7 Tdo 1430/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1430/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2003 o dovolání obviněného J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2002, č. j. 11 To 788/2001-82, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 124/2000, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 11 To 788/2001, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 20 T 124/2000.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2001, č. j. 20 T 124/2000-51, byl obviněný J. Ch. uznán vinným dvojnásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což mu byl podle § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., § 54 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný peněžitý trest ve výši 16.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v délce tří měsíců. Kromě toho byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2002, č. j. 11 To 788/2001-82, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolání obviněný podal s poukazem na dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože v daném případě se nejedná o trestný čin. Pravdou je, že zákaz řízení motorových vozidel mu byl uložen policií, a to na dobu 16ti měsíců, nicméně tato lhůta se započítává do trestu zákazu činnosti od okamžiku, kdy byl obviněnému řidičský průkaz zadržen. V důsledku toho, že k trestnímu spisu nebyl připojen původní spis Policie ČR, nemohlo být zjištěno, že v době, kdy obviněný řídil motorové vozidlo, tj. dne 23. 6. 2000 a dne 15. 8. 2000, byl již trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 16ti měsíců vykonán. Řidičský průkaz mu pouze nebyl formálně vrácen. Inkriminovaná doba tak do uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel nespadá. V závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného uvedl, že je zřejmé, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku domáhá na základě doplnění dokazování primárně změny skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i změny právního posouzení skutku. Takto pojaté dovolání však s dovolacím důvodem specifikovaným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje. Podle názoru státního zástupce soudy obou stupňů věnovaly náležitou pozornost otázce, zda obviněný naplnil zákonné znaky skutkových podstat citovaných trestných činů a dospěly ke správným skutkovým závěrům. Popis skutku a jeho odůvodnění v rozsudku soudu prvního stupně obsahuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty dvojnásobného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a tomu odpovídají i použité právní věty ve výroku o vině. Z rozhodnutí Policie ČR, OŘ DI v P., č. j. ORPA 23/331/DI-99, a to jeho výroku ze dne 10. 12. 1999 zcela jednoznačně vyplývá, že zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 16 měsíců se ukládá ode dne nabytí právní moci rozhodnutí s tím, že J. Ch. byla uložena povinnost odevzdat řidičský průkaz do 5 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 1. 2000, tímto dnem počala běžet lhůta 16 měsíců, po kterou bylo dovolateli zakázáno řízení motorových vozidel. Za zcela nedůvodnou považuje dovolatelovu námitku, že soudy obou stupňů neměly k dispozici rozhodnutí o přestupku , neboť toto rozhodnutí bylo součástí spisového materiálu předkládaného Okresnímu soudu v Pardubicích s obžalobou Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, sp. zn. 1 Zt 1484/2000, ze dne 20. 11. 2000 a z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že v rámci dokazování byl proveden důkaz přečtením tohoto rozhodnutí. Argumentace uplatněná v dovolání tudíž nemá žádnou oporu ve spisových materiálech. Ač obviněný formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nesměřují. V závěrečném petitu proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je důvodem dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. To v podstatě znamená, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.

Na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel odkázal v části, v níž spatřuje nesprávné právní posouzení skutku, kdy jednání popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nemohlo být podle obviněného posouzeno jako trestný čin, neboť v době, která se stala rozhodnou pro jeho uznání vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., měl již trest zákazu činnosti uložený shora uvedeným rozhodnutím DI Policie ČR P. vykonán, neboť trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel bylo třeba počítat od okamžiku, kdy mu byl řidičský průkaz zadržen.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i řízení předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.

Na č. l. 15 trestního spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 20 T 124/2000 se nachází rozhodnutí o přestupku ze dne 10. 12. 1999, č. j. ORPA: 23/331/DI-99, který řešila Policie České republiky, Okresní ředitelství, dopravní inspektorát P. Tehdy byl obviněný jako řidič osobního motorového vozidla NISSAN SPZ PUN 01-11 dne 17. 3. 1999 kolem 22:00 hodin kontrolován hlídkou Policie ČR na ulici U d. v P., přičemž z rozhodnutí je zřejmé, že řidičský průkaz, občanský průkaz a osvědčení o technickém průkazu k uvedenému vozidlu na výzvu hlídce nepředložil, dechovou zkoušku, jakož i odběr krve odmítl. Současně s povinností odevzdat na Dopravním inspektorátu Policie ČR P. řidičský průkaz do 5ti dnů od právní moci rozhodnutí byl J. Ch. správním orgánem uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců, a to ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 1. 2000. Z uvedeného rozhodnutí však již není patrno, zda řidičský průkaz nebyl obviněnému zadržen již před vydáním tohoto rozhodnutí, neboť v takovém případě nelze přehlédnout, že do výkonu trestu zákazu činnosti se započítává doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozhodnutí oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, odňato podle zvláštních předpisů. V případě, že by byl obviněnému řidičský průkaz zadržen před právní mocí rozhodnutí dopravního inspektorátu, měla by uvedená skutečnost vliv na dobu, kdy byl tento zákaz činnosti skutečně vykonán, a to by mohlo také event. ovlivnit výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Za lhůtu rozhodnou pro posouzení otázky, kdy byl obviněnému řidičský průkaz zadržen, považovaly soudy právní moc rozhodnutí, tj. den 11. 1. 2000. Od tohoto okamžiku počala dle soudu prvního i druhého stupně plynout lhůta, od které se na obviněného vztahuje zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16ti měsíců.

Státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání poukazuje na to, že soudy měly pro svá rozhodnutí veškeré potřebné doklady. Zde je však především potřebné uvést, že u hlavního líčení dne 25. 6. 2001 bylo kromě jiného čteno rozhodnutí o přestupku (č. l. 15 spisu), avšak z tohoto rozhodnutí nevyplývá, kdy byl obviněnému řidičský průkaz zadržen, zda mu byl vůbec zadržen, neboť výrok zmíněného rozhodnutí ukládá kromě jiného obviněnému povinnost odevzdat řidičský průkaz do pěti dnů od právní moci. Tato část výroku rozhodnutí však ve vlastním odůvodnění rozhodnutí DI Policie ČR v P. není rozvedena a otázkou případného zadržení řidičského průkazu obviněného se v tomto směru nezabýval ani soud prvního stupně.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného důvodným, a proto z podnětu tohoto mimořádného opravného prostředku zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 11 To 788/2001, a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 20 T 124/2000. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou uvedených rozhodnutí pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na povahu zjištěné vady a s tím spojenou nutnost pokračovat v řízení před soudem prvního stupně je zřejmé, že vadu nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann