7 Tdo 1399/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1 tr. zákoník, § 143 odst. 2 tr. zákoník, § 147 odst. 1 tr. zákoník, § 147 odst. 2 tr. zákoník, § 148 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1399/2015-34

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. arch. A. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 13 To 107/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 188/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. arch. A. K. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 2 T 188/2013, uznal obviněného Ing. arch. A. K. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s dohledem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal trestné činy tím, že

dne 10. 2. 2013 v 15:45 hodin na silnici I. třídy č. .. v km .... v katastru obce S. , v místě tříramenné křižovatky se silnicí III. třídy č. ..... mezi obcemi A. D. H. B. , Kraj Vysočina jako řidič zapůjčeného osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia 1Z, registrační značky ............., vlastníka J. A. , způsobil dopravní nehodu, když jednal v rozporu s § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 6 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, při přepravě dětí ve vozidle, které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem dostatečně neupevnil dětské autosedačky a dostatečně nezajistil bezpečnostní pásy, při jízdě po silnici I. třídy č. ... ve směru od obce A. D. na obec H. B. při průjezdu z pohledu své jízdy mírné pravotočivé zatáčky v prostoru křižovatky přejel se svým vozidlem do protisměrné části komunikace, kde se z pohledu své jízdy v levém jízdním pruhu čelně střetl s protijedoucím, od obce H. B. přijíždějícím osobním automobilem tovární značky Škoda Felicia, registrační značky ....., řízeným řidičem vlastníkem J. R. , přičemž mimo hmotné škody na zúčastněných vozidlech a zranění řidiče obviněného Ing. arch. A. K. , při nehodě došlo

k usmrcení poškozeného J. R. , řidiče vozidla tovární značky Škoda Felicia, registrační značky ..........., který utrpěl brýlový hematom vlevo, hematomy a oděrky v obličeji vlevo, tržnězhmožděnou ránu nad levým lícně - čelistním obloukem, zlomeniny obličejového skeletu vlevo, krvácení pod tvrdou plenu vzadu, podpavučnicové krvácení na spodině mozku, příměs krve v mozkových komorách, pruhovité oděrky na horní ploše levého ramene a na přední ploše hrudníku, oděrky na levém boku, mnohočetné zlomeniny žeber vpředu a tříštivé zlomeniny hrudní kosti, mnohočetná ložiska zhmoždění a prokrvácení plicní tkáně oboustranně, krvácení do levé pohrudní dutiny, roztržení osrdečníku, úplné přerušení dolní hrudní páteře ve výši TH6-Th7 včetně míchy, trhliny ve stěně plicních žil s prokrvácením mezihrudí, dilaceraci jaterní tkáně, oboustranné trhliny bránice, krvácení do břišní dutiny, tříštivou zlomeninu pravého křížokyčelního skloubení, šokovou ledvinu, otevřenou tříštivou zlomeninu obou kostí bérce vpravo s těžkou devastací měkkých tkání na hranici úrazové amputace, oděrky na přední ploše pravého kolena, úrazovou luxaci pravého kolenního kloubu, zlomeninu pravého bérce pod kolem, mnohočetné oděrky a tržnězhmožděné rány na levé ruce a předloktí, tříštivou zlomeninu dolní části levého předloktí, když bezprostřední příčinou smrti byl úrazový šok při polytraumatu, smrt poškozeného nastala v přímé příčinné souvislosti s úrazem, který utrpěl dne 10. 2. 2013 při předmětné dopravní nehodě, poranění byla svým rozsahem, charakterem a všeobecnou povahou s dalším životem poškozeného neslučitelná,

k usmrcení poškozené E. R. (roz. L. ), spolujedoucí z předního sedadla vozidla tovární značky Škoda Felicia, registrační značky ......, která utrpěla polytrauma, když zranění odpovídá předmětné dopravní nehodě;

k těžkému zranění poškozeného nezletilého "PETRKLÍČE" *) nepřipoutaného spolujedoucího ze zadního sedadla vpravo vozidla tovární značky Škoda Octavia 1Z, registrační značky ........, které si vyžádalo odborné lékařské ošetření, když jmenovaný byl z místa dopravní nehody letecky transportován do Fakultní nemocnice v Brně, kde byl hospitalizován na Klinice dětské chirurgie a traumatologie v době od 10. 2. 2013 do 22. 2. 2013, přičemž při dopravní nehodě utrpěl otřes mozku, nebolestivou zlomeninu klíčku vlevo a zlomeninu levé stehenní kosti, dne 10. 2.2013 se podrobil operaci levého stehna, do 15. 3. 2013 musel k chůzi užívat berle bez možnosti zatěžování (došlapu) levé dolní končetiny, poté se započetím jejího postupného zatěžování a následného od 12. 4. 2013 odložení berlí, když dne 22. 4. 2013 nastoupil do školy s tím, že dne 14. 8. 2013 byl poškozený objednán k operaci v celkové anestézii k extrakci OS materiálu (k vynětí kovu) ke kterému došlo dne 15. 8. 2013 a po kterém byl v nemocnici po dobu 3 dnů hospitalizován, s postupným lehkým zatěžováním nohy, když po dobu 7 dnů užíval k chůzi hůl, přičemž minimálně do 4. 4. 2013 bylo možné u poškozeného pozorovat příznaky psycho-traumatické stresové poruchy (psychická nestabilnost, úzkost, poruchy spánku);

ke zranění poškozené nezletilé "KOPRETINY" *) , nepřipoutané spolujedoucí ze zadního sedadla vlevo vozidla tovární značky Škoda Octavia 1Z, registrační značky ......., které si vyžádalo odborné lékařské ošetření, když jmenovaná byla z místa dopravní nehody letecky transportována do Fakultní nemocnice v Brně, kde byla hospitalizována na Klinice dětské anesteziologie a resuscitace od 10. 2. 2013 do 18. 2. 2013, poté přeložena do 22. 2. 2013 na Kliniku dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, přičemž při dopravní nehodě utrpěla drobné krvácení vpravo v čelní oblasti, drobné subdurální krvácení vlevo v týlní oblasti, přechodnou lehkou poruchu hybnosti levostranných končetin, když do 11. 4. 2013 musela dodržovat klidový režim a vynechat docházku do kolektivu, přičemž minimálně do 4. 4. 2013 bylo možné u poškozené pozorovat příznaky psycho-traumatické stresové poruchy (psychická nestabilnost, úzkost, poruchy spánku).

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 21. 4. 2014, sp. zn. 13 To 107/2015, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s dohledem. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 3 T 30/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 11 To 368/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Lubomíra Málka včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že se z veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu dne 21. 4. 2015 řádně a včas omluvil ze zdravotních důvodů a trval na tom, aby veřejné zasedání proběhlo v jeho přítomnosti. Odvolací soud však jednal v jeho nepřítomnosti a podle jeho názoru tímto postupem porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces podle § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a byl tedy naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, protože nespáchal jednání, které je mu kladeno za vinu, ani z nedbalosti. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že před nehodou jel velmi opatrně, nepřekročil maximální povolenou rychlost a neřídil pod vlivem alkoholu ani jiných návykových látek. Obviněný dále nastínil vlastní verzi průběhu nehodového děje. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že v jeho trestní věci byla porušena zásada in dubio pro reo. Dále namítl, že nebyl vypracován revizní znalecký posudek, ačkoliv opakovaně poukazoval na to, že znalecký posudek, na základě kterého soudy obou stupňů rozhodovaly, není v podstatných otázkách dostatečný.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 13 To 107/2015, a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 2 T 188/2013, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitka obviněného týkající se porušení ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání je podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak není důvodná. Poukázal na to, že odvolací soud obviněného Ing. arch. A. K. pouze vyrozuměl o konání veřejného zasedání, protože nepovažoval jeho účast u veřejného zasedání za nutnou. Obviněný adresoval odvolacímu soudu omluvu z důvodu nemoci a žádost o konání veřejného zasedání v jeho přítomnosti, přičemž zároveň přiložil i krátkou lékařskou zprávu, ze které nevyplývalo, o jaké onemocnění se jedná, jaká je jeho závažnost a jakým způsobem ho toto onemocnění omezuje. Podle názoru nejvyššího státního zástupce odvolací soud správně nepovažoval uvedenou omluvu obviněného za řádnou a vyzval jej k doplnění. Obviněný ani jeho obhájce na tuto výzvu však již nijak nereagovali. Dále uvedl, že obviněný v dovolání částečně uplatnil skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

K námitce, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku uvedl, že obviněný svým jednáním porušil několik ustanovení silničního zákona a bez důvodných pochybností tedy věděl nebo musel vědět, že za takových okolností může dojít k následkům v podobě ohrožení života nebo zdraví osob. Porušení dopravních předpisů obviněným přitom bylo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a s následky v podobě újmy na zdraví poškozených. Tato námitka je proto také nedůvodná.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Na základě tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

Obviněný právně relevantně namítl, že veřejné zasedání konané u odvolacího soudu dne 21. 4. 2015 proběhlo v jeho nepřítomnosti, ačkoliv se řádně a včas z jednání omluvil a zaslal soudu žádost o projednání věci v jeho přítomnosti, čímž odvolací soud podle jeho názoru porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces podle § 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Nejvyšší soud této námitce obviněného nepřisvědčil. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Proto je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a odlišné podmínky, za nichž lze jednat ve veřejném zasedání. Z toho mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. ustanovení § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak rigorózně vymezeny.

To je zřejmé už z ustanovení § 238 odst. 1 tr. ř., podle něhož se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání. Naopak zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání.

Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována ustanovením § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se vzdává účasti na veřejném zasedání. O uvedenou situaci se v této trestní věci nejednalo, neboť obviněný v době konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 21. 4. 2015 nebyl ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. V obecné rovině lze s odkazem na ustanovení § 233 tr. ř. rovněž uvést, že veřejné zasedání je možné konat v nepřítomnosti obviněného tehdy, byl-li o něm řádně a včas vyrozuměn, nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem obviněného na spravedlivý proces. Tak tomu bude především tehdy, jestliže věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.

Ve vztahu k tomu, kdy je možné přítomnost obviněného u veřejného zasedání považovat za nutnou, je potřeba vycházet i z dalších obecných principů, mezi něž v trestním právu patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Aby tato jeho práva byla zajištěna a aby je mohl řádně uplatnit, je nezbytná jeho osobní přítomnost v řízení, v němž jsou takové důkazy nebo úkony prováděny.

Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná také tehdy, jestliže se odvolací soud rozhodl předvolat obviněného k veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. V posuzovaném případě byl obviněný o konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 21. 4. 2015 řádně a včas vyrozuměn (srov. doručenku na č. l. 531 spisu) a odvolací soud na počátku veřejného zasedání vyhlásil usnesení, že toto zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (srov. protokol o veřejném zasedání na č. l. 562 spisu), čímž dostatečně vyjádřil, že nepovažuje jeho účast u veřejného zasedání za nezbytně nutnou.

S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání řádně a včas omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. I když jde o jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, právo na projednání věci v přítomnosti obviněného nelze chápat izolovaně a zúžit ho pouze na problém jeho fyzické přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Je nutné ho chápat především jako prostředek, který má zajistit, aby se obviněný mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům a zajistit tak kontradiktorní projednání věci, což jsou základní požadavky spravedlivého procesu.

Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 2 T 188/2013, že obviněný zaslal Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích dne 16. 4. 2015 žádost o odročení veřejného zasedání u odvolacího soudu nařízeného na den 21. 4. 2015 z důvodu jeho nemoci, přičemž trval na tom, aby veřejné zasedání proběhlo v jeho přítomnosti (srov. č. l. 557 spisu). Obviněný k této žádosti připojil sdělení praktického lékaře ze dne 16. 4. 2015 (srov. č. l. 558 spisu), v němž je uvedeno, že obviněný je od 16. 4. 2015 nemocen, přičemž termín kontroly má stanoven na den 23. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že z lékařské zprávy není zřejmé, pro jaké onemocnění se obviněný léčil, jaká byla jeho závažnost, jaká omezení z této nemoci pro obviněného vyplývala a zda skutečně obviněnému zdravotní potíže bránily v účasti u veřejného zasedání, odvolací soud obviněnému obratem sdělil dne 17. 4. 2015 (srov. doručenku na č. l. 559 spisu), že jeho žádosti nebude vyhověno a veřejné zasedání může proběhnout i v jeho nepřítomnosti, pokud soud neobdrží lékařskou zprávu, která by jednoznačně potvrdila, že mu závažnější onemocnění brání v možnosti zúčastnit se veřejného zasedání. Obviněný na tuto výzvu nereagoval, nedostavil se k veřejnému zasedání u odvolacího soudu konanému dne 21. 4. 2015, a odvolací soud proto rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.

Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nepochybil, jestliže konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Odvolací soud obviněného řádně a včas vyrozuměl o konání veřejného zasedání, čímž zároveň dostatečně vyjádřil, že jeho účast při veřejném zasedání není nezbytná. Při veřejném zasedání dne 21. 4. 2015 správně rozhodl o tom, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného, neboť obviněný soudu nedoručil řádnou omluvu z účasti na tomto zasedání. Obviněný totiž k žádosti o odročení veřejného zasedání nepředložil důkaz, který by prokazoval, že není schopen se k tomuto zasedání dostavit a zúčastnit se ho. Takovým důkazem není ani zmíněná lékařská zpráva.

Pokud obviněný dále namítl, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k výpovědi znalce Ing. Milana Langa, který byl v průběhu veřejného zasedání vyslechnut, Nejvyšší soud poukazuje na to, že obviněný v hlavním líčení konaném dne 25. 9. 2014 u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě souhlasil ve smyslu § 211 odst. 5 tr. ř. se čtením důkazu výpovědí znalce Ing. Milana Langa (č. l. 452 spisu) a důkazu znaleckým posudkem vypracovaným znalcem Ing. Milanem Langem (č. l. 290 spisu), k němuž se mohl vyjádřit, přičemž obviněný uvedl, že k těmto důkazům nemá žádné připomínky. Odvolací soud ve veřejném zasedání dne 21. 4. 2015 znovu vyslechl znalce Ing. Milana Langa, který vypověděl, že trvá na závěrech uvedených ve znaleckém posudku, který vypracoval v této trestní věci a který je založen ve spisu na č. l. 290 až 356.

Námitka obviněného není důvodná, neboť účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Obviněný se přitom osobně zúčastnil hlavního líčení konaného dne 25. 9. 2014 u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, a měl tedy možnost vyjádřit se nejen k obžalobě, ale také k dalším provedeným důkazům, tj. zejména k výpovědi znalce Ing. Milana Langa a ke znaleckému posudku vypracovaného tímto znalcem, což učinil. Jestliže následně znalec Ing. Milan Lang při výslechu u veřejného zasedání konaného dne 21. 4. 2015 u odvolacího soudu setrval na závěrech, které jsou uvedeny v jeho znaleckém posudku, je zřejmé, že obviněný měl dostatečnou možnost vyjádřit se ke všem závěrům znalce Ing. Milana Langa již v řízení před soudem prvního stupně. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. z uvedených důvodů nebyl naplněn.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 16 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až šest let, spáchá-li čin uvedený v § 143 odst. 1 tr. zákoníku proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem, spáchá-li čin uvedený v § 147 odst. 1 tr. zákoníku proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Podle § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen silniční zákon ) při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

Podle § 4 písm. b) silničního zákona při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 silničního zákona a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 silničního zákona a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Podle § 6 odst. 1 písm. d) silničního zákona je řidič motorového vozidla kromě povinností uvedených v § 4 silničního zákona a § 5 silničního zákona dále povinen umístit a upevnit dětskou autosedačku na sedadle a dítě do dětské autosedačky podle podmínek stanovených výrobcem dětské autosedačky v návodu k použití této dětské autosedačky.

Podle § 11 odst. 1 silničního zákona se jezdí na pozemní komunikaci vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této právní námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 10. 2. 2013 v 15:45 hod. na silnici I. třídy č. .... v katastru obce Š. v místě tříramenné křižovatky se silnicí III. třídy č. .... mezi obcemi A. D. H. B. jako řidič zapůjčeného osobního motorového vozidla značky Škoda Octavia, registrační značky ...., porušil ustanovení § 4 písm. a), b) silničního zákona, § 6 odst. 1 písm. d) silničního zákona a § 11 odst. 1 silničního zákona a způsobil dopravní nehodu, neboť při přepravě dětí ve vozidle, které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dostatečně neupevnil dětské autosedačky a dostatečně nezajistil bezpečnostní pásy, dále při jízdě po silnici I. třídy č. .... ve směru od obce A. D. na obec H. B. při průjezdu mírně pravotočivé zatáčky v prostoru křižovatky přejel s vozidlem do protisměrné části komunikace, kde se ze svého pohledu v levém jízdním pruhu čelně střetl s protijedoucím osobním motorovým vozidlem tovární značky Škoda Felicia, registrační značky ...., řízeným poškozeným J. R. V důsledku tohoto střetu došlo k četným závažným zraněním poškozených J. R. a E. R. neslučitelných se životem. Oba poškození uvedeným zraněním na místě podlehli z důvodu úrazového šoku po utrpěném polytraumatu, přičemž jejich smrt nastala v příčinné souvislosti s uvedenou dopravní nehodou. Při této dopravní nehodě dále došlo k těžkému zranění poškozeného nezletilého "PETRKLÍČE" *) , který seděl v době jízdy na zadním sedadle vpravo a nebyl připoután. Nezletilý byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Brně od 10. 2. 2013 do 22. 2. 2013, přičemž při dopravní nehodě utrpěl otřes mozku, nebolestivou kličku vlevo a zlomeninu stehenní kosti. Jeho léčba trvala nejméně do 15. 8. 2013 a u tohoto poškozeného bylo možné pozorovat příznaky psycho-traumatické stresové poruchy nejméně do 4. 4. 2013. Při dopravní nehodě došlo také ke zranění nezletilé "KOPRETINY" *) , která v době jízdy seděla na zadním sedadle vlevo a nebyla připoutána. Poškozená byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v Brně od 10. 2. 2013 do 22. 2. 2013, přičemž při dopravní nehodě utrpěla drobné krvácení vpravo v čelní oblasti, drobné subdurální krvácení vlevo v týlní oblasti, přechodnou lehkou poruchu hybnosti levostranných končetin, přičemž do 11. 4. 2013 musela dodržovat klidový režim a vynechat docházku do kolektivu, a minimálně do 4. 4. 2013 u ní bylo možné pozorovat příznaky psycho-traumatické stresové poruchy.

Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedených přečinů, neboť poškozeným J. R. a E. R. způsobil z nedbalosti smrt a tento čin spáchal proto, že porušil důležité povinnosti stanovené v § 4 písm. a), b) silničního zákona a § 11 odst. 1 silničního zákona, poškozenému "PETRKLÍČE" *) . způsobil těžkou újmu na zdraví, neboť porušil důležité povinnosti stanovené v § 4 písm. a), b) silničního zákona, § 6 odst. 1 písm. d) silničního zákona a § 11 odst. 1 silničního zákona, a poškozené "KOPRETINY" *) ublížil na zdraví tím, že porušil důležité povinnosti uložené mu v ustanoveních § 4 písm. a), b) silničního zákona, § 6 odst. 1 písm. d) silničního zákona a § 11 odst. 1 silničního zákona. Nejvyšší soud poukazuje na to, že na motorovém vozidle, které řídil poškozený, nebyla provedeným dokazováním zjištěna žádná závada, která by mohla ovlivnit chování vozidla na komunikaci, a nebyla zjištěna ani žádná jiná okolnost, kromě jednání obviněného, která by měla vliv na vznik dopravní nehody a způsobený následek. Soudy obou stupňů proto správně dovodily, že obviněný porušil řadu ustanovení silničního zákona, a to ustanovení § 4 písm. a), b) silničního zákona, § 6 odst. 1 písm. d) silničního zákona a § 11 odst. 1 silničního zákona, zejména tím, že při přepravě dětí ve vozidle dostatečně neupevnil dětské autosedačky a dostatečně je nezajistil bezpečnostními pásy a že při průjezdu mírně pravotočivé zatáčky přejel se svým vozidlem do protisměrné části komunikace, kde se čelně střetl s protijedoucím motorovým vozidlem. Za takových okolností obviněný bez důvodných pochybností věděl nebo mohl vědět, že může dojít k následkům v podobě újmy na zdraví poškozených J. R. , E. R. , "PETRKLÍČE" a "KOPRETINY" *) . Trestné činy proto spáchal z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Porušení zmíněných ustanovení silničního zákona je přitom v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a následky v podobě újmy na zdraví uvedených poškozených. Nejvyšší soud závěrem poukazuje na to, že skutečnosti, že obviněný nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, a že při jízdě nepřekročil nejvyšší povolenou rychlost, nemají vliv na trestní odpovědnost obviněného, neboť bylo bez důvodných pochybností prokázáno porušení výše uvedených ustanovení silničního zákona. Právní kvalifikace skutku je proto správná. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl vzhledem k výše uvedenému naplněn.

Nejvyšší soud uvádí k námitce obviněného o porušení pravidla in dubio pro reo, že toto pravidlo je pravidlem procesním, nikoli hmotněprávním, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k jehož konání není třeba souhlasu obviněného a nejvyššího státního zástupce.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.