7 Tdo 1404/2015
Datum rozhodnutí: 02.12.2015
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 1404/2015-21
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 12. 2015 o dovolání obviněného J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 14 To 86/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 43/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 1 T 43/2014, byl obviněný J. M. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku na čtyři léta, a podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 300 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výši 600 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo povoleno splácet peněžitý trest ve splátkách po 50 000 Kč měsíčně a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Táboře v podstatě v tom, že obviněný od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2012 jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti J&H-DIESEL tank, s.r.o., se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, tř. Čs. armády 176, okr. Tábor, registrované jako plátce daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím, v úmyslu vyhnout se úplnému splnění daňové povinnosti při obchodní činnosti uvedené společnosti s pohonnými hmotami vydal ve 190 případech v rámci jedné číselné řady vždy dva odlišné daňové doklady (faktury) pod jedním číslem pro dva různé odběratele, do daňové evidence zahrnul pouze jeden z těchto dokladů, úhradu za duplicitní doklady nechával posílat na svůj soukromý bankovní účet, takto umožnil odběratelům na základě duplicitních dokladů uplatnit odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, ale sám uskutečněná zdanitelná plnění nezahrnul do daňové evidence ani do daňových přiznání, a zkrátil tak daň z přidané hodnoty celkově o částku 1 576 693,80 Kč.

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 14 To 86/2015. Z podnětu obou odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Táboře podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněnému nově uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku na čtyři léta, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 1 800 Kč, tedy v celkové výši 180 000 Kč, přičemž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo povoleno splácet peněžitý trest ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně a podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců, a konečně podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s oborem činnosti nákup a prodej pohonných hmot a vykonávat takovou funkci na základě plné moci či jiného obdobného pověření na čtyři léta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy nesprávně zjistily rozsah zkrácení daně. Vyjádřil názor, že rozsah zkrácení daně byl ve výroku o vině nadsazen a že ve skutečnosti odpovídal pouze rozdílu mezi daní z přidané hodnoty podle přijatých faktur na zakoupené pohonné hmoty od dodavatele a daní z přidané hodnoty podle faktur vystavených při prodeji pohonných hmot odběratelům. Jako pochybení soudů označil to, že nevyhověly jeho návrhu a neprovedly důkaz fakturami, které dokládají nákup pohonných hmot a které si dodatečně opatřil. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1565/2011, v němž byla řešena otázka výše škody způsobené zkrácením daně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu zkrácení daně podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zkrátí mimo jiné daň, spáchá-li takový čin ve značném rozsahu.

Pod zákonný znak ve značném rozsahu soudy podřadily zjištění, že obviněný zkrátil daň z přidané hodnoty celkem o částku 1 576 693,80 Kč. Jedná se o daň z přidané hodnoty vztahující se k 190 obchodům s pohonnými hmotami v celkovém objemu 9 460 165,10 Kč. Obviněný uskutečnil tyto obchody, aniž je evidoval v účetnictví společnosti, v které byl společníkem a jednatelem, a aniž je zahrnul do přiznání k dani z přidané hodnoty. Zakrýval to postupem, při kterém příslušnému odběrateli vystavil vždy fakturu téhož čísla, jaké měla již jiná faktura vystavená pro jiného odběratele při jiném obchodu a zahrnutá řádně do účetnictví společnosti i do podkladů pro přiznání k dani z přidané hodnoty. Obviněnému se tak dařilo udržovat číselnou posloupnost evidovaných faktur a předstírat řádně vedené účetnictví i podkladů k dani z přidané hodnoty. V účetnictví společnosti, které obviněný v souvislosti s převedením svého obchodního podílu ve společnosti předal novému nabyvateli, nebyly žádné nabývací doklady, které by korespondovaly s oněmi 190 fakturami uvedenými ve výroku o vině. Z logiky věci vyplývá, že předmětem popsaných obchodů mohly být jen pohonné hmoty nejasného původu, pohonné hmoty získané bez nabývacích dokladů nebo pohonné hmoty, jejichž nabytí muselo být zastřeno tím, že nabývací doklady nebyly zahrnuty do účetnictví společnosti, byly odstraněny, vedeny odděleně od účetnictví apod. Na to navazuje zjištění soudů, že také platby za pohonné hmoty, ohledně nichž bylo vystaveno předmětných 190 faktur, proběhly mimo účetnictví společnosti, a to jak platby přijaté obviněným na vlastní soukromý účet při prodeji, tak platby vynaložené obviněným z vlastního soukromého účtu při nákupu. Nezákonnost popsaných operací jako celku měla svůj výraz v tom, že obviněný v době vzniku daňové povinnosti nedisponoval legálními a v účetnictví společnosti zachycenými doklady, které by mohly ve prospěch obchodní společnosti, za níž jednal, ovlivnit výpočet daně z přidané hodnoty a snížit zjištěný rozsah zkrácení této daně. Nutno zdůraznit, že řízení ve věcech daní je ovládáno zásadou, podle které daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních (§ 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Pokud fakturám, které si obviněný dodatečně a se značným časovým odstupem opatřil a které neprošly účetnictvím společnosti, soudy nepřiznaly způsobilost ovlivnit zjištění ohledně rozsahu zkrácení daně z přidané hodnoty, pak jim to nelze vytýkat jako nějaké pochybení. Naopak je třeba zdůraznit, že obviněný se dopustil zkrácení daně jednáním, které mělo povahu zatajení zdanitelných plnění. Byla-li zatajena samotná skutečnost odůvodňující vznik daňové povinnosti, pak se výše zkrácení daně rovná celé výši této povinné platby. Stejný právní názor byl vysloven např. již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1565/2011.

Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1565/2011, na které obviněný odkázal, nevyplývá nic, co by podporovalo jeho námitky o nesprávnosti zjištění rozsahu zkrácení daně. Citovaným usnesením Nejvyšší soud zrušil odsuzující rozhodnutí nižších soudů z toho důvodu, že výrok o vině trestným činem zkrácení daně byl založen na zcela neurčitém zjištění, že obviněný způsobil přesně nezjištěnou škodu převyšující 50 000 Kč , přičemž v odůvodněních rozhodnutí nižších soudů bylo uvedeno, že je velmi pravděpodobné, že výše způsobené škody přesáhla hranici 50 000 Kč , resp. že výše reálně vzniklé daňové povinnosti nebyla přesně zjištěna . Důvodem zrušení tedy byl nedostatek jasného zjištění, jak vysoké bylo zkrácení daně. V posuzované věci obviněného J. M. se ovšem o nic srovnatelného nejedná, protože v jeho věci byl rozsah zkrácení daně z přidané hodnoty zjištěn přesně.

Nejvyšší soud neměl žádný důvod k tomu, aby do napadeného rozsudku jakkoli zasahoval, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. prosince 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu