7 Tdo 1394/2013
Datum rozhodnutí: 22.01.2014
Dotčené předpisy: § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 216 odst. 3 písm. a) tr. zákoník, § 216 odst. 3 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 1394/2013-76
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. ledna 2014 v Brně dovolání obviněného T. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 5 To 362/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 51/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 18. 2. 2011, sp. zn. 1 T 51/2010, uznal obviněného T. S. (dále jen obviněný ) vinným pod body 6), 7), 8), 9), 11) a 16) rozsudku zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 5 To 362/2011, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti odsuzující části napadeného rozsudku tento rozsudek ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného T. S. uznal vinným pod body 5) až 10) rozsudku zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítá, že v předcházejícím řízení došlo k porušení práva na obhajobu, práva na spravedlivý soudní proces a zásady presumpce neviny. Soudy obou stupňů podle něj nerespektovaly základní zásady trestního řízení. Dále namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku a nesprávný postup při této kvalifikaci, neboť soudy obou stupňů při ní neměly oporu v provedeném dokazování, ve skutkových zjištěních a ani v zákonné normě, a podle jeho názoru také soudy obou stupňů nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí. Poukázal na to, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, neboť v trestním řízení nebylo prokázáno, že došlo k zastírání původu věci získané trestným činem ani k jinému usilování o to, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu této věci. Obviněný namítá, že nebyl naplněn jeden ze zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť nespáchal uvedený trestný čin jako člen organizované skupiny. V řízení došlo ke zneužití institutu utajení svědka a k porušení zásady rovnosti zbraní v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a důkazy, které proti němu byly použity v trestním řízení, byly zčásti opatřeny a provedeny způsobem odporujícím zákonu. Obviněný je přesvědčen, že Nejvyšší soud by se v tomto výjimečném případě měl zabývat i skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, resp. měl by se vyjádřit ke skutkové větě rozsudku odvolacího soudu. Obviněný opakuje, že nebylo provedenými důkazy bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Uvedl, že bylo porušeno ustanovení § 233 tr. ř., neboť nebyla splněna zákonná podmínka pětidenní lhůty k přípravě k veřejnému zasedání.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 5 To 362/2011, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Děčíně (správně má být Krajskému soudu v Ústí nad Labem ), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný ve svém dovolání vznesl částečně skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Dále uvedl, že byl naplněn znak spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny , který odvolací soud vyjádřil již na začátku skutkové věty rozsudku odvolacího soudu a následně i na str. 38 odůvodnění svého rozhodnutí, kde uvedl, že obvinění jednali po předchozí dohodě, ve vzájemné součinnosti a při rozdělení úkolů. Poukázal na to, že obviněný dále vznesl několik procesních námitek, jejichž vztah k uplatněným dovolacím důvodům již blíže neodůvodnil. Dále uvedl, že podle judikatury Ústavního soudu nelze běžné procesní vady považovat za vady, které by bez dalšího měly za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu, muselo by se jednat o nejextrémnější excesy. Takový exces však obviněný ve svém dovolání nenamítl.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný ve svém dovolání vznesl částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku.

Podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; spáchá-li však takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším.

Podle § 216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v § 216 odst. 1 tr. zákoníku jako člen organizované skupiny.

Podle § 216 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku, spáchá-li čin uvedený v § 216 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě ve značné hodnotě.

Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění J. D. , M. H. , T. S. a M. S. v úmyslu získat finanční prostředky společným jednáním, po předchozí dohodě, ve vzájemné součinnosti a při rozdělení úkolů páchali trestnou činnost tak, že obvinění J. D. a M. S. dodávali za odměnu osobní motorová vozidla jimi odcizená spoluobviněným T. S. a M. H. , kteří je ukryli v plechové garáži, vozidla následně rozebírali na náhradní díly a tyto dále prodávali za účelem jejich zpeněžení, přestože jim bylo zřejmé, že vozidla byla získána trestným činem. Bylo prokázáno, že odcizená vozidla v převážné většině demontovali, odstraňovali z nich identifikační znaky a tím nepochybně usilovali o to, aby byla znemožněna jejich identifikace, jakož i zjištění původu, a výnos z prodeje takto získaných dílů mohl být použit v jejich prospěch. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný T. S. svým jednáním naplnil objektivní stránku zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.

Obviněný dále právně relevantně namítl, že nebyl naplněn zákonný znak spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny ve smyslu § 216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

Tuto námitku obviněný uplatnil již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud zcela odkazuje na správné závěry odvolacího soudu, který uvedl, že podle ustálené judikatury se pod pojmem organizovaná skupina rozumí sdružení více osob, nejméně tří, mezi nimiž je provedena určitá dělba úkolů, v důsledku čehož se činnost takového sdružení vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost či škodlivost. V uvedené trestní věci bylo prokázáno, že mezi obviněnými J. D. , M. S. a na druhé straně mezi obviněnými T. S. a M. H. existovala dělba úkolů s jasným vymezením úloh. Obvinění J. D. a M. S. odcizovali motorová vozidla, která dodávali obviněným T. S. a M. H. Tito obvinění odcizená vozidla následně rozebírali na náhradní díly a dále rozprodávali. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je navíc zřejmé, že takto jednali ve vzájemné součinnosti a koordinaci. Nejvyšší soud proto shledal námitku obviněného nedůvodnou, neboť bylo prokázáno, že obvinění páchali trestnou činnost jako členové organizované skupiny ve smyslu § 216 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného T. S. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2014

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek