7 Tdo 1378/2009
Datum rozhodnutí: 02.12.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1378/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. prosince 2009 o dovolání obviněného M. Š. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 5 To 29/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 76/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 T 76/2008, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a byl odsouzen podle § 247 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost P. C., s. r. o., se sídlem P.-M., U V., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost K. p., a. s., se sídlem P., T., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 5 To 29/2009, zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. ř., ohledně obviněného M. Š. z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. e), f) tr. ř. ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, kterým byla poškozená P. C., s. r. o., se sídlem P.-M., U V., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud v Praze podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. znovu odsoudil obviněného M. Š. podle § 247 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. Vrchní soud v Praze tímto rozsudkem uložil obviněnému povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným Z. B. na náhradu škody poškozené společnosti P. C., s. r. o., se sídlem P.-M., U V., částku 3.369.598,- Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, v němž bude trvat prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů z částky 3.369.598,- Kč od 27. ledna 2009 do zaplacení. Výše úroků z prodlení byla určena v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení trvá, výší repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšeného o sedm procentních bodů. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost P. C., s. r. o., se sídlem P. M., U V., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost K. p., a. s., se sídlem P., T., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 5 To 29/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že v odvolacím řízení se podstatně změnila důkazní situace, a to zejména s ohledem na jeho vlastní výpověď. Uvedl, že původně zvažoval odcizení nákladu, ale od svého úmyslu ustoupil proto, že neměl možnost zpeněžit tak velké množství zboží. Obviněný připustil, že svým jednáním přispěl k možnosti realizace odcizení předmětného nákladu. Namítl však, že neexistuje žádný důkaz, že se jakýmkoliv způsobem podílel na samotném odcizení vozidla s nákladem a následném zpeněžení odcizeného zboží. Jeho jednání proto bylo nesprávně právně kvalifikováno jako dokonaný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. Jediná prokázaná skutečnost je podle obviněného ta, že čekal na spoluobviněného Z. B., aby jej mohl odvézt zpět po opuštění vozidla. V takovém případě však nejde o trestný čin, ale pouze o přípravu k trestnému činu podle § 7 odst. 1 tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že vzhledem k těmto skutečnostem je zjevně nepřiměřená také výše uloženého trestu a použití § 247 odst. 4 tr. zák. je podle jeho názoru nepodložené.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, a to ve výrocích o vině a trestu.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že v zásadě jedinou námitkou odpovídající dovolacímu důvodu, je tvrzení dovolatele, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako příprava k trestnému činu ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudu však v žádném případě nevyplývá, že by oba obvinění a další nezjištěné osoby, které se podílely na trestné činnosti, své protiprávní jednání ukončili již ve stadiu, kdy ještě nedošlo ani k pokusu (tím méně k dokonání) trestného činu. Naopak je zřejmé, že k dokonání trestného činu reálně došlo, takže veškeré úvahy o pouhé přípravě daného trestného činu jsou nepřesvědčivé. Tuto námitku obviněného označila nejvyšší státní zástupkyně za neopodstatněnou. V té části dovolání, v níž obviněný brojí proti výsledkům dokazování, respektive tvrdí, že soud neměl k dispozici žádné důkazy, na jejichž základě by jej mohl spravedlivě odsoudit, jde o námitky skutkové povahy, které nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že rovněž úvahy dovolatele týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu směřují mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Vzhledem k povaze věci neobstojí ani námitka délky trestního řízení. Vrchní soud na základě podaných odvolání věc přezkoumal a v rámci tohoto přezkumu se mimo jiné zabýval výměrou trestu, přičemž obviněnému M. Š. uložil mírnější trest.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný směřuje část svých námitek do oblasti skutkových zjištění. Pokud obviněný namítl neexistenci jakéhokoliv důkazu o tom, že se podílel na samotném odcizení vozidla s nákladem a následném zpeněžení odcizeného zboží, napadl tím skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, jimiž je dovolací soud vázán. Tato námitka nenaplňuje uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

Za námitku právního charakteru, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno považovat námitku obviněného, že jeho jednání mělo být správně právně kvalifikováno pouze jako příprava k trestnému činu krádeže podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1, 4 tr. zák. Z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný se trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. dopustil tím, že po předchozí domluvě s dalšími osobami se tyto osoby zmocnily nákladního vozidla naložené expresní balíkovou zásilkou zboží, zejména počítačovými komponenty, elektronikou a vitaminovými přípravky, přičemž obviněný pod příslibem finanční odměny odvezl spoluobviněného Z. B. z parkoviště, kde spoluobviněný Z. B. jako řidič jízdní soupravy odstavil odcizené nákladní vozidlo. Je zřejmé, že spoluobvinění M. Š. a Z. B. jednali ve vzájemné dohodě, přičemž nelze přisvědčit námitce obviněného, že svým jednáním se dopustil pouze přípravy k trestnému činu, tedy že své jednání ukončili dříve, než došlo byť jen k pokusu trestného činu. Z popisu skutku je zjevné, že oba spoluobvinění učinili vše k dokonání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák.

Přípravou k trestnému činu podle § 7 odst. 1 tr. zák. se rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, jestliže nedošlo k pokusu ani k dokonání trestného činu. Takové jednání, které směřuje ke spáchání trestného činu, však nesmí postoupit do fáze pokusu či dokonání trestného činu. Tím se v případě přípravy ve formě organizování trestného činu, návodu a pomoci rozumí, že nedošlo k pokusu nebo dokonanému činu ze strany pachatele, k jehož trestnému činu tyto formy přípravy směřovaly. Skutek tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, byl soudy nižších stupňů zcela správně právně kvalifikován jako dokonaný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť k odcizení nákladního vozidla skutečně došlo a obviněný svým jednáním aktivně přispěl k dokonání trestného činu. Proto nelze přisvědčit námitce obviněného, že šlo pouze o přípravu k trestnému činu.

Obviněný dále namítl v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávnost uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou uložení trestu na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudů v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).



Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. prosince 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek