7 Tdo 14/2013
Datum rozhodnutí: 06.02.2013
Dotčené předpisy: § 250a odst. 2 tr. zák., § 250a odst. 3 tr. zák.



7 Tdo 14/2013-64

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. února 2013 v Brně dovolání obviněného Bc. M. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 99/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 58/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. M. P. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 2 T 58/2009, uznal obviněného Bc. M. P. (dále jen obviněný ) vinným pod body 1), 5) a 7) rozsudku trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a pod body 6), 9) a 10) rozsudku trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle § 250a odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 99/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného M. P. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek pod body 6) a 8) ohledně obviněného M. P., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, ve vztahu k bodu 6) rozsudku. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině pod body 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9), 10) obviněného M. P. odsoudil podle § 250a odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc pod bodem 6) rozsudku Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby učinil nové rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Dovolání směřuje do výroku o vině pod body 1), 2), 3), 4), 5), 7), 9), 10) a do výroku o trestu. Obviněný uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se s vadami ve znaleckých posudcích. Namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že soudkyně soudu prvního stupně při hlavním líčení odešla z jednací síně v době, kdy byli vyslýcháni znalci z VUT Brno, a že odvolací soud se touto událostí v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval. Vytkl, že soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že jednání obviněného bylo posouzeno podle trestního zákona a nikoliv podle trestního zákoníku. Poukázal na to, že soudy obou stupňů neprovedly několik důkazů, které navrhoval a uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces. Namítl, že jeho jednání bylo nesprávně hmotně právně posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 99/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž podal dovolání.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitku údajné nepřítomnosti předsedkyně senátu v jednací síni nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Současně poukázal na to, že z protokolu o hlavním líčení nevyplývají okolnosti namítané obviněným. Uvedl dále, že většinu námitek obviněného uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze pod tento dovolací důvod úspěšně podřadit. Nejvyšší státní zástupce neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Jedinou právně relevantní námitkou vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka obviněného, že jednání obviněného mělo být posouzeno podle trestního zákoníku a nikoliv podle trestního zákona. Poukázal na to, že posouzení jednání obviněného podle trestního zákoníku by nebylo pro obviněného příznivější, a proto bylo jeho jednání správně posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem je proto možné namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

Obviněný v souvislosti s tímto dovolacím důvodem namítl, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně v průběhu hlavního líčení opustila jednací síň. Tato námitka však nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto nemohl zabývat.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že jednání obviněného mělo být posouzeno podle trestního zákoníku a nikoliv podle trestního zákona.

Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Podle § 250a odst. 3 tr. zák. pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v § 250a odst. 1 tr. zák. nebo v § 250a odst. 2 tr. zák. na cizím majetku škodu nikoliv malou.

Podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v § 210 odst. 1 tr. zákoníku nebo § 210 odst. 2 tr. zákoníku větší škodu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Při porovnání trestních sankcí v § 250a odst. 3 tr. zák. a § 210 odst. 4 tr. zákoníku je zřejmé, že právní úprava v trestním zákoníku není pro obviněného příznivější, a proto soud správně kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. a trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Obviněný také namítl, že v jeho trestní věci existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný v zájmu ochrany ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nejvyšší soud zjistil, že mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají obsahové zakotvení v provedených důkazech, soudy prvního i druhého stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud proto považuje tuto námitku obviněného za zjevně neopodstatněnou.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal před rozhodnutím o dovolání žádné důvody pro odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Bc. M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek