7 Tdo 1436/2008
Datum rozhodnutí: 25.11.2008
Dotčené předpisy: § 221 odst. 1 tr. zák.




7 Tdo 1436/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2008 o dovolání obviněného S. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 7 To 102/2008, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 200/2007 takto:

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2007, sp. zn. 5 T 200/2007, byl obviněný S. V. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. a odsouzen podle § 221 odst. l tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. l tr. zák. na dva roky. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestné činy posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 3. 2007 kolem 11,30 hodin v B., ul K., v autoklempírně po předchozím sporu ohledně opravy vozidla fyzicky napadl majitele dílny poškozeného Z. J. tak, že ho zezadu uchopil za obličejovou část hlavy a druhou rukou pod krkem, přičemž poškozený se mu snažil bránit, postrkovali se, dostali se až před dílnu na veřejně přístupný dvůr, kde byli další lidé, zde obviněný povalil poškozeného na zem, ležel na něm, vyhrožoval mu slovy, že mu omlátí hlavu o zem, a poté z místa odešel. Podle zjištění Městského soudu v Brně obviněný tímto jednáním způsobil poškozenému pohmoždění levého ramenního kloubu, zvrtnutí ve skloubení lopatky a pažní kosti, pohmoždění pravého oka s tržnou ránou na horním víčku, pohmoždění v oblasti týlní krajiny hlavy a nosu a poškozený byl v důsledku toho ve stavu pracovní neschopnosti od 29. 3. 2007 do 8. 4. 2007.

Odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 7 To 102/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. V mezích těchto dovolacích důvodů namítl, že se nedopustil trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Uvedl, že sám při incidentu utrpěl zranění srovnatelná se zraněními poškozeného a že poškozený ve skutečnosti nebyl omezen v obvyklém způsobu života, protože nepřerušil své pracovní a podnikatelské aktivity a nadále docházel do zaměstnání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Na právní posouzení skutku nemá vliv namítaná okolnost, že sám obviněný při incidentu utrpěl zranění srovnatelná se zraněními poškozeného. Podstatou incidentu nebyl útok poškozeného a obrana obviněného, nýbrž vzájemné napadení obou za situace, kdy původní slovní rozepři týkající se opravy vozidla přenesl do roviny fyzického konfliktu právě obviněný. Každý z účastníků sledoval svou motivaci, která byla protichůdná ve vztahu k motivaci druhého. Po prohlídce havarovaného vozidla, které patřilo přítelkyni obviněného, které již dříve do opravny přistavil obviněný a které prohlédl pracovník pojišťovny, měl poškozený zájem na tom, aby provedl opravu vozidla a inkasoval za to cenu opravy od pojišťovny. Poškozený dokonce práce na opravě vozidla již zahájil a chtěl je dokončit. Obviněný s tím však projevil nesouhlas a domáhal se vydání vozidla. Poškozený v konfliktu usiloval o to, aby obviněného vykázal z opravny. Motivace poškozeného byla založena na očekávání, že když obviněný do opravny přistavil vozidlo za účelem zjištění rozsahu jeho poškození pracovníkem pojišťovny, bude to také poškozený, kdo provede opravu. Motivace obviněného pak byla založena na tom, že nedošlo k žádnému formálnímu aktu, z něhož by vyplývalo, že poškozený má provést opravu, neboť zejména nebyl vyhotoven zakázkový list nebo jiný podobný doklad osvědčující vznik smluvního vztahu ohledně opravy vozidla. S motivací obou aktérů incidentu korespondovala jeho povaha spočívající ve vzájemném napadení. Jednalo se tedy o situaci, kdy dvě osoby navzájem útočily na svou tělesnou integritu. Jestliže byl obviněný uznán vinným trestnými činy výtržnictví a ublížení na zdraví, není za tohoto stavu správnost právního posouzení skutku dotčena zjištěním, že sám obviněný při incidentu utrpěl zranění srovnatelná se zraněními poškozeného, a bez významu je i okolnost, že byl stíhán a odsouzen jen obviněný, a nikoli oba aktéři incidentu.

Námitka, že poškozený nepřerušil své pracovní a podnikatelské aktivity a ve dnech následujících po incidentu dále docházel do zaměstnání, rovněž nemůže zvrátit správnost právního posouzení skutku, pokud byl kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. Zranění, která poškozený utrpěl, objektivně měla povahu ublížení na zdraví ve smyslu citovaného ustanovení, a odůvodňovala jeho pracovní neschopnost v trvání jedenácti dnů. Okolnost, že při této poruše zdraví poškozený na vlastní riziko svou práci případně dál vykonával, nemůže vést k závěru, že nejde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. l tr. zák. (k tomu viz č. 21/1984 Sb. rozh. tr.).

Rozsudek Městského soudu v Brně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud připomíná, že v souladu s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Městský soud v Brně a který v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Brně, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný zpochybňoval správnost skutkových zjištění soudů, způsob jejich hodnocení důkazů a rozsah provedeného dokazování. Jestliže dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, znamená to, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem ovšem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání není možné opírat o námitky proti tomu, jak soudy při postupu podle § 2 odst.6 tr.ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním podaným s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. jen výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou logickou vazbu na obsah provedených důkazů. Při hodnocení provedených důkazů soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž své hodnotící úvahy srozumitelným, přehledným a ověřitelným způsobem vysvětlily. To, že se obviněný se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, neztotožňuje, není dovolacím důvodem. Není jím ani nesouhlas obviněného s tím, že soudy nevyhověly jeho opakovaným návrhům na doplnění důkazů o nový znalecký posudek z oboru zdravotnictví, v němž by se znalec k věci vyjádřil také se zřetelem ke zraněním, která při potyčce utrpěl sám obviněný. I kdyby požadovaný znalecký posudek vyzněl tak, že obviněný utrpěl zranění a že tato zranění odpovídají jeho tvrzení o mechanismu jejich vzniku, nemohlo by to mít žádný vliv na závěr Krajského soudu v Brně, který v napadeném usnesení výslovně konstatoval, že obviněný nejednal v nutné obraně, a že pokud k jeho zranění skutečně došlo, stalo se tak v souvislosti s jím vyvolanou potyčkou s poškozeným. Znalecký posudek by evidentně nemohl zvrátit to, co vyplynulo z dosavadních důkazů, totiž že šlo o vzájemné fyzické napadení, které vyvolal obviněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec