7 Tdo 1386/2010
Datum rozhodnutí: 01.12.2010
Dotčené předpisy: § 197a odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1386/2010-14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. prosince 2010 o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 14 To 117/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 22/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 1 T 22/2010, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tretu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to revolveru ARMINUS HW38.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 10 To 117/2010, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 14 To 117/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný uvedl, že jediným přímým důkazem je výpověď poškozené V. J. Poukázal na to, že poškozená před svědeckou výpovědí projevila u soudu výslovně svou vůli, že si přeje odepřít výpověď. Navzdory tomu jí bylo samosoudkyní soudu prvního stupně sděleno, že vypovídat musí. Tím podle obviněného došlo ke zkrácení jejího práva vyplývajícího z čl. 37 Listiny základních práv a svobod, které je implementováno do ustanovení § 100 tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že ačkoli bylo manželství mezi ním a poškozenou již dva měsíce rozvedeno, z jejího projevu vůle odepřít výpověď lze dovodit, že újmu svého bývalého manžela by stále pociťovala jako újmu vlastní. Bylo proto na místě aplikovat ustanovení § 100 tr. ř. Obviněný dodal, že pokud by byla respektována vůle poškozené ve věci nevypovídat, nezbylo by než jej v plném rozsahu zprostit obžaloby. Podle obviněného soudy nižších stupňů v řízení porušily zásadu in dubio pro reo, navíc při právním posouzení věci vycházely z nesprávných skutkových závěrů. Pochybnosti o správnosti skutkových závěrů podle něj vyplývají především z toho, že ve věci neexistuje žádný jiný důkaz kromě výpovědi poškozené. Další pochybnosti do celé věci vnáší i skutečnost, že poškozená po incidentu připravila oběd topenáři svědku J. H., který si ničeho neobvyklého na poškozené nevšiml. Skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. tak podle obviněného nemohla být naplněna.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení, a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku, že soudy nižších stupňů vycházely z nesprávných skutkových závěrů, neboť svědek J. H. nepozoroval na poškozené žádné zvláštní chování, když mu připravovala oběd. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani námitka procesněprávního charakteru, jíž obviněný vytkl soudu prvního stupně, že nerespektoval vůli poškozené ve věci nevypovídat, a že porušil zásadu in dubio pro reo.

Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 3. 2010 na č. l. 106 spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 1 T 22/2010, nevyplývá, že by svědkyně V. J. odmítla ve věci vypovídat. Ze zvukového záznamu hlavního líčení ze dne 16. 3. 2010 je zjevné, že svědkyně pravděpodobně z rozrušení zaváhala vypovídat. Nicméně svědkyně V. J. v době konání hlavního líčení již nebyla osobou, jíž náleží právo odepřít svědeckou výpověď podle § 100 tr. ř. Toto ustanovení je výjimkou z obecné svědecké povinnosti vymezené v § 97 tr. ř. Výslovné prohlášení o odepření výpovědi má svědek učinit po poučení o tomto právu a před zahájením výslechu. Svědek, který odepírá výpověď, je povinen uvést důvod, pro který tak činí (srov. č. 47/1999 Sb. rozh. tr.). Poměr uvedený v § 100 odst. 2 tr. ř. musí existovat v době, kdy mělo dojít k výslechu svědka. O oprávněnosti odepření výpovědi rozhoduje orgán, který svědka vyslýchá jako o prejudiciální otázce podle § 9 odst. 1 tr. ř. Pokud orgán činný v trestním řízení neuzná důvod k odepření výpovědi svědkem, je svědek povinen vypovídat. Jestliže by za takové situace přesto odepřel vypovídat, lze proti němu užít pořádkových opatření, konkrétně pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř.

Za námitku právního charakteru relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku, že ze skutkových zjištění údajně nelze dovodit naplnění všech znaků trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. Tuto námitku shledal dovolací soudu neopodstatněnou.

Trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.

Z popisu skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný v místě společného trvalého bydliště, namířil na svoji manželku V. J. svůj nabitý, legálně držený revolver a natáhl kohoutek této zbraně se slovy podívej, že to myslím vážně a následným výkřikem vypadni poškozená v obavě o svůj život opustila společné trvalé bydliště.

Z hlediska naplnění všech znaků trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. je podstatné, že vyhrožování obviněného bylo způsobilé vzbudit v poškozené důvodnou obavu o život. Pokud obviněný namířil na poškozenou nabitou a nataženou zbraň, je nepochybné, že takové jednání je způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život či zdraví. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Důvodná obava však nemusí vzniknout. Z povahy útoku je proto nutné dospět k závěru, že obviněný naplnil všechny znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2010

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek