7 Tdo 1374/2005
Datum rozhodnutí: 15.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1374/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2005 o dovolání obviněného K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 8 To 58/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 135/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil společně s obviněným P. Ch. tím, že obviněný P. Ch. při výkonu služby policejného inspektora 2. skupiny dopravních nehod DI OŘ PČR D. sepsal po vzájemné dohodě se svým známým obviněným K. B. dne 16. 3. 2003 Záznam o malé dopravní nehodě č. j. ORDO 221/DN-PC-2003, podle kterého mělo dojít kolem 19:45 hodin na silnici II. třídy v km 2,7 na okrese D. k dopravní nehodě vozidla Peugot 406 Break majitele a řidiče K. B., který při projíždění prudké levotočivé zatáčky kvůli údajnému vyběhnutí srny z pravé strany vozovky strhl řízení, dostal smyk a havaroval v levém silničním příkopu, čímž mělo dojít k poškození vozidla Peugeot 406 ve výši nejméně 80.000,- Kč tj. přední nárazník, pravý přední blatník, pravé přední dveře a zrcátko, pravé zadní dveře, pravý zadní blatník, pravé zadní světlo, zadní nárazník, víko kufru, čelní sklo, a tuto pojistnou událost obviněný K. B. uplatnil u G. P., a. s., a tato vyplatila částku 152.194,- Kč jako pojistné plnění společnosti LSCCB L., s. r. o., přičemž k této dopravní nehodě nedošlo a policista a účastník dopravní nehody byli předem domluveni na zinscenování a zpracování malé dopravní nehody.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 8 To 58/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadané usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění svého dovolání vyslovuje obviněný přesvědčení, že se během celého trestního řízení nepodařila prokázat, že by se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Má za to, že z provedených důkazů nelze dovodit, že by byl se spoluobviněnými P. Ch. předem domluven na zinscenování dopravní nehody. Setrvává na tom, že dne 16. 3. 2003 k dopravní nehodě skutečně došlo tak, jak je popsána v policejním protokole.

Pochybení soudů spatřuje v tom, že vycházely ze znaleckého posudku znalce z oboru dopravy, ekonomiky a strojírenství Ing. Z. V., přestože tento neměl možnost vozidlo vidět a vycházel pouze z fotodokumentace pořízené P.ČR a pojišťovnou. V této souvislosti obviněný namítl, že fotografie vytvořené pracovníkem pojišťovny zachycují poškození vozidla až po druhé dopravní nehodě, která se odehrála dne 18. 3. 2003, když předmětný automobil spadl z přívěsu za tažným vozidlem, na němž byl převážen. Dále připomněl, že toto další poškození potvrdil i soudní znalec při svém výslechu u hlavního líčení, nicméně již z této skutečnosti nevyvodil odpovídající závěry. Podle názoru dovolatele se soudy nevypořádaly s existencí dvou dopravních nehod a nesnažily se k nim zjistit bližší okolnosti, přestože druhá nehoda měla zásadní vliv na poškození vozidla a výši způsobené škody.

V další části dovolání obviněný namítl, že poté co havaroval s vozidlem dne 16. 3. 2003, zavolal tísňovou linku P.ČR, a tak nemohl vědět ani předvídat, který konkrétní policista bude dopravní nehodu řešit. Podle jeho názoru nelze ani z provedených odposlechů dovodit, že by byl předem domluven se spoluobviněným P. Ch. na zinscenování dopravní nehody. Jeho výpověď označil za nevěrohodnou a nepravdivou. Závěrem namítl, že podle něj se nedopustil trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje.

V petitu dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a rozhodl, že jej v plném rozsahu zprošťuje obžaloby, popř. věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Podle jejího názoru se dovolací argumentace obviněného zaměřuje na postoj obou soudů k posouzení provedených důkazů. Veškeré námitky obviněného tak podle nejvyšší státní zástupkyně vytýkají soudům porušení hodnotícího principu obsaženého v § 2 odst. 6 tr. ř. Tím podle ní obviněný deklarovaný ani jiný dovolací důvod nenaplnil. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování. Dovolání je koncipováno jako opravný prostředek, který slouží k nápravě pochybení taxativně vypočtených v § 265b tr. ř., avšak nikoli k dalšímu, v pořadí již třetímu přezkumu skutkového stavu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 732/02 či IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2005, str. 298, Sb. rozh. trest.). V této souvislosti nutno rovněž poukázat na skutečnost, že k nápravě skutkových vad pravomocného rozhodnutí poskytuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V posuzovaném případě však obviněný své dovolání omezil výhradně na námitky proti skutkovým zjištěním, k nimž okresní a krajský soud po provedení dokazování dospěly. Obviněný nevznášel námitku, že by soudy zjištěné jednání nevykazovalo znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák, jímž byl uznán vinným, nýbrž namítal, že k tomuto jednání vůbec nedošlo.

Setrvával na své obhajobě, že dopravní nehodu ze dne 16. 3. 2003 nezinscenoval, nýbrž že k ní skutečně došlo, tak je to popsáno v zápisu o dopravní nehodě pořízeném spoluobviněným P. Ch. Pokud pak soudy jeho obhajobě neuvěřily a na podkladě výpovědi spoluobviněného P. Ch., znaleckého posudku znalce Ing. Z. V. a dalších důkazů uzavřely, že poškození vozu, které obviněný uplatnil jako důvod pojistného plnění, nevzniklo v souvislosti s nehodovým dějem popsaným v inkriminovaném protokolu, zpochybňoval logiku a správnost jejich postupu při hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Lze proto shrnout, že obviněný nebrojil proti právnímu posouzení zjištěného skutku, jak to předpokládal jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž proti závěru soudů, že při uplatnění pojistné události u pojišťovny G. P., a. s., uvedl nepravdivé údaje (jak krajský soud zdůraznil, není přitom relevantní, zda poškození vozu vzniklo jednou či dvěma jinými nehodami, podstatný je skutkový závěr soudů, že údaje, kterými obviněný vysvětloval vznik škody a na jejichž podkladě došlo k plnění pojišťovny ve výši 152.194,- Kč, neodpovídaly podle zjištění soudů skutečnosti a byly zinscenovány).

Takovými námitkami tedy obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil a Nejvyšší soud k nim proto nepřihlížel.

IV.

Z důvodu podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného K. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr