7 Tdo 1451/2009
Datum rozhodnutí: 03.02.2010
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1451/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. února 2010 o dovolání obviněného K. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 11 To 105/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 8/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 4 T 8/2008, byl obviněný K. J. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 39a odst. 2 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 11 To 105/2008, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný K. J. spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. společně se spoluobviněným M. H. tím, že ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, jejíž jeden člen odeslal s adresou . z Kostariky balíček s adresou . a balíček s adresou . , které obsahovaly barevné krabice s několika sušenkami a 2 kusy balíčků o rozměrech 19x16x4,5 cm a 2 kusy balíčků o rozměrech 12x24x4 cm naplněné lisovanou bílou látkou obsahující celkem 2427,40 gramů volné báze omamné látky kokain hydrochlorid, které byly dne 14. srpna 2007 kolem 10.00 hodin doručeny Č. p., a. s., do prodejny firmy R., jejímž majitelem je J. Ř., poté dne 15. 8. 2007 na základě žádosti obviněného M. H. zatelefonoval obviněný K. J. svému bývalému obchodnímu partnerovi J. Ř. a sdělil mu, že si nechal na jeho jméno zaslat balíčky, které J. Ř. nemá otevírat a přislíbil mu finanční odměnu, následně obviněný K. J. a obviněný M. H. zprostředkovali odvoz předmětných balíčků z P. přes Rakousko do Rumunska tak, že obviněný K. J. s J. Ř. dohodl, že si předmětné balíčky pro obviněného M. H., dne 20. 8. 2007 kolem 20:00 hodin vyzvedne kurýr, v kterém byl při zadržení zjištěn občan Německa (správně má být Spolkové republiky Německo) D. F., sjednaný k této činnosti obviněným M. H.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 11 To 105/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl nezákonné použití odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice svědka J. Ř. Argumentuje tím, že novela trestního řádu přijatá zák. č. 177/2008 Sb. zpřísnila podmínky pro pořizování a použití odposlechů, přičemž poukázal na to, že měla být v jeho případě uplatněna pro něj příznivější, tedy novelizovaná právní úprava. Podle obviněného není rozhodující skutečnost, že důkaz byl získán v souladu s právní úpravou platnou v době získání důkazu. Obviněný poukázal dále na to, že byla porušena zásada zákonnosti, presumpce neviny, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, zásada in dubio pro reo, zásada volného hodnocení důkazů, které jsou zakotveny v ustanovení § 2 odst. 1, 2, 5, 6 tr. ř. a dodal, že porušení těchto principů trestního řízení je porušením principu spravedlivého procesu. Obviněný namítl mimo jiné i nezákonnost zahájení trestního stíhání, neboť je přesvědčen, že tento úkon nesplňuje náležitosti dané zákonem a dodal, že popis skutku vyjádřený v usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobě i v odsuzujícím rozsudku neobsahuje popis subjektivní stránky trestného činu. Podle obviněného soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako jednání spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech s tím, že není splněna podmínka součinnosti nejméně tří osob. Stejně tak podle jeho názoru absentuje podrobnější popis spolupráce jednotlivých členů organizované skupiny.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského (správně mělo být uvedeno Vrchního) soudu v Praze, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.



Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

K námitce obviněného týkající se porušení řady procesních zásad zakotvených v ustanovení § 2 odst. 1, 2, 5, 6 tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami procesně právního charakteru. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, avšak nikoliv z hlediska procesních předpisů. Ze stejného důvodu nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit námitky obviněného týkající se údajné nezákonnosti odposlechů a nezákonného zahájení trestního stíhání, neboť jde o procesní námitky týkající se průběhu trestního stíhání, jakož i průběhu provedeného dokazování. Za námitky procesně právního charakteru je nutno považovat i námitky porušení procesních zásad in dubio pro reo, zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, volného hodnocení důkazů atd. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.

Za námitku právního charakteru je nutno považovat námitku obviněného týkající se absence popisu subjektivní stránky trestného činu. K námitce Nejvyšší soud uvádí, že subjektivní stránka trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, byla naplněna. Je vyloučeno, aby jednání obviněného popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, bylo pouze nedbalostní. Z popisu skutku je zřejmé, že obviněný si byl plně vědom podstatných okolností trestné činnosti. Je třeba dodat, že stejnou námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud, přičemž s jeho argumentací se Nejvyšší soud zcela ztotožnil. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí především uvedl, že: ze skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině a upřesněných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je jednoznačně zřejmé, že obviněný věděl, že se na realizaci posuzovaného trestného činu podílí společně s dalšími osobami, že každá z těchto osob, i on, plní podle předem připraveného plánu určité úkoly, které ve svém souhrnu povedou k dokonání trestného činu, tzn. k dovozu kokainu z Kostariky, že realizace těchto úkolů je koordinována a že tímto způsobem, tzn. jako člen organizované skupiny, která působí ve více státech, předmětný trestný čin spáchat chtěl (viz č. l. 929 spisu). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitka obviněného týkající se absence popisu subjektivní stránky trestného činu je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud shledal za neopodstatněnou též další právní námitku obviněného týkající se znaku spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech . Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozh. č. 53/1976 II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (srov. rozh. č. 45/1986 Sb. rozh. tr.).

Dovolací soud v řízení o dovolání zásadně vychází ze skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá, že obviněný K. J. se spoluobviněným M. H. spáchal trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, jejíž jeden člen odeslal balíkovou zásilku obsahující kokain z Kostariky na pražskou adresu svědka J. Ř., přičemž obviněný K. J. na základě žádosti obviněného M. H. zatelefonoval svědku J. Ř. a sdělil mu, že nemá otevírat došlou zásilku a společně s obviněným M. H. zprostředkovali odvoz předmětné zásilky přes Rakousko do Rumunska prostřednictvím kurýra, jímž byl občan Spolkové republiky Německo D. F., sjednaný k této činnosti obviněným M. H. Z takto popsaného skutku je zřejmé, že na trestné činnosti se mimo obviněného podílely další tři osoby, které se aktivně zapojily do trestné činnosti tím, že plnily určité konkrétní úkoly a jejichž součinností došlo ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Není přitom podstatné, zda se jednotliví členové organizované skupiny osobně znali a přicházeli do styku v rámci trestné činnosti. Je však zjevné, že organizovaná skupina působila ve více státech včetně České republiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že jednání obviněného bylo soudy nižších stupňů správně právně kvalifikováno jako jednání spáchané ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení před soudem prvního stupně.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného K. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. února 2010

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek