7 Tdo 1390/2010
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 1390/2010-31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 11. 2010 o dovolání obviněného V. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 23 To 255/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 168/2009 takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 6 T 168/2009, byl obviněný V. Ž. jako spolupachatel uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. l písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. a podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných P. B. a F. J.

Odvolání, která podali obvinění V. Ž. a P. B. , byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 23 To 255/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný V. Ž. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutek byl u něho nesprávně posouzen jako spolupachatelství zločinu krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a uvedl, že šlo jen o neoprávněné užívání cizí věci podle § 207 tr. zákoníku. Obviněný V. Žák se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním, přičemž byl za uvedený čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a způsobí takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle § 138 odst. l tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

Přečinu neoprávněného užívání cizí věci se podle § 207 odst. l tr. zákoníku dopustí mimo jiné ten, kdo se zmocní cizího motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat.

Skutek, o jehož posouzení jde, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích uvedených v bodě II/4 rozsudku, s kterými se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, v podstatě v tom, že obviněný V. Ž. se dne 11. 4. 2009 v obci V. , okr. L. , dohodl s obviněným P. B. na společné cestě do R. s úmyslem odcizit zde blíže neurčené motorové vozidlo, uvedeného dne po 17,00 hod. se vydali na cestu vozidlem zn. VW Passat, které střídavě oba řídili, na území Rakouska v noci na 12. 4. 2009 postupně objížděli různé autosalony, až nakonec ve městě M. , P. , vytipovali objekt autoprodejny s obchodním názvem BMW Franz Reichhart, GmbH, a zatímco obviněný V. Ž. hlídal opodál, obviněný P. B. rozbitím plexisklové výplně vrat vnikl do provozních prostor, za použití nalezených klíčů se zmocnil vozidla zn. BMW X5 3,0 D Sport Activity Automatic s rakouskou mezinárodní poznávací značkou A, s vozidlem projel uzamčenými zatahovacími vraty, která rozrazil, oba obvinění pak dále pokračovali v cestě po Rakousku tak, že odcizené vozidlo zn. BMW X5 řídil obviněný P. B. , když předtím umístil na toto vozidlo českou registrační značku, přivezenou za tímto účelem, a vozidlo zn. VW Passat řídil obviněný V. Ž. , přičemž oba mířili zpět k hranicím, na nezjištěném místě v Rakousku obviněný V. Ž. odstavil a uzamkl vozidlo zn. VW Passat, nastoupil do vozidla zn. BMW X5, které nadále řídil obviněný P. B. , v obci K. , L. S. , u benzínové čerpací stanice načerpali 59,75 litrů nafty, odjeli bez zaplacení, přejeli hranice do České republiky, aniž v prostoru bývalého hraničního přechodu W. D. D. uposlechli výzvy hlídky Hraničního policejního inspektorátu L. k zastavení, a pokračovali v jízdě na území České republiky. Obvinění - podle zjištění uvedených ve výroku o vině - odcizením vozidla zn. BMW X5 způsobili škodu ve výši 1 495 300 Kč obchodní společnosti BMW F. R. , poškozením objektu autoprodejny způsobili škodu ve výši 83 960 Kč téže obchodní společnosti a odcizením nafty způsobili škodu ve výši 1 503 Kč E. G. (provozovatel benzínové čerpací stanice). Přitom obviněný V. Ž. se činu dopustil přesto, že byl ve věci Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 4 T 226/2002 odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. l písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let, který vykonal dne 22. 12. 2007.

Z porovnání zákonných znaků trestných činů krádeže a neoprávněného užívání cizí věci je zřejmé, že základní rozdíl mezi oběma trestnými činy spočívá v tom, že při krádeži se pachatel zmocní cizí věci proto, aby si ji přivlastnil, tedy aby nad ní získal trvalou nebo alespoň dlouhodobější moc, zatímco při neoprávněném užívání se zmocní cizí věci proto, aby ji měl ve své moci jen po určitou kratší dobu, přičemž vlastníku věci nebo jiné osobě, která je oprávněna věc držet, zůstane zachována reálná možnost snadno obnovit dispozici s věcí.

Aplikují-li se tato hlediska na posuzovaný případ, je evidentní, že posuzovaný skutek byl svou podstatou krádeží. Otázka, zda eventuálně nešlo jen o neoprávněné užívání cizí věci, vyplývá z bližších skutkových okolností rozvedených v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. V tomto ohledu je významné zjištění, že obvinění se rozhodli zmocnit se vozidla zn. BMW X5 proto, aby ho použili k převezení motocyklu, jehož odcizení v Českých Budějovicích a přepravu do místa bydliště v okrese Louny plánoval obviněný P. B. Na to navazuje zjištění, že tento záměr se neuskutečnil v důsledku poškození vozidla zn. BMW X5, ke kterému došlo po překročení státních hranic při jízdě na území České republiky mezi D. D. a Č. B. a které vedlo k tomu, že obvinění nemohli v jízdě tímto vozidlem pokračovat a odstavili ho v lese. I kdyby záměrem obviněných skutečně bylo použít vozidlo zn. BMW X5 k převezení motocyklu, zůstávají tu závažné skutečnosti, které ukazují na mimořádně ztíženou možnost poškozeného získat vozidlo zpět do své dispozice. Obvinění se zmocnili vozidla zn. BMW X5 v Rakousku a přejeli s ním do České republiky. Z hlediska poškozeného tudíž přemístili vozidlo do cizího státu. Navíc pokud jejich záměrem bylo převézt motocykl do bydliště obviněného P. B. , vozidlo zn. BMW X5 by se ocitlo v okrese Louny, tedy výrazně vzdáleno od státních hranic s Rakouskem a od místa, kde se ho obvinění zmocnili. Přitom krátce poté, co se obvinění vozidla zn. BMW X5 zmocnili, z něho odstranili rakouskou registrační značku a opatřili ho českou registrační značkou. Tím obvinění učinili naopak výrazný krok k tomu, aby byla znemožněna či značně ztížena identifikace vozidla jako základní předpoklad jeho vrácení poškozenému. Obvinění nakonec zanechali vozidlo v lese. Souhrn uvedených okolností jasně ukazuje na to, že poškozený neměl prakticky žádnou reálnou možnost, aby sám nebo přičiněním obviněných mohl v dohledné době bez podstatných obtíží získat vozidlo zn. BMW X5 znovu do své dispozice, a byl v tomto ohledu plně odkázán na to, jaký bude výsledek policejního pátrání, zda vůbec, kdy a kde bude vozidlo nalezeno, zda bude moci být identifikováno apod. Obnovení dispozice poškozeného s vozidlem zn. BMW X5 tedy bylo velmi nesnadné, neboť záviselo na krajně nejistých budoucích okolnostech a rozhodně nevyplývalo z povahy samotného činu obviněných. Nepřichází proto v úvahu vytýkat právnímu posouzení skutku jako zločinu krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nějakou nesprávnost.

O tom, že obviněný V. Ž. jednal jako spolupachatel, očividně svědčí již sám způsob provedení činu. Lze sice připustit, že čin byl původně motivován zájmem obviněného P. B. , avšak obviněný V. Ž. se s tímto motivem ztotožnil a jednal tak, aby bylo dosaženo jeho splnění. Obviněný V. Ž. v každém stadiu činu věděl, k čemu směřuje, co je jeho cílem a jak při tom má spolupůsobit. Již okolnost, že se nechal sjednat ke společné večerní a posléze noční cestě do poměrně velmi vzdáleného místa a pak i do ciziny, ukazuje na to, že znal důvod takové cesty. Od jednání obviněného P. B. se nijak nedistancoval a naopak ho plně podporoval, zejména součinností při nerušeném odcizení vozidla zn. BMW X5, dále při odvozu tohoto vozidla z místa činu, kdy sám řídil vozidlo zn. VW Passat, jímž oba na místo činu přijeli, a nakonec i společnou jízdou odcizeným vozidlem zn. BMW X5 z Rakouska do České republiky. Přitom pokud jde o řízení vozidla zn. VW Passat, obviněný V. Ž. se ho ujal přesto, že to bylo z jeho hlediska riskantní, neboť ani nebyl držitelem řidičského oprávnění. Z toho je zřejmé, že měl ze svého hlediska naléhavý důvod vyhovět obviněnému P. B. , a takový důvod by nemohl mít, pokud by mu nebyla známa povaha a cíl akce. Uvedené okolnosti plně opodstatňují závěr, že posuzovaný čin byl společným podnikem obou obviněných a že obviněný V. Ž. byl spolupachatelem.

V dovolání obviněného V. Ž. neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby na napadeném usnesení cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a nijak nepřihlížel k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. Obviněný V. Ž. zahrnul do dovolání i výhrady proti tomu, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění výpověď obviněného P. B. , označil tuto výpověď za nevěrohodnou a vytkl, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů výslechem na tzv. detektoru lži. Tyto námitky jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku. Tím se ovšem míní skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného V. Ž. , která byla založena na tvrzení, že s trestnou činností nemá nic společného. Zároveň zaznamenaly, že v protikladu k této obhajobě stojí usvědčující výpověď obviněného P. B. Již proto přistupovaly k hodnocení důkazů velmi obezřetně. Závěr soudů, že obhajoba obviněného V. Ž. je nepravdivá, že výpověď obviněného P. B. je věrohodná, neboť koresponduje i s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, pokud jimi byla ověřitelná, a že není třeba doplňovat dokazování podle návrhů obviněného V. Ž. , je výsledkem takového hodnocení důkazů, při kterém soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně není žádný extrémní rozpor, který jedině by mohl odůvodnit zásah Nejvyššího soudu do skutkového základu napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2010
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec