7 Tdo 1393/2006
Datum rozhodnutí: 14.12.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1393/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 9 To 89/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 40/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 6 T 40/2005, byl obviněný J. D. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 7. 2004, sp. zn. 1 T 90/2003, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 9 To 451/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození uvedení ve výroku rozsudku odkázání se svými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný J. D. spáchal trestné činy společně s obviněnými F. P., J. H. a R. B. tím, že společným jednáním v přesně nezjištěné době od 19:30 hod. dne 19. 2. 2003 do 05:30 hod. dne 20. 2. 2003 v P., jednak po odštípnutí ochranné mříže a vypáčení okna vnikli do vnitřního prostoru budovy vedení společnosti S. T., s. r. o., načež v I. patře po vypáčení ochranné mříže a dveří vnikli do kanceláře pokladny, kde vypáčili dvířka trezoru, z něhož odcizili hotovost ve výši 574.947,50 Kč a 60 ks stravenek hodnotě 3.000,- Kč ke škodě společnosti S. T., s. r. o., a hotovost ve výši 3.400.000,- Kč ke škodě ředitele společnosti J. N., a dále po vypáčení ochranných mříží a dveří vnikli do objektů laboratoře a dispečinku společnosti S. T., s. r. o., přičemž z budovy laboratoře odnesli 6 ks stolních PC včetně monitorů a klávesnic a 2 ks tiskáren v celkové hodnotě 34.800,- Kč, které posléze zanechali na dvoře před touto budovou a z budovy dispečinku odcizili po vypáčení příruční pokladničky 600,- Kč a mobilní telefon Nokia 6210 v hodnotě 3.900,- Kč ke škodě společnosti S. T., s. r. o., a nejméně 45 ks stravenek v hodnotě 2.250,- Kč a 5.000,- Kč v hotovosti ke škodě J. M., přičemž způsobili na zařízení společnosti S. T., s. r. o., škodu ve výši nejméně 10.100,- Kč.

Dále byl obviněný tímto rozsudkem zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. KZv 38/2004, pro dílčí útoky - skutky pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., uvedených pod bodem I. V. obžaloby a trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchané ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. pod bodem I. obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. D. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 9 To 89/2005, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 9 To 89/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. Podle obviněného je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť v řízení neměl obhájce, ač ho mít měl. Uvedl, že mu po zadržení dne 15. 4. 2003 sice byla zajištěna nutná obhajoba, avšak obhájce, který mu byl ustanoven, se neúčastnil žádného úkonu, který byl prováděn. Podle něj jej plně obhajoval až obhájce JUDr. L. E., kterého si zvolil téhož dne, tj. 15. 4. 2003, přičemž tento obhájce se účastnil až řízení před Okresním soudem Praha západ o vzetí do vazby, a proto proti obviněnému nelze použít jako důkazu žádného úkonu, který byl proveden do doby, než jej obhajoval JUDr. L. E.

Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. jsou naplněny podle obviněného tím, že odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl usnesením jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné, přestože rozsudek údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Soudům především vytkl, že nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav, že neprovedly důkazy, které navrhoval a že jeho vina nebyla prokázána nade vši pochybnost. Podle něj dospěly soudy k závěru o jeho vině v zásadě jen na základě zajištěných stravenek poškozeného J. M., které byly poškozenému odcizeny ze šatní skříňky na pracovišti společnosti S. T., s. r. o. Namítl, že soudy nevyslechly poškozeného ohledně toho, z jaké šatní skříňky pocházely uvedené stravenky, které byly u obviněného nalezeny při domovní prohlídce, když poškozený měl údajně pracovní skříňky jak na pracovišti v H. tak v L., přičemž obviněný byl uznán vinným vloupáním do betonárky společnosti S. T., s. r. o., v L.

Dále se ohradil proti tomu, že znalecký posudek týkající se telefonních relací byl posouzen jako důkaz, přestože telefonní relace údajně neproběhly. Ke zlepšení své finanční situace uvedl, že vozidlo Jeep Grand Cherokee si koupil za prostředky získané prodejem starožitného stolku a vozidlo Mercedes vlastní jeho družka, která si potřebné finanční prostředky vypůjčila od jeho sestry, a z tohoto důvodu jí bylo vozidlo vráceno soudním rozhodnutím.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně něj usnesení Městského soudu v Praze (správně usnesení Vrchního soudu v Praze) ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 9 To 89/2005, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 6 T 40/2005, a aby poté věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že se nemůže vyjadřovat k výtkám obviněného vztahujícím se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože z materiálů, které má k dispozici nelze zjistit okolnosti, za nichž byl obviněnému J. D. ustanoven jeho první obhájce, a nelze tedy ani zjistit, zda a za jakých podmínek obhajobu fakticky vykonával. Námitky obviněného učiněné s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou podle nejvyšší státní zástupkyně skutkového a procesního charakteru, neboť napadají pouze neúplné dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Připomněla, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, a proto namítaná údajně nesprávná skutková zjištění ani výhrady procesního charakteru nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil obviněný podle ní v druhé alternativě, tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) k) tr. ř. Protože podle nejvyšší státní zástupkyně není dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze tento závěr vztáhnout i na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem k tomu, že nejvyšší státní zástupkyně se z výše uvedených důvodů nebyla schopna vyjádřit k námitkám vztahujícím se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neučinila ani závěrečný návrh. Současně souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednání věci v neveřejném zasedání.

Dovolání z důvodu podle § 265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn v případě, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se zejména o situaci, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 a § 36a tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným nebo ustanoveným, a přitom žádného obhájce neměl. Rovněž se jedná o případy, kdy obviněný sice obhájce formálně má, ale orgány činné v trestním řízení obhájci neumožnily, aby mohl vykonávat svá oprávnění vyplývající z obhajoby obviněného, přestože obhájce o to požádal.

Nejvyšší soud zjistil, že v případě obviněného šlo o tzv. nutnou obhajobu. Z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 40/2005, je zřejmé, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno sdělením obvinění dne 15. 4. 2003 v 12:20 hod. (č. l. 23 26 spisu). Téhož dne byla obviněnému ustanovena obhájkyně JUDr. I. G., advokátka se sídlem v P., (č. l. l75 spisu). Dne 15. 4. 2003 si obviněný zvolil na plnou moc obhájce JUDr. L. E., advokáta se sídlem v P., (č. l. 176 spisu). Také družka obviněného V. H., zvolila obviněnému dne 15. 4. 2003 obhájce JUDr. L. E. (č. l. 177 spisu). Tento obhájce požádal podáním ze dne 15. 4. 2003 Policii České republiky Správu Středočeského kraje o vyrozumívání o všech vyšetřovacích úkonech a přiložil plnou moc k obhajobě obviněného J. D. (č. l. 178 spisu). Na žádosti není žádný záznam, kdy byla doručena. Protože však opatřením Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 3 Nt 1069/2003, byla podle § 40 tr. ř. zproštěna nutné obhajoby obhájkyně JUDr. I. G., která byla ustanovena obhájkyní obviněného dne 15. 4. 2003, protože obviněný si zvolil dne 15. 4. 2003 svým obhájcem JUDr. L. E., je zřejmé, že dne 15. 4. 2003 byla obhajoba obviněného zajištěna.

Vztah obhájce ustanoveného a obhájce zvoleného upravuje ustanovení § 37 odst. 2 tr. ř. Podle něj platí, že obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Obviněný měl tedy obhájce, a to ustanovenou obhájkyni JUDr. I. G., která byla také přítomna výslechu obviněného dne 15. 4. 2003 v P. konaného v době od 12:30 hod. do 14:45 hod. č. l. 197 až 199 spisu). V dalším řízení byl obviněný obhajován JUDr. L. E., který byl přítomen již výslechu obviněného dne 15. 4. 2003 u Okresního soudu Praha-západ v době od 22:40 hod. do 23:30 hod., při němž byl obviněný vzat do vazby. Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívající v tom, že obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít, není naplněn. Lze jen dodat, že tento dovolací důvod nenaplňuje každé porušení práva na obhajobu ani vlastní způsob výkonu obhajoby obhájcem.

Další námitky obviněného směřují proti neúplnosti dokazování a nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Jde o skutkové námitky, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože obviněný namítá, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán již samotným uplatněním dovolacích důvodů podle § 265 odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., přičemž dovolací soud neshledal naplnění těchto dovolacích důvodů, není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek