7 Tdo 143/2002
Datum rozhodnutí: 14.05.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 143/2002

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2002 o dovolání obviněného K. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 10 To 481/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 113/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. 3 T 113/2001, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., když uvedeného jednání se měl dopustit tím způsobem, že ačkoliv věděl, že spoluobviněný J. Č. dne 3. 5. 2001 kolem 11.50 hod. v H. K. v hale hlavního nádraží ČD odcizil JUDr. R. L. peněženku v hodnotě 20,- Kč s finanční částkou ve výši 150,- Kč tak, že ji poškozenému vytáhl z postranní pravé kapsy saka, společně s obviněným J. Č. odcizenou částku utratili za alkoholické nápoje a cigarety . Obviněnému byl za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, když podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 10 To 481/2001, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného K. Š. napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen uložil podle § 251 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.

Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovoláním obviněný prostřednictvím svého obhájce. Dovolání je opíráno o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Obviněný v dovolání vyslovil svůj názor, že krajský soud pochybil, pokud námitku obhajoby, že spoluobviněný jej hostil z dávky sociální péče, kterou obdržel předchozího dne, posoudil shodně jako soud prvního stupně jako nepodstatnou. Poukazuje na to, že o nelegálním získání peněz obviněným Č. vůbec nevěděl, a proto považuje hodnocení důkazů soudem prvního i druhého stupně za nesprávné. Poukazuje na to, že jeho omyl (že se nejedná o věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou), měl být posouzen podle zásad o tzv. skutkovém omylu negativním, tedy jako okolnost vylučující vědomostní složku a tudíž úmyslné zavinění.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný v petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým zrušil výrok o trestu z rozsudku okresního soudu ve výroku o trestu a sám nově rozhodl při nezměněném výroku o vině o trestu odnětí svobody a dále zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 3 T 113/2001, ve výrocích týkajících se obviněného a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným, byl mu uložen trest a bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem oprávněnou osobou.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že obviněný svým dovoláním oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy. Vzhledem k výše uvedenému je třeba dále uvést, že Nejvyšší soud musí v případě dovolání podaného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z výše uvedené citace zákona je nepochybné, že v daném případě nebyl uvedený dovolací důvod dán, neboť odvolací soud po provedeném veřejném zasedání sám ve věci obviněného K. Š. rozhodl.

S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obsahu dovolání spatřován ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tento nebyl podrobněji zdůvodněn, výše však bylo uvedeno, že ani v tomto případě nebyl uvedený dovolací důvod dán.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm.a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann