7 Tdo 144/2011
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoník




7 Tdo 144/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2011 o dovolání, které podal obviněný M. W. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 5 To 260/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 76/2009, takto :

Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Obviněný M. W. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 5 To 260/2010, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 7 T 76/2009. Napadl tu část rozsudku, v níž Městský soud v Praze po zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sám ve věci znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že Městský soud v Praze měl věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil názor, že oba soudy nesprávně zhodnotily provedené dokazování a že nevzaly v úvahu jeho námitky týkající se výpovědí svědků. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Napadeným rozsudkem byl obviněný odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím až na menší odchylku v určení doby spáchání činu i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 spočíval v podstatě v tom, že obviněný od 17. 2. 2004 do 5. 3. 2009 ve svém bytě v P. a na jiných místech v P. poskytoval bezplatně nebo za úplatu drogy, a to pervitin, kokain, marihuanu, hašiš a extázi, osobám specifikovaným v bodech 1-4 výroku o vině.

Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky, jejichž podstatou je nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, zejména svědecké výpovědi osob, které popsaly, jak jim obviněný poskytoval drogy. Jestliže dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení skutku , rozumí se tím jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil soud, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním. Může tak učinit jen zcela výjimečně, a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, na kterých je v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze založen výrok o vině, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Tato skutková zjištění mají jasné obsahové zakotvení ve svědeckých výpovědích osob, které podrobně popsaly své kontakty s obviněným a to, za jakých okolností od něho odebíraly drogy, o jaké drogy šlo, jaké bylo jejich množství, jaká byla frekvence odběrů, zda a případně jakou protihodnotu poskytovaly obviněnému atd. Městský soud v Praze si byl vědom protichůdnosti tvrzení obviněného v poměru k výpovědím svědků a již proto hodnotil výpovědi svědků velmi obezřetně. To se ostatně projevilo tím, že Městský soud v Praze nakonec do výroku o vině převzal z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jen část skutkových zjištění, která se týkala poskytování drog čtyřem osobám, a neakceptoval skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 týkající se poskytování drog dalším pěti osobám (v tomto ohledu Městský soud v Praze vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl). Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která Městský soud v Praze vzal za podklad výroku o vině, lze konstatovat, že jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, jemuž z hlediska zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. nelze nic vytknout, zejména ne to, že by se soudy dopustily nějaké deformace, zjevné nelogičnosti či jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině, a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2011

Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec