7 Tdo 1438/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d), § 201 odst. 1 písm. a)) předpisu č. 40/2009Sb.



7 Tdo 1438/2016-64

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2016 v Brně dovolání obviněné L. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 10 To 99/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 10/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. B. odmítá .

Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 51 T 10/2013, uznal obviněnou L. B. (dále zpravidla jen obviněná ) vinnou zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. července 2014 a trestným činem ohrožování výchovy mládeže § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že

4) v přesně nezjištěné době první poloviny roku 2011 ve Š., na R. ulici, opakovaně, v přítomnosti poškozené nezletilé J. D., provozovala prostituci a následně nejméně v pěti případech sjednala s náhodnými občany Spolkové republiky Německo pro poškozenou nezletilou s jejím souhlasem poté, co jí vylíčila svoji tíživou finanční situaci, pohlavní styky nebo jiné sexuální praktiky za úplatu, v úmyslu takto získat dodatečné finanční prostředky, ze kterých by obviněná mohla uhradit své splatné závazky, když obviněná L. B. v rámci této dohody sama oslovovala klienty, sjednala s nimi cenu za poskytnuté sexuální služby, vyinkasovala plnou nebo zálohovou část sjednané ceny, poškozená nezletilá J. D. poté dobrovolně poskytla nejméně třem klientům sjednané služby v podobě masturbace, případně se při poskytnutí domluvených služeb ve dvou případech vymluvila a z místa utekla, když takto vyinkasovanou částku za tyto služby obdržela se souhlasem poškozené nezletilé výlučně obviněná L. B. na úhradu svých dluhů a obviněná L. B. tak činila přesto, že znala věk poškozené J. D.,

5) obvinění L. M., Le. B. a L. B. společným jednáním po předchozí vzájemné dohodě, v přesně nezjištěné době obviněná Le. B. po domluvě s obviněnými L. M. a L. B. a se souhlasem poškozené nezletilé J. D., telefonicky domluvila s A. M., pohlavní styk za úplatu, na základě této smlouvy v době kolem 22.00 hod. dne 1. června 2011 všichni obvinění odjeli osobním motorovým vozidlem, které řídil obviněný L. M., společně s poškozenou nezletilou J. D., do místa bydliště A. M. v L. ve Spolkové republice Německo, kde obviněný L. M. dovedl poškozenou nezletilou do bytu A. M., který převzal od něho dohodnutou finanční hotovost, A. M. po vykonání pohlavního styku zaplatil obviněnému L. M. další finanční částku za delší setrvání poškozené nezletilé v jeho bytě, k dalšímu pohlavnímu styku mezi nimi však již nedošlo z důvodu absence souhlasu nezletilé poškozené J. D., a jejího útěku z bytu, když všichni obvinění se posléze s poškozenou vrátili do České republiky a všichni obvinění tak činili přesto, že znali věk poškozené J. D.

Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle § 168 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 4 T 52/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem byli odsouzeni i spoluobvinění L. M. a Le. B.

Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obvinění L. M., Le. B. a L. B. a státní zástupkyně Krajského zastupitelství v Ústí nad Labem. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 10 To 99/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné, které podala proti výrokům o vině a trestu a zamítl i odvolání státní zástupkyně Krajského zastupitelství v Ústí nad Labem.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Klofáče včas dovolání, opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Namítla v něm nesprávné právní posouzení skutku, protože soudy nesprávně hodnotily její jednání, protože ona se žádné trestné činnosti nedopustila. Obviněná uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů vykazují prvky libovůle. V dovolání namítla, že nenaplnila zákonné znaky trestného činu obchodování s lidmi a poškozenou J. D. k prostituci nesvedla, nezjednala ani nedopravila do Spolkové republiky Německo. Popírá naplnění znaku svedení , protože poškozená už měla sexuální zkušenosti a prostituci provozovala již v minulosti. Pokud jde o znak zjednání , tak obviněná popírá, že by někoho zjednala, protože poškozená provozovala prostituci za pomoci spoluobviněných, tak i sama. Výhrady obviněné vůči znaku dopraví spočívají v tom, že nemohla poškozenou dopravit do Německa, protože nemá auto. Vytkla také soudu, že neprokázal její zavinění vzhledem ke zvlášť závažnému zločinu obchodování s lidmi. Namítla nesprávné hodnocení důkazů ohledně její viny, zejména tvrzení poškozené J. D. o její vině považuje za nedostatečné. Obviněná namítla, že nenese vinu na ohrožování výchovy mládeže, protože poškozená J. D. nevedla příkladný život a její rozumový, citový a mravní život byl již dříve narušen.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 10 To 99/2015, a zrušil též rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 51 T 10/2013, a rozhodnutí na něj navazující, s tím, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolání obviněné, že dovolání obviněné je založeno na důvodech § 265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnila obviněná v jeho druhé variantě, tedy ve vázanosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není určen ke změně skutkového stavu, takže pro dovolací řízení je zásadně směrodatný skutkový stav v podobě zjištěné v průběhu trestního řízení, a to tak, jak je definován ve výroku odsuzujícího rozsudku. Pokud tedy obviněná napadá soudy učiněná skutková zjištění tím, že poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů, je třeba uvést, že uplatněné námitky se s deklarovaným důvodem míjejí, protože jde o námitky skutkového a procesního charakteru. Konkrétně se to týká námitek o nevěrohodnosti svědkyně J. D., neúplnosti provedeného okazování, libovůle při hodnocení důkazů, nepřehlednosti, nepřezkoumatelnosti a nejasnosti skutkových zjištění. Pokud jde o trestný čin obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je v posuzované trestní věci zřejmé, že se jedná o obchodování s dítětem, tedy osobou mladší 18 let (§ 126 tr. zákoníku), kdy takové obchodování je postihováno v každém případě, i když nebylo použito násilí, pohrůžky násilí nebo lsti ani zneužití omylu, tísně nebo závislosti. V posuzovaném případě se jednalo o sexuální vykořisťování dítěte, jehož se obviněná L. B. podle závěrů soudů dopustila tím, že poškozenou J. D. nejprve k provozování prostituce svedla, následně ji pro provozování prostituce zjednávala a dopravila ji dokonce do Německa v rámci příhraničního obchodování s lidmi.

Svedení spočívá v tom, že pachatel úmyslně vzbudí v poškozeném rozhodnutí, v tomto případě provozovat prostituci. Obviněná L. B. vzbudila v poškozené rozhodnutí provozovat prostituci a využila k tomu jejich vzájemného přátelského vztahu. Poškozenou s sebou brávala v době, kdy sama prostituci provozovala a nepřímo ji tak uvedla do situace, že tímto způsobem lze získat finanční prostředky. Na tom nic nemění fakt, že ke svedení došlo na základě dobrovolné nabídky poškozené pomoci obviněné provozováním prostituce, když veškeré takto vydělané prostředky odevzdávala obviněné, neboť u trestného činu podle § 168 tr. zákoníku není relevantní souhlas osoby, která je obchodována, a proto i v případě, že poškozená osoba dala k jednání pachatele souhlas, je pachatel trestný. Zjednáním je uzavření jakékoliv smlouvy nebo dohody (s výjimkou dohody, kterou lze zahrnout do najmutí), a to i konkludentní, která směřuje k tomu, aby takové osoby bylo užito, v tomto případě, k prostituci. Musí zde být projevena vůle obou stran, a to jak pachatele, tak i poškozeného. V posuzované trestní věci není pochyb o tom, že mezi poškozenou J. D. a L. B. došlo k uzavření konkludentní smlouvy, která směřovala k tomu, aby poškozené bylo užito k poskytnutí pohlavního styku. Dopravením se rozumí přemístění poškozené do ciziny nebo na jiné místo i v České republice než se tato osoba v době činu zdržovala. I dopravení na místo činu, tedy do Spolkové republiky Německo, bylo prokázáno, když poškozenou J. D. obviněná L. B. společně se spoluobviněnými L. M. a L. B. dovezli do L., do místa bydliště A. M. za účelem poskytnutí pohlavního styku. Smyslem jednání bylo, aby poškozené bylo užito k pohlavnímu styku v úmyslu, aby byla použita k prostituci, tedy k poskytování pohlavního styku s jinou osobou za úplatu. Obviněná L. B. ve všech případech jednala v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť si byla prokazatelně vědoma toho, že poškozená J. D. nedosáhla věku 18 let.

Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nevylučuje skutečnost, že poškozená osoba mladší 18 let již vedla sexuální život před závadným jednáním pachatele vůči ní, a to případně i život nemravný. Obviněná L. B. prokazatelně svedla poškozenou J. D. k nemravnému životu, když přitom využila jejich přátelského vztahu, oslabeného vztahu mezi J. D. a její vlastní rodinou, stejně tak jako místního sociokulturního prostředí, které na prostituci mladých dívek nazírá shovívavěji. To nemění na tom, že ohrozila mravní vývoj J. D., neboť jí zprostředkovala provozování prostituce. V tomto případě se zavinění obviněné L. B. pohybuje v rovině úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť pokud chtěla obviněná L. B. participovat na provozování prostituce nezletilé poškozené, musela počítat s tím, že dojde k ohrožení vývoje nezletilé a s tímto následkem musela být jednoznačně srozuměna.

Pro úplnost je třeba zmínit, že obviněné L. B. nebylo upřeno právo na spravedlivý proces, neboť soudy, zejména soud nalézací, nehodnotily důkazy libovolně a její vina z pořízených důkazů jednoznačně vyplývá. Dovolání obviněné z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je zjevně neopodstatněné, protože zmíněný dovolací důvod uplatnila v jeho druhé alternativě, která je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů a jen ve spojení s ním se může uplatnit.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

K odvolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná uplatnila dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněná vznesla v dovolání převážně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.

Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněná uplatnila již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodněních svých rozhodnutí. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, č. 408, Nakladatelství C. H. Beck).

Základní námitkou obviněné je námitka nesprávného právního posouzení skutku, zejména nesprávného hodnocení jejího jednání, a námitka, že se žádné trestné činnosti nedopustila a že rozhodnutí obou stupňů vykazují znaky libovůle.

Obviněná vytkla soudu, že nenaplnila zákonné znaky zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) tr. ř. ve znění účinném do 31. července 2014, a poškozenou J. D. k prostituci nesvedla, nezjednala ani nedopravila do Spolkové republiky Německo. Vytýká soudu, že dostatečně neprokázal její zavinění a namítla, že nemohla nikoho svést, protože poškozená J. D. již měla sexuální zkušenosti a prostituci provozovala jak sama, tak za pomoci spoluobviněných a poškozenou nemohla nikam dopravit, protože nemá auto.

Podle § 168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. července 2014, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zdržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta za deset let. Podle § 168 odst. 3 d) tr. zákoníku odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li takový zločin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.

Objektem tohoto trestného činu je osobní svoboda v tom nejširším slova smyslu, tedy rozhodování prakticky ve všech sférách života. Ustanovení chrání jak osobní svobodu ve smyslu svobody pohybu a svobody rozhodování, tak osobnost člověka ochranou některých jeho základních lidských práv. Chrání se zde i morální zásady, s nimiž je obchodování s lidmi v příkrém rozporu. Předmětem útoku je dítě. Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Pachatel přiměje poškozené dítě k účelu uvedenému v § 168, když na dítě působí svým vlivem, který vyplývá ze vztahu mezi nimi. Může jít i o pohrůžku násilí nebo jiné újmy apod. Pachatel dítě ke zneužití jiným buď přiměje, tedy ovlivní jeho vůli jakýmkoliv způsobem od přemluvení a přesvědčení (např. lákavými sliby, tedy svedením či zlákáním) po pohrůžku násilím nebo jinou újmou, nebo zjedná či najme, tedy s ním uzavře dohodu (příp. smlouvu) o budoucím zaměstnání s vědomím budoucího zneužití, přičemž poškozené dítě si skutečného účelu dohody může, ale nemusí být vědomo. Ve vztahu k tomuto znaku se vyžaduje úmysl, tzn. že z hlediska subjektivní stránky se jedná o trestný čin úmyslný ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku.

Zjednáním je uzavření jakékoli smlouvy či dohody (s výjimkou dohody, kterou lze zahrnout pod najmutí, které je samostatným znakem), a to i konkludentně, jež směřuje k tomu, aby takové osoby bylo užito k účelu popsanému v některém z písmen a) až e). Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak pachatele, tak i poškozeného. Nezáleží na tom, zda si taková osoba uvědomuje skutečný smysl takové smlouvy nebo dohody či nikoli. Pachatel však při jejím uzavírání musí směřovat k tomu, aby poškozeného bylo užito způsobem popsaným v některém z písmen a) až e) v odst. 1 § 168. Pod pojmem najme se chápe uzavření (i konkludentní) jakékoli smlouvy, jejímž obsahem je najmutí, tedy zpravidla zaměstnání, resp. příslib zaměstnání osoby směřující k tomu, aby jí bylo užito způsobem popsaným v některém z písmen a) až e). Pachatel zde jedná v úmyslu, aby jí bylo užito např. k pohlavnímu styku, avšak tento jeho úmysl nemusí být ve smlouvě vyjádřen (může jít např. o smlouvu, že žena bude v cizině pracovat jako modelka, herečka, servírka, barová tanečnice, společnice apod., muž jako řidič, taxíkář, číšník, tanečník, společník apod.). Nezáleží na tom, zda je taková smlouva podle práva, na základě něhož se uzavírá, neplatná. Pod pojmem zlákání se rozumí získání poškozeného (např. lákavými sliby, penězi apod.) k pohlavnímu styku nebo k jiné formě jejího užití ve smyslu písm. a) až e). Svedení je blízké zlákání, spočívá v tom, že pachatel úmyslně vzbudí (jinak než zlákáním) v poškozeném rozhodnutí k některé z forem užití poškozeného ve smyslu písmena a) až e). Dopravením se rozumí přemístění poškozeného do ciziny nebo na jiné místo i v České republice, než se tato osoba v době činu zdržovala. Trestný čin je dokonán momentem, kdy dojde k tomu, že pachatel poškozeného přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá k účelu uvedenému pod písmeny a) až e). Dosažení účelu není k dokonání zapotřebí. Znakem trestného činu obchodování s lidmi není úplatnost, i když tak tomu většinou bude.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněná tyto námitky uplatnila již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí.

Obviněná namítla, že nenese vinu na ohrožování výchovy mládeže, protože poškozená J. D. již dávno předtím, než se s ní seznámila, nevedla příkladný život, její rozumový, citový a mravní život byl narušen již dříve.

Podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta.

Trestného činu podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku se pachatel dopustí tím, že svým společensky nežádoucím jednáním ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte. Ze zákonné dikce tohoto ustanovení přitom jasně vyplývá, že k narušení rozumového, citového nebo mravního vývoje osoby mladší než osmnáct let nemusí fakticky dojít, neboť k trestnosti jednání pachatele stačí, jestliže tento škodlivý následek alespoň hrozí. Ohrožením rozumového, citového nebo mravního vývoje dítěte je třeba rozumět takové chování pachatele, kdy si osoba mladší osmnácti let v důsledku jednání pachatele osvojuje škodlivé návyky, povahové rysy, příp. sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku jednotlivce a k neschopnosti usměrňovat způsob jeho života v souladu s obecnými morálními zásadami a pravidly občanské společnosti (srov. rozhodnutí č. 46/1968).

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nevylučuje skutečnost, že poškozené dítě již vedlo sexuální život před závadným jednáním pachatele vůči němu, a to popřípadě i život nemravný; pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu totiž postačí, aby jednání pachatele mající znaky svádění v ní negativní návyky utvrzovalo a posilovalo (srov. rozhodnutí č. 65/1999).

Obviněná namítla nesprávné hodnocení důkazů, zejména poukázala na to, že tvrzení poškozené o její vině považuje za nedostatečné. Obviněná napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud jimi nezabýval.

K odvolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněná naplnila znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. července 2014, a přečinu ohrožování výchovy mládeže podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěr soudu o vině obviněné spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutků je proto zcela správná.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a že dovolání obviněné L. B. je zjevně neopodstatněné. Proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu