7 Tdo 1422/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1422/2015-19

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2015 o dovolání obviněného V. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 5 To 321/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 113/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 101 T 113/2015, byl obviněný V. G. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na sedm let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a proti výroku o trestu a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 5 To 321/2015, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že skutek byl vadně posouzen jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a že správně měl být kvalifikován jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Jako neúplnost dokazování vytkl, že ohledně něho nebyl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné pobočka v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 12. 5. 2015 kolem 04,00 hodin v H., okr. K., v restauraci Beskyd zezadu přistoupil k sedícímu poškozenému I. K., strčil mu ruku do náprsní kapsy košile, kde měl poškozený finanční hotovost vyhranou na výherních automatech, a v okamžiku, kdy se poškozený bránil tím, že obviněného chytl a držel za ruku ve snaze uchránit hotovost, obviněný zatáhl takovou intenzitou, že poškozeného shodil ze židle na zem, vyškubl mu peníze z náprsní kapsy, z místa utekl a tím poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 3 000 Kč (bod 1 výroku o vině).

Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.

Skutek uvedený v bodě 1 výroku o vině evidentně naplňuje znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, že aby se obviněný zmocnil peněz nacházejících se v náprsní kapse poškozeného, musel vynaložením síly překonat jeho odpor spočívající v tom, že poškozený držel ruku, kterou obviněný zasunul do jeho kapsy. Přítomnost násilí, které obviněný použil proti poškozenému a které bylo prostředkem k tomu, aby se zmocnil peněz poškozeného, vylučuje právní kvalifikaci skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

Verze obviněného, podle které peníze odcizil, ale nepoužil k tomu žádné násilí, je ve světle skutkových zjištění soudů nepřijatelná. Poškozený ve své svědecké výpovědi jasně popsal jednání obviněného. Uvedl, že obviněný mu zasunul ruku do náprsní kapsy, kde měl peníze. Svou reakci poškozený popsal tak, že obviněného uchopil a držel za ruku zasunutou do kapsy. Vyústění incidentu poškozený popsal tak, že obviněnému se podařilo zatáhnout takovou silou, že to poškozenému přivodilo pád ze židle a vedlo k uvolnění ruky držené obviněnému, takže obviněný se zmocnil peněz a utekl. To je v souladu s kamerovým záznamem, který v restauraci zachytil dění v prostoru uvedeného incidentu. Jde sice o záznam spíše zpoza zad obviněného, ale je z něho zřejmé, že v kritický okamžik předcházející pádu poškozeného byl obviněný v postoji, při kterém byl v těsné blízkosti poškozeného zapřen nohama a předkloněn s napřaženýma rukama, jejichž zakončení již bylo v oblasti těla poškozeného. Tento postoj obviněného plně odpovídá silnému zatažení, jak ho popsal poškozený.

Obviněný se snažil jako příčinu pádu poškozeného ze židle prezentovat jeho opilost. Sám poškozený vyloučil, že by ze židle spadl pod vlivem alkoholu, a jednoznačně uvedl, že spadl v důsledku silného zatažení, které se podařilo obviněnému. Svědkyně L. V., která v kritickou dobu obsluhovala v restauraci, sice neviděla samotný incident, ale uvedla, že obviněný měl jedno pivo, nijak se nemotal a nebylo na něm nic nápadného. Lze tedy vyloučit, že by pád poškozeného byl důsledkem jeho opilosti.

Další námitky obviněného se odvíjely od jeho tvrzení, že poškozený ho chytl za ruku až ve stádiu, kdy obviněný peníze v kapse poškozeného již držel ve své ruce. Pokud tím obviněný směřoval k závěru, že násilí bylo prostředkem k tomu, aby si uchoval věc, které se předtím již zmocnil, tedy k tomu, že šlo o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nelze takovou konstrukci akceptovat. I kdyby poškozený držel obviněnému ruku, ve které obviněný svíral peníze nacházející se v kapse poškozeného, šlo očividně o situaci, kdy obviněný ještě neměl peníze ve své dispozici plně, tj. s vyloučením dispozice poškozeného. Také za této situace byla fyzická síla, kterou vynaložil obviněný, prostředkem k překonání odporu poškozeného a k tomu, aby si obviněný zajistil volnou dispozici s penězi poškozeného. Namítaná varianta tedy nemůže nic změnit na správnosti právního posouzení skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

Výtka obviněného, že ohledně něho měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je rovněž bez jakéhokoli věcného opodstatnění. Pokud tím obviněný chtěl prezentovat možnost, že v době činu byl nepříčetný a tedy trestně neodpovědný (§ 26 tr. zákoníku), pak je třeba poukázat na to, že okolnosti činu na nic takového neukazují. Obviněný si se svým společníkem během pobytu v restauraci všiml toho, že poškozený má u sebe větší peněžní obnos, a rozhodl se poškozeného o tyto peníze připravit. K uskutečnění tohoto záměru zvolil adekvátní způsob napadení poškozeného, s nímž nejprve navázal kontakt nabídkou, že mu prodá nějaké cigarety. Uváží-li se cíl, smysl a motiv posuzovaného činu v kontextu se způsobem jeho provedení, pak v žádném ohledu nelze najít nic, co by se dalo reálně interpretovat jako možný projev duševní poruchy, při které by byla vyloučena schopnost obviněného rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo schopnost obviněného ovládat své jednání. Namítaná absence znaleckého posudku se nijak nedotýká správnosti právního posouzení skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

Rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu