) a při rozhodování o ochranném léčení.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k námitce obviněného proti tomu, že soudy při rozhodování o trestu konstatovaly, že se posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. V projednávané věci výrok o trestu nemůže obstát již proto, že je vadný výrok o vině. Nejde-li o takový případ, lze dovoláním napadat výrok o trestu zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a tento dovolací důvod obviněný neuplatnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec