7 Tdo 1446/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1446/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2003 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 5 To 197/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 26/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 7 T 26/2002, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Kromě toho bylo rozhodnuto také o náhradě škody.

Odvolání obviněného bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 5 To 197/2002, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Dovoláním napadl výrok, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítl, že trest odnětí svobody, který mu uložil Obvodní soud pro Prahu 1, je nepřiměřeně přísný a že Městský soud v Praze proto neměl jeho odvolání zamítnout. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí . Tato část citovaného ustanovení se na posuzovaný případ vůbec nevztahuje, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto z procesních důvodů, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Pouze pokud by odvolání obviněného bylo zamítnuto z některého z těchto procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku z hledisek stanovených v § 254 odst. 1 tr. ř., by obviněný mohl podat dovolání z deklarovaného dovolacího důvodu, avšak musel by namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí odvolání, tedy že tu nebyl dán ten z důvodů, pro který bylo jeho odvolání zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. Podstatou uvažovaného dovolacího důvodu je to, že pokud by odvolací soud chybně zamítl odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. z procesních důvodů bez meritorního přezkoumání rozsudku, odepřel by tím obviněnému přístup k druhé instanci. Dovolání v takovém případě je prostředkem k zajištění nápravy tak, že obviněný dosáhne toho, aby odvolací soud přezkoumal rozsudek meritorně podle § 254 odst. 1 tr. ř. V posuzované věci bylo odvolání obviněného zamítnuto nikoli z procesních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř.), nýbrž jako nedůvodné (§ 256 tr. ř.) po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému nebyl rozhodnutím Městského soudu v Praze odepřen přístup k druhé instanci, protože na podkladě jeho odvolání soud druhého stupně rozsudek meritorně přezkoumal. Městský soud v Praze se po tomto přezkoumání ztotožnil s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, avšak proti tomu není možné namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod není obsahově naplněn námitkami směřujícími proti správnosti rozsudku ani proti správnosti usnesení, jímž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, obsahově nenaplňují ani ten dovolací důvod, který je v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřen dikcí byl v řízení mu (tj. rozhodnutí odvolacího soudu) dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) . Tento dovolací důvod se vztahuje na případy, kdy odvolací soud zamítne odvolání po předchozím meritorním přezkoumání rozsudku, to znamená kdy odvolání zamítne jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Obviněný však musí v dovolání uvést také některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., který namítá ve vztahu k řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soud, tj. zpravidla ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný v daném případě ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Taková námitka však nekoresponduje s žádným z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Ve vztahu k rozhodnutí o uložení trestu trestní řád stanoví pouze jeden dovolací důvod, jímž je podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. to, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O tento dovolací důvod se v této věci nejedná, protože obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a jeho výměra spadá do rámce trestní sazby stanovené v § 234 odst. 1 tr. zák. na trestný čin loupeže, jímž byl obviněný uznán vinným. V důsledku toho, že námitky obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 nezakládají žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., je jasné, že nezakládají dovolací důvod ani podle té části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle níž byl v řízení mu (tj. rozhodnutí odvolacího soudu) předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .

Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného nenaplňují v žádném ohledu důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a přecházející řízení podle § 265i dost. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec