7 Tdo 1449/2003
Datum rozhodnutí: 16.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1449/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 12. 2003 o dovolání, které v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 15/2002 podal obviněný D. P. Q., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 8 To 357/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. P. Q. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 8 To 357/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 7 T 15/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenu podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému K. F. škodu ve výši 26.078,- Kč.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 25. 10. 2001 kolem 19:40 hodin v P. řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes E 300 registrační značky AKU 28-09 po ulici Z. ve směru od ulice N. k ulici S. levým jízdním pruhem a v prostoru před autobusovou zastávkou MHD N. se střetl s chodcem P. F., přecházejícím vozovku mimo vyznačený přechod z levé strany ke směru jeho jízdy, který utrpěl smrtelné zranění, jemuž dne 2. 11. 2001 v nemocnici podlehl.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že Městský soud v Praze učinil chybné závěry při hodnocení znaleckého posudku Ing. M. V. a jeho výpovědi, zejména pokud vyvodil, že závěr tohoto znaleckého posudku koresponduje ze závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. D. Upozornil, že soud se v odůvodnění napadeného usnesení nikterak nevypořádal se skutečností, že znalec Ing. M. V. ve svém posudku vyloučil možnost dovolatele zabránit střetu s poškozeným. Městský soud v Praze podle něj pochybil, zamítl-li jeho odvolání, aniž by provedl dovolatelem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru psychologie dopravy. Navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby, případně aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí .

Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 2 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě namítl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení znaleckého posudku a výpovědi znalce Ing. M. V. v konfrontaci se závěry znaleckého posudku znalce Ing. J. D. Nesouhlasil se závěrem, že se znalecké posudky shodují, poněvadž shoda mezi nimi byla pouze v určení rychlosti jízdy dovolatele a v určení vzdálenosti před místem střetu, ve které by musel začít brzdit, aby mohl střetu zabránit. Znalec Ing. M. V. podle něj navíc popsal i zjištěný pohyb poškozeného a vyloučil možnost dovolatele zabránit střetu s poškozeným. Vytkl, že Městský soud v Praze se v odůvodnění napadeného usnesení hodnocením této skutečnosti vůbec nezabýval. Současně též upozornil na to, že nevyhověl-li tento soud jeho návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru psychologie dopravy, zkrátil jej na jeho právu na obhajobu a důsledkem tohoto postupu je i to, že nemohl být řádně zjištěn skutkový stav.

Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Obviněný vytýkal porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což jsou ustanovení upravující postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, eventuálně procesního ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., které upravuje náležitosti odůvodnění usnesení. Porušení ustanovení hmotného práva při právním posouzení skutku, jak byl soudem zjištěn, však nenamítl. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tyto dovolací důvody, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková