7 Tdo 1438/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 1438/2015-25

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2015 o dovolání obviněného J. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 9 To 240/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 17/2014 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 9 To 240/2015, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 3 T 17/2014. Rozsudek Městského soudu v Praze napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci nějakého dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvody jsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazům, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení , jedná se rovněž aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.

Obviněný byl odsouzen pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr, zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Thámova 4/402, v době od 25. 11. 2008 do 26. 1. 2009 za zdaňovací období říjen až prosinec 2008 podával nepravdivá daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, neboť v úmyslu snížit výši této daně nezahrnul do jejího výpočtu celkem 13 faktur specifikovaných ve výroku o vině pod body 1-3 ohledně odběru minerálních olejů od společnosti GP GmbH German Petrolium, se sídlem v Berlíně, a od společnosti HARTFORD HOLDING, a. s., se sídlem v Bratislavě, a obratem převedl toto zboží na další neztotožněné odběratele, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty o částku nejméně 2 667 590 Kč.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že uvedený skutek nenaplňuje znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby v původním řízení, že se společnostmi uvedenými ve výroku o vině nerealizoval žádné obchody a že mu nebyly nikdy předloženy žádné faktury od těchto společností. Tyto námitky pro svou skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou oporu v provedených důkazech, jimiž byla obhajoba obviněného vyvrácena. O existenci obchodů, z nichž vyplývala povinnost k dani z přidané hodnoty, nemůže být žádných pochyb. Tyto obchody byly prokázány listinnými důkazy, z nichž je patrno, že společnosti GP GmbH German Petrolium a HARTFORD HOLDING, a. s., dodaly společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., minerální oleje v celkové hodnotě 7 019 977 Kč, že za to přijaly od společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., příslušné platby, že se i fyzicky uskutečnila přeprava zboží, jeho krátkodobé skladování v H. v areálu pro skladování ropných produktů a posléze následný odvoz neznámo kam. Příslušné platby za nakoupené zboží byly provedeny z účtů, ke kterým měl dispoziční oprávnění obviněný, a to jako jediná osoba, s výjimkou účtu vedeného u banky ČSOB ve Slovenské republice, ke kterému měla dispoziční oprávnění ještě další osoba. Příznačné je, že platby ve prospěch společnosti GP GmbH German Petrolium byly provedeny z účtu vedeného u Komerční banky, a. s., který byl založen dne 29. 9. 2008, tedy těsně před dobou spáchání činu, a s tímto účtem byl oprávněn disponovat jen obviněný. Faktury za skladování v H. byly hrazeny hotově, což potvrdil svědek M. B. Nelze pominout, že obviněný byl jediným jednatelem společnosti CENTER PROJECT, s. r. o., takže je logické, že kontroloval veškeré obchody této společnosti. V této spojitosti je významná výpověď svědkyně D. B., která pro společnost CENTER PROJECT, s. r. o., zpracovávala účetnictví, jednoznačně uvedla, že materiály ke zpracování jí vždy předával obviněný, a potvrdila, že nezaznamenala žádné obchody týkající se minerálních olejů, pohonných hmot apod. Z toho je jasné, že tyto obchody prováděl obviněný mimo účetnictví společnosti. Obviněný spatřoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy v tom, že tu byl určitý okruh svědků, kteří nepotvrdili, že by v souvislosti s obchody, o které jde, přišli do osobního styku právě s ním. K tomu je třeba jen dodat, že osobní kontakt těchto osob s obviněným nebyl k uskutečnění předmětných obchodů nezbytný a že jeho nedostatek nemůže vyvrátit závěry vyplývající z listinných důkazů a z výlučného postavení obviněného při obchodním vedení společnosti CENTER PROJECT, s. r. o.

Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu