7 Tdo 1387/2015
Datum rozhodnutí: 11.11.2015
Dotčené předpisy: § 214 odst. 1,3 písm. a,b) tr. zákoník, § 234 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1387/2015-21

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 11. 2015 o dovolání, které podal obviněný J. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 250/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 4/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 1 T 4/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 267/2014, a další obsahově navazující rozhodnutí.

Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 v podstatě v tom, že obviněný J. P. dne 15. 8. 2014 v herně v P. převzal od obviněného J. P. hotovost ve výši 800 Kč, mobilní telefon v hodnotě 1 750 Kč, řidičský průkaz na jméno T. G. a dvě platební karty na jméno T. G. a na jméno N. K. , ač věděl, že se uvedených věcí obviněný J. P. zmocnil v noci ze 14. 8. na 15. 8. 2014 v P. L. za užití násilí vůči majitelce věcí a že tak pocházejí ze zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný J. P. byl pravomocně odsouzen za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 1 T 88/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 61 To 86/2015.

O odvolání obviněného J. P. , podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 250/2015. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 byl obviněný J. P. nově odsouzen podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech, které byly obviněnému uloženy ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 267/2014 a ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 175/2014, a další obsahově navazující rozhodnutí.

Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl nesprávně posouzen podle § 214 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť nevěděl a nemohl vědět, že obviněný J. P. se věcí, které od něho převzal, dopustil loupeží, a přepokládal, že šlo o pouhou krádež. Kromě toho namítl podjatost soudu prvního stupně. Obviněný J. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout v jiném složení senátu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že pokud se dovolání zakládá na námitkách, které lze pokládat za deklarovaný dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo na sebe převede věc, která byla získána trestným činem na území České republiky jinou osobou, spáchá-li uvedený čin ve vztahu k věci pocházející ze zvlášť závažného zločinu.

Právní kvalifikace skutku podle § 214 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku má podklad v tom, že věci, které obviněný J. P. převzal, pocházely ze zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal obviněný J. P. a který je zvlášť závažným zločinem ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku. To, že převzaté věci pocházely z takového zločinu, má povahu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Z hlediska subjektivní stránky podle § 17 písm. b) tr. zákoníku postačovalo, že obviněný o uvedené skutečnosti nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Soudy ovšem dospěly k závěru, že obviněný J. P. věděl, že obviněný J. P. získal věci násilným jednáním proti poškozené, tedy loupeží.

Námitky obviněného J. P. zaměřené proti tomuto závěru nemohou obstát. V přípravném řízení obviněný J. P. k tomu, co se od obviněného J. P. ještě před převzetím věcí dověděl o jejich původu, výslovně uvedl: Říkal (obviněný J. P. ) něco o tom, že sebral nějakou kabelku, že se o ní přetahoval nebo pral, a to je tak všechno, co jsem z toho pochopil. V hlavním líčení obviněný J. P. začal tvrdit, že obviněný J. P. mu říkal, že udělal nějaké peníze , což si vysvětlil tak, že je ukradl. Poté, co byl podle § 207 odst. 2 tr. ř. přečten protokol o výslechu obviněného J. P. z přípravného řízení, obviněný J. P. uvedl: Je to tak, jak jsem vypovídal v přípravném řízení. Já to nepopírám. Obviněný J. P. v přípravném řízení popsal odnětí kabelky poškozené tak, že jí chtěl kabelku strhnout z ramene, ona ji však držela, tak s ní alespoň dvakrát trhnul, ale poškozená pořád kabelku držela, a teprve napotřetí kabelku vytrhl ze sevření poškozené. Na otázku policejního orgánu, zda obviněný J. P. věděl, že věci pocházejí z trestné činnosti, obviněný J. P. uvedl: Ano. Já jsem mu to všechno podrobně řekl, co jsem udělal. V hlavním líčení obviněný J. P. nejprve obecně uvedl, že obviněný J. P. věděl, odkud věci pocházejí, a že mu to řekl. Na bližší dotaz uvedl, že obviněnému J. P. řekl, že kabelku udělal , a že obviněný J. P. z toho věděl, že kabelku ukradl . Jestliže za tohoto stavu soudy vycházely z výpovědi obviněného J. P. z přípravného řízení, lze to akceptovat. Sám obviněný v hlavním líčení nakonec doznal, že jeho výpověď z přípravného řízení odpovídá. Významný je ovšem zásadní soulad výpovědi obviněného J. P. z přípravného řízení o tom, co ohledně způsobu získání věcí věděl, s tím, jak si obviněný J. P. při odnětí kabelky poškozené skutečně počínal, což se obviněný J. P. nemohl dovědět jinak než právě od obviněného J. P. To jasně ukazuje na věrohodnost výpovědi J. P. z přípravného řízení. Tím pádem je správný závěr, že obviněný J. P. věděl, z jakého činu převzaté věci pocházejí a že šlo o loupež. Právní kvalifikace skutku podle § 214 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tak je v souladu se zákonem.

Pokud Městský soud v Praze ponechal výrok o vině obviněného J. P. beze změny, je třeba konstatovat, že napadený rozsudek evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají námitky obviněného J. P. uplatněné v tom smyslu, že soud prvního stupně měl být vyloučen dle § 30 odst. 1 tr. ř. pro svou podjatost , a odůvodněné tím, jak soud prvního stupně hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti. Tyto námitky se nijak netýkají aplikace hmotného práva, mají procesní charakter a obsahově se zcela míjejí s deklarovaným dovolacím důvodem. Kromě toho podle § 30 odst. 1 tr. ř. ani nepřichází v úvahu vyloučení soudu . Vyloučen může být jen soudce při pochybnostech, že nemůže nestranně rozhodovat, a to pro poměr k projednávané věci nebo k osobám vystupujícím v řízení. Podkladem vyloučení zásadně nemůže být způsob hodnocení důkazů či významu polehčujících a přitěžujících okolností apod. Nejvyšší soud se proto namítaným vyloučením soudu prvního stupně dále nezabýval.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu