7 Tdo 1418/2005
Datum rozhodnutí: 09.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1418/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 11. 2005 o dovolání obviněného F. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 369/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 80/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný F. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 5 To 369/2005, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání a o odvolání, které v jeho neprospěch podal státní zástupce, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 5 T 80/2004. Napadl výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. b) tr. zák., a v důsledku toho i výrok o trestu, který mu byl uložen, a výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. Odkázal na důvod dovolání stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti bodům 3, 5, 6 napadeného rozsudku, které jsou totožné s body 6, 11, 12 rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Vytkl, že soudy neměly v provedených důkazech dostatečný podklad pro skutková zjištění, která se v těchto bodech stala obsahem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl se zřetelem k tomu, že útoku uvedeného v bodě 3 napadeného rozsudku se nedopustil a že útoky uvedenými v bodech 5, 6 napadeného rozsudku spáchal trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a uložil mu mírnější trest.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný F. L. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení nebo jiném nesprávném hmotně právním je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného pravá, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka aplikace a dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, v této spojitosti nehraje žádnou roli. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Jinými slovy řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

V bodě 3 napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě zjistil, že obviněný F. L. společně s obviněným M. Ch. v přesně nezjištěnou dobu od 00:30 hodin do 07:00 hodin dne 30. 8. 2003 v O.-H. v K. ulice před domem odcizili osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, čímž J. Š. způsobili škodu ve výši nejméně 277.000,- Kč a odcizením věcí ve vozidle se nacházejících další majetkovou újmu v rozsahu 2.500,- Kč. Tento bod napadeného rozsudku je totožný s bodem 6 rozsudku Okresního soudu v Ostravě.

Obviněný F. L. v dovolání namítal, že noc strávil v hotelu S. v K. společně s J. K., že jejich registrace v recepci byla provedena noční směnou hotelu, která nastupuje ve 22:00 hodin, avšak že není k dispozici žádný záznam o tom, kdy přesně, tj. v kolik hodin, se ubytovali a kdy hotel opustili. Obviněný v této souvislosti odkázal na svou obhajobu, že namítaná registrace v hotelu proběhla v době, kdy byl spáchán útok uvedený v bodě 3 napadeného rozsudku, takže se ho nemohl dopustit.

Těmito námitkami obviněný soudům v podstatě vytýkal nesprávnost skutkových zjištění týkajících se toho, že je osobou totožnou s pachatelem, resp. spolupachatelem posuzovaného útoku. Námitky obviněného směřovaly proti tomu, jak soudy, zvláště pak Krajský soud v Ostravě, hodnotily důkazy vztahující se k uvedené skutkové otázce. Podle námitek obviněného je toto hodnocení důkazů nesprávné, pokud na jeho podkladě Krajský soud v Ostravě v odůvodnění napadeného rozsudku dovodil slučitelnost zjištění, že obviněný se kritické noci ubytoval v hotelu S. v K., se zjištěním, že spáchal uvedený útok (podkladem tohoto zjištění byl nález registrační značky od odcizeného vozidla při domovní prohlídce u obviněného L. U. a výpověď obviněného L. U., že vozidlo k němu přivezli obvinění F. L. a M. Ch.).

V intencích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by byly námitky založené na tom, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádné takové námitky však obviněný v dovolání neuplatnil. Dovolání založil na tvrzení, že na místě činu v době jeho spáchání nebyl. Tím se snažil zvrátit skutková zjištění soudů a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu. Takto pojatým dovoláním se ovšem ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.

V bodě 5 napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě zjistil, že obviněný F. L. společně s obviněným M. Ch. v přesně nezjištěnou dobu od 18:15 hodin dne 6. 11. 2003 do 05:30 hodin dne 7. 11. 2003 v O.-Z. v ulici V. u domu páčili zámek levých předních dveří v úmyslu vniknout a následně odcizit osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia Combi v hodnotě nejméně 227.000,- Kč, což se jim však nepodařilo, a poškozením automobilu způsobili jeho vlastníku obchodní společnosti M. L.. spol. s r. o., O., škodu ve výši 16.000,- Kč. Tento bod napadeného rozsudku je totožný s bodem 11 rozsudku Okresního soudu v Ostravě.

V bodě 6 napadeného rozsudku Krajský soud v Ostravě zjistil, že obviněný F. L. společně s obviněným M. Ch. v přesně nezjištěnou dobu od 17:30 hodin dne 9. 11. 2003 do 06:35 hodin dne 10. 11. 2003 v O.-P- v ulici O. S. před domem vypáčili zámek levých předních dveří v úmyslu vniknout a následně odcizit osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia Combi v hodnotě nejméně 236.000,- Kč, což se jim ale nepodařilo, a zároveň poškozením automobilu způsobili jeho majiteli MUDr. M. H. škodu ve výši 22.899,30 Kč. Tento bod napadeného rozsudku je totožný s bodem 12 rozsudku Okresního soudu v Ostravě.

Proti bodům 5, 6 napadeného rozsudku obviněný F. L. v dovolání namítal, že soudy sice opřely svá zjištění o jeho výpověď, v níž spáchání obou útoků doznal, avšak neměly v jeho doznání podklad pro zjištění, že posuzované jednání směřovalo k odcizení vozidel, protože doznal jen jejich poškození.

Těmito námitkami obviněný soudům vytýkal nesprávnost skutkových zjištění v otázce, co bylo cílem posuzovaného jednání spočívajícího v páčení zámků u dveří automobilů. Námitky obviněného směřovaly proti zjištění, že cílem tohoto jednání bylo odcizit vozidla. Svými námitkami se obviněný snažil toto zjištění soudů zvrátit a nahradit ho svou vlastní skutkovou verzí, která byla založena na tvrzení, že šlo jen o holé poškození vozidel bez záměru je odcizit. To znamená, že tato část dovolání byla polemikou s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, mezi nimi i jeho výpověď, pokud jde o skutkovou okolnost, co bylo cílem jeho jednání.

Ani ve vztahu k bodům 5, 6 napadeného rozsudku obviněný v dovolání nenamítal nic v tom směru, že by skutková zjištění soudů nenaplňovala znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, resp. jeho pokusu, což by odpovídalo zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím, že se domáhal změny skutkového stavu, který zjistily soudy, byť jen v dílčí otázce týkající se cíle posuzovaného jednání, obviněný založil dovolání na skutkových námitkách stojících mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.

V celém rozsahu, v němž obviněný dovoláním napadl výrok o vině, opřel dovolání o skutkové námitky, které nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem. Těmito námitkami obviněný, byť to výslovně v dovolání neuvedl, vytýkal soudům porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, tedy porušení procesních ustanovení, ačkoli dovolacím důvodem je porušení hmotného práva. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec