7 Tdo 1390/2003
Datum rozhodnutí: 09.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1390/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 12. 2003 o dovolání obviněného Ľ. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 To 61/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 11/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ľ. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 To 61/2003, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a z podnětu odvolání obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 30 T 11/2002, v celé odsuzující části a jímž bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců se zařazením do věznice s dozorem, k trestu propadnutí věci a k trestu vyhoštění na pět let, a dále tak, že se části obžaloby zprošťuje a v návaznosti na to že se poškozený s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný podal dovolání proti výroku, jímž mu byl uložen trest vyhoštění. Dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že v jeho případě zákon nepřipouští uložení trestu vyhoštění. Odkázal na to, že uložení tohoto trestu bylo vyloučeno ustanovením § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Zdůraznil, že i když je občanem Slovenské republiky, má na území České republiky rodinu a za účelem jejího spojení zde pobývá. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Vrchní soud v Olomouci uložil obviněnému trest vyhoštění pode § 57 odst. 1, 2 tr. zák. K tomu lze jen dodat, že přípustnost uložení tohoto druhu trestu vyplývá z ustanovení § 27 písm. ch) tr. zák., § 28 odst. 1 tr. zák.

Podle § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájem na spojování rodin.

Podmínkami, které podle citovaného ustanovení vylučují uložení trestu vyhoštění a činí ho nepřípustným, se Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku podrobně zabýval. Na podkladě zjištění, která učinil, dospěl k zcela evidentně správnému závěru, že v posuzovaném případě nejde o žádný zájem na spojování rodin, protože obviněný svůj zájem setrvat na území České republiky spojil se vztahy k osobám, ke kterým ve skutečnosti nemá žádný rodinný poměr. Tento závěr je plně podložen zjištěním, že obviněný není otcem nezletilého D. W. a není v poměru druha a družky ve vztahu k L. W., ačkoli právě to mělo být podle jeho tvrzení důvodem k úvaze o zájmu na spojení rodiny. Kromě toho Vrchní soud v Olomouci výstižně odkázal i na to, že obviněný není osobou, která by měla na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt a která by zde měla nějaké pracovní a sociální zázemí, což jsou další kumulativní předpoklady nepřípustnosti trestu vyhoštění. Obviněný v dovolání neuvedl nic, co by mohlo výrok o uložení trestu vyhoštění z hlediska jeho přípustnosti ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zvrátit nebo alespoň zpochybnit.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec