7 Tdo 1418/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 140 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1418/2015-15

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2015 v Brně dovolání obviněného K. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 To 54/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 4/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .

Odůvodnění :


Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 7 T 4/2015, uznal obviněného K. S. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to otevíracího nože s černými kovovými střenkami a s čepelí v povrchové úpravě s černým maskovacím vzorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví se sídlem Roškotova 1225/1, Praha 4 na náhradu škody.

Podle skutkových zjištění soudu spáchal obviněný tento zločin tím, že

dne 30. 12. 2014 ve 23.30 hod. ve S. , v ulici kpt. J. , v hostinci U V. , po předchozím požití alkoholických nápojů, když měl v krvi nejméně 1,37 g/kg alkoholu a po slovní rozepři, fyzicky napadl poškozeného M. S. , kterého nejprve před výčepem udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož jmenovaný spadl ze židle na zem, a poté, co poškozený M. S. vstal a odcházel z hostince, jej opětovně úderem pěstí srazil na zem, přistoupil k němu, z oděvu vytáhl zavírací nůž s délkou čepele cca 13 cm, který otevřel, sehnul se k poškozenému M. S. a v úmyslu jej usmrtit, jej bodl do levé poloviny hrudníku, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku vlevo v úrovni IX.-X. žebra, pronikající do dutiny hrudní a břišní s bodným kanálem hlubokým cca 10 cm, v důsledky čehož došlo k bodnému poranění bránice, tečnému poranění dolního pólu sleziny, poranění povrchových vrstev stěny tlustého střeva, krvácení do dutiny hrudní a masivnímu krvácení do dutiny břišní a do měkkých tkání v prostoru pobřišnice, když ke smrti poškozeného M. S. nedošlo pouze v důsledku včasně poskytnutého urgentního chirurgického zákroku, spočívajícího zejména v zastavení krvácení a vyjmutí poraněné sleziny.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 To 54/2015, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o uložení trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Anny Košťálové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy. Podle jeho názoru se soudům obou stupňů nepodařilo objektivně zjistit polohu poškozeného, ve které se nacházel ve chvíli, kdy došlo k jeho bodnutí tzv. vyhazovacím nožem. Nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, protože soudy obou stupňů nebyl dostatečně prokázán příčinný vztah mezi jeho jednáním a škodlivým následkem a nebyl prokázán jeho úmysl usmrtit poškozeného. Obviněný namítl, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, nikoliv jako pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 To 54/2015, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného K. S.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.

Podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil právním námitkám obviněného. Objektivní stránka trestného činu vraždy je charakterizována usmrcením člověka, kterým se rozumí u živého člověka jakékoli zbavení jeho života. Přitom je nerozhodné, jakých prostředků bylo při něm použito, zda šlo o jednání jednorázové nebo o jednání postupné a dlouhodobé. Proto je vraždou jak zastřelení, probodnutí, tak i dlouhodobé týrání a nepodávání stravy dítěti anebo déletrvající podávání jedu v malých dávkách.

Trestný čin vraždy je ve smyslu § 13 odst. 2 tr. zákoníku trestným činem úmyslným. Úmysl pachatele, byť eventuální, musí směřovat k usmrcení člověka. Pokud by pachatel jednal v úmyslu ohrozit nebo poškodit jiný zájem chráněný trestním zákoníkem než zájem na ochraně života a jeho jednání mělo za následek smrt člověka, ke které by nebyl dán úmysl pachatele (pachatel nechtěl smrt způsobit a nevěděl, že takový následek může způsobit, anebo to sice věděl, ale nebyl s tím srozuměn), není trestně odpovědný za vraždu.

V ustanovení § 140 odst. 2 tr. zákoníku je upraven postih pachatele, který jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude postihován podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku pachatel, který takto jedná v náhlém hnutí mysli. Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku k tomu uvádí, že míra úmyslného způsobení následku však nemusí být u všech vražd stejná, a proto trestní zákoník sankcionuje přísněji toho, kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení na rozdíl od případů, kdy pachatel jedná v náhlém hnutí mysli, přičemž může jít i o jednání v afektu nebo v podobném stavu. Jako privilegovaná skutková podstata k vraždě je pak formulováno zabití podle § 141 tr. zákoníku, kdy pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní, ale i objektivní stránku pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, protože se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jehož se dopustil v úmyslu jiného úmyslně usmrtit, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Nejvyšší soud k naplnění subjektivní a objektivní stránky uvedeného trestného činu poukazuje na to, že obviněný zaútočil na poškozeného zavíracím nožem s čepelí dlouhou cca 13 cm. Obviněný vedl útok velkou intenzitou, což vyplývá ze závěrů soudního znalce z odvětví soudního lékařství a z hloubky bodného kanálu cca 10 cm. Útok byl veden proti hrudníku poškozeného, tedy do oblasti, kde jsou uloženy životně důležité orgány, jejichž poranění zpravidla vede ke smrti zraněné osoby. Obviněný jednal takovým způsobem, že reálně mohl předpokládat, že jeho útok povede ke smrti poškozeného, tedy jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle něj je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.

Podle skutkových zjištění soudu se obviněný po činu nesnažil poškozeného ošetřit ani mu nepřivolal lékařskou pomoc, naopak se snažil zahladit stopy svého jednání, protože již v hostinci utíral krev z podlahy a poté se doma snažil odstranit krevní stopy ze svého oblečení a nože. Obviněný fakticky učinil vše, aby poškozeného usmrtil. Ke smrtelnému následku nedošlo nezávisle na vůli obviněného, protože poškozenému byla v relativně krátkém čase poskytnuta odborná lékařská péče. Z výše uvedeného je zřejmé, že jednání obviněného naplňuje všechny zákonné znaky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a nelze je právně kvalifikovat jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného K. S. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu