7 Tdo 1411/2003
Datum rozhodnutí: 10.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1411/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. prosince 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných M. L. a V. S., které podali proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 8 To 469/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 189/98, t a k t o :

Dovolání obviněných M. L. a V. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 2 T 189/98, byli obvinění M. L. a V. S. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný M. L. byl za tento trestný čin a za trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 1 T 537/97, odsouzen podle § 171a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let; dále mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 17.000,- Kč. Obviněný V. S. byl za předmětný trestný čin odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. taktéž podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tří) let. Tímtéž rozsudkem byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 1 T 537/97, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na zrušený výrok navazující, a bylo rozhodnuto odsuzujícím výrokem ohledně spoluobviněného T. H. a o povinnosti obviněných k náhradě škody vůči poškozené A., a. s., se sídlem v H. L.

Shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 2 T 189/98, byl napaden odvoláními obviněných M. L., V. S. a T. H. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 8 To 469/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody ohledně obviněného T. H. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo v rozsahu zrušení znovu rozhodnuto; odvolání obviněných M. L. a V. S. byla zamítnuta podle § 256 tr. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali řádně a včas dovolání obvinění M. L. a V. S.

Obviněný M. L. své dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.

K uplatněným dovolacím důvodům obviněný M. L. uvedl, že v době zahájení trestního stíhání pro předmětný trestný čin nebyly dostatečně odůvodněny závěry, že jej spáchal. V záznamu o sdělení obvinění není uveden důvod trestního stíhání a byla v něm zcela opomenuta jak subjektivní stránka (popis zavinění), tak stránka objektivní (popis jednání a následku). To, že ohledně spáchání předmětného trestného činu nebyl vyslechnut vyšetřovatelem, považuje za závažnou vadu řízení, v důsledku níž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. Dále obviněný popřel spáchání trestného činu s tím, že ani provedené důkazy a skutková zjištění neposkytují podklad pro úvahu, že jednal se záměrem obohatit sebe nebo jiného ke škodě cizího majetku. Obviněný byl pouze spoluobviněným T. H. najat k převzetí zboží, jeho dopravě a předání odběrateli, byl to tedy obchod týkající se pouze T. H. S ohledem na skutečnost, že v úplném a přesném popisu jednání a ve vymezení skutku chybí zavinění, jedná se pouze o nesplnění závazku z obchodně právního vztahu zaplatit kupní cenu, které nelze považovat za způsobení škody a za spáchání trestného činu podvodu. Dále obviněný namítl, že se soudy nevypořádaly s podstatnými námitkami jeho obhajoby, nepřihlížely k presumpci neviny, dosažitelné jistotě zda daný skutek spáchal, k důkazní nouzi obžaloby a mezerám ve skutkových zjištěních, tj. k důkazům provedeným v trestním řízení.

V závěru svého dovolání obviněný M. L. navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.

Obviněný V. S. podal své dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný V. S. uvedl, že před soudem prvního stupně nebyl proveden jediný důkaz prokazující jeho podvodný úmysl. Obviněný nikdy nejednal tak, aby někoho podvedl, a nevěděl, že se mělo jednat o podvod jiných, že spoluobviněný T. H. nechtěl odebrané barvy zaplatit a že ve věci fungovaly padělky listin. Kdyby se obviněný měl účastnit nějakého podvodu, patrně by zapíral svoji identitu a nepředstavoval by se svým pravým jménem. Obviněný sice byl přítomen při prodeji barev, kdy rovněž nic nezatajoval, obchod se jej však netýkal a byl záležitostí spoluobviněného T. H. Obviněný je přesvědčen, že jej provedené důkazy z žádného protispolečenského jednání neusvědčují, a proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v části, která se jej týká, zrušil a aby jej buď zprostil obžaloby, nebo věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se vyjádřila k dovolání obviněných M. L. a V. S. tak, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obvinění zpochybnili správnost právního posouzení skutku. Z námitek obviněných vyplývá, že polemizují se subjektivní stránkou trestného činu. Podle názoru státní zástupkyně skutková část výroku o vině obsahuje konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Zjištění vyjadřují vedle následku, tj. škody nikoli malé na majetku poškozeného, především podvodné jednání obviněných vůči poškozenému, které směřovalo k tomu, aby se obohatili, s tím, že podvodné jednání je vymezeno tak, že obvinění vylákali od poškozené obchodní společnosti na podkladě kupních smluv zboží, které neměli v úmyslu uhradit. Soudy správně upozornily na zjištění, že obvinění již v době uzavření kupních smluv jednali s vědomím, že peněžní částku odpovídající dohodnuté kupní ceně nebudou moci zaplatit, že vážný úmysl zaplatit kupní cenu pouze předstírali a kupní ceny byly pouze prostředkem k získání zboží od poškozeného a k obohacení obviněných. Jen ze skutečnosti, že obviněný skutek popřel, nelze vyvodit, že zjištění jeho úmyslu nepřichází v úvahu. Poté státní zástupkyně uvedla skutečnosti prokazující úmysl obviněných M. L. a V. S. obohatit se na úkor poškozeného. Pokud jde o názor obviněného M. L., podle něhož se nejednalo o trestný čin, ale o běžnou obchodní transakci, je třeba dle státní zástupkyně zdůraznit, že obvinění nebyli odsouzeni proto, že nebylo možné dostát smluvnímu závazku, ale proto, že svým jednáním naplnili zákonné znaky trestného činu podvodu. Za situace, kdy soudy zjistily, že úmysl poskytnout poškozenému v dohodnuté době odpovídající plnění pouze předstíral, je vyloučeno posuzovat věc jen jako nesplnění závazku z obchodně právního vztahu.

V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ČR dovolání obviněných M. L. a V. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Jak již bylo shora uvedeno, oba dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný M. L. jej opřel taktéž o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že se Nejvyšší soud nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů apod.

Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se nelze v rámci dovolacího řízení domáhat postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Pokud jde o dovolání obviněného M. L., Nejvyšší soud k jeho námitkám, že předmětný trestný čin nespáchal a že se soudy nevypořádaly s podstatnými námitkami jeho obhajoby, důkazní nouzí obžaloby a mezerami ve skutkových zjištěních, tj. s důkazy provedenými v trestním řízení, nepřihlížel, neboť nejsou způsobilé dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit.

Obviněný M. L. ve svém dovolání dále uplatnil námitku, že provedené důkazy a skutková zjištění neposkytují podklad pro úvahu, že s určitým záměrem konal a jednal , založenou na absenci obligatorního znaku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu a dále rozvedenou tak, že s ohledem na absenci zavinění se jedná pouze o nesplnění závazku z obchodně právního vztahu podnikatele zaplatit kupní cenu, a nikoli o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Tato námitka je rovněž primárně založena na zpochybnění zjištěného skutkového stavu, a to úmyslu obviněného nezaplatit za odebrané zboží. Jinak řečeno, pokud by soudy po skutkové stránce, za použití zásady in dubio pro reo, která se při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu uplatňuje, dospěly ke zjištění, že obviněný M. L. nejednal s úmyslem nezaplatit za odebrané zboží, nemohly by dospět ani k právnímu závěru o existenci úmyslné formy zavinění, resp. podvodného úmyslu. Ani tato námitka tedy není způsobilá důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit.

Z obsahu dovolání obviněného V. S. výlučně se opírajícího o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl stručně uveden výše, vyplývá, že i tento obviněný uplatnil námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž v napadeném rozsudku vycházel soud stupně druhého. Obviněný V. S. neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, jím vytýkané vady mají taktéž výlučně povahu vad skutkových, nikoli právních. Namítá-li totiž obviněný neexistenci podvodného úmyslu s tím, že nebylo prokázáno a nikdy nejednal tak, aby někoho podvedl, popírá tím skutkové zjištění soudu I. stupně, že společně s T. H. odebral zboží s úmyslem za něj nezaplatit. Toto skutkové zjištění, ale bylo pouze podkladem pro zjištění existence podvodného úmyslu. Obviněný tak hmotně právní námitku o neexistenci úmyslu staví na zpochybnění tohoto skutkového zjištění.

Obviněný M. L. své dovolání opřel i o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., dle něhož dovolání lze podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.

Trestní stíhání je podle zákona nepřípustné, jestliže je ve věci dán některý z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., pro který trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku opírajícím se o zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy může namítat, že orgán činný v trestním řízení zahájil trestní stíhání, popř. nerozhodl o jeho zastavení, přestože se na jeho jednání vztahuje milost nebo amnestie udělená prezidentem republiky /§ 11 odst. 1 písm. a) tr. ř./, jeho trestní stíhání je promlčeno /§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř./, jde o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, který nebyl oprávněným orgánem dán /§ 11 odst. 1 písm. c) tr. ř./, jde o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná /§ 11 odst. 1 písm. d)/, trestní stíhání směřuje proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého /§ 11 odst. 1 písm. e) tr. ř./, či přestože trestní stíhání směřuje proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem, pravomocným rozhodnutím o zastavení trestního stíhání, pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání či pravomocným rozhodnutím o postoupení věci a příslušné rozhodnutí přitom nebylo v předepsaném řízení zrušeno /§ 11 odst. 1 písm. f), g) a h) tr. ř./; trestní stíhání je dále nepřípustné, jestliže bylo podmíněno souhlasem poškozeného, který nebyl dán nebo byl vzat zpět /§ 11 odst. 1 písm. i) tr. ř./, nebo stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána /§ 11 odst. 1 písm. j) tr. ř./.

Obviněný M. L. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jeho trestní stíhání pro předmětný trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. bylo nepřípustné z toho důvodu, že nebyly dostatečně odůvodněny závěry, že jej spáchal právě on, jak to vyžadovalo ustanovení § 160 tr. ř. platné v době zahájení trestního stíhání; provedené důkazy a skutková zjištění navíc neposkytovala podklad pro podřazení skutkového stavu pod uvedenou právní kvalifikaci. V záznamu o sdělení obvinění není uveden důvod trestního stíhání a byla v něm zcela opomenuta jak subjektivní stránka (popis zavinění), tak stránka objektivní (popis jednání a následku). To, že ohledně spáchání předmětného trestného činu nebyl vyslechnut vyšetřovatelem, považuje za závažnou vadu řízení, v důsledku níž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný ve svém dovolání sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nicméně neuvedl žádnou konkrétní námitku způsobilou tento důvod dovolání obsahově naplnit.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněných M. L. a V. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš