7 Tdo 1373/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1373/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2003 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 588/2002 podal obviněný T. H. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 3 To 271/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 3 To 271/2003, z r u š u j e ohledně obviněného T. H. V. v celém výroku o uložení trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 1 T 588/2002, byl obviněný T. H. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., trestným činem porušování předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., a to jako trestnými činy dílem dokonanými a dílem nedokonanými formou pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři léta, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Kromě toho bylo rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně rozhodnuto ohledně dalších sedmi obviněných.

Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podali odvolání státní zástupce mimo jiné v neprospěch obviněného T. H. V. a obviněný T. H. V. Ve věci obviněného T. H. V. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 3 To 271/2003, z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 148 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 18 měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem, podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění na 3 léta a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný T. H. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o uložení trestu vyhoštění. Dovolání podal z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Oba tyto dovolací důvody spatřoval v tom, že mu byl uložen trest vyhoštění, ačkoli má v České republice povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí, podniká zde jako držitel živnostenského listu, žije zde již řadu let a má zde veškeré obchodní, osobní, příbuzenské a přátelské vztahy. Namítl, že za těchto okolností byl trest vyhoštění uložen v rozporu s ustanovením § 57 odst. 3 psím. c) tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o uložení trestu vyhoštění.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obviněnému T. H. V. uložen trest vyhoštění, i řízení, jež této části rozsudku předcházelo, a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestná činnosti, pro kterou byl obviněný T. H. V. odsouzen, spočívala v ilegálním dovozu cigaret označených ukrajinskými kolky ze Slovenské republiky za účelem jejich další distribuce v České republice, přičemž podstatou dokonané části trestné činnosti bylo deset útoků, při kterých bylo dovezeno celkem 416 200 ks cigaret a stát byl na cle, spotřební dani a dani z přidané hodnoty poškozen o 418.438,- Kč, a podstatou nedokonané části trestné činnosti byl pokus o dovoz a následnou distribuci dalších 109 400 ks cigaret, při kterém hrozilo státu poškození na cle, spotřební dani a dani z přidané hodnoty o 136.018,- Kč.

Krajský soud v Brně odůvodnil uložení trestu vyhoštění tím, že podmínky ve smyslu § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byly u obviněného splněny a uložení tohoto trestu vyžaduje obecný zájem. Kromě tohoto Krajský soud v Brně odkázal na to, že v případě obviněného šlo o hlavního organizátora trestné činnosti, která vykazuje vysoký stupeň společenské nebezpečnosti, jak to namítal v odvolání státní zástupce.

Podle § 57 odst. 1 tr. zák. soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Podle § 57 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

Odkazem na splnění podmínek ustanovení § 57 odst. 1, 2 tr. zák. nemohl Krajský soud v Brně beze zbytku vyřešit otázku přípustnosti trestu vyhoštění, neboť zcela pominul ustanovení § 57 odst. 3 tr. zák., v němž jsou vymezeny ještě další podmínky, a to podmínky, při kterých soud trest vyhoštění neuloží.

Podle § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin.

Z tohoto hlediska se Krajský soud v Brně věcí vůbec nezabýval, ačkoli z různých podání a přednesů obviněného učiněných v průběhu řízení se naznačovala reálná možnost existence uvedených důvodů pro to, aby trest vyhoštění nebyl uložen. V samotném veřejném zasedání před Krajským soudem v Brně (č. l. 669 p. v. spisu) obviněný uvedl, že celá jeho rodina žije v České republice, že zde má rodiče a šest sourozenců, přičemž všichni zde mají trvalý pobyt a starší bratr navíc je občanem České republiky. V podání ze dne 9. 9. 2002, jímž obviněný v souvislosti se žádostí o propuštění z vazby navrhl přijetí peněžité záruky (č. l. 543 544 spisu), poukazoval na to, že v České republice má trvalý pobyt, že celá jeho rodina, tj. rodiče i všichni sourozenci s rodinami, žije v České republice a že všichni tu mají trvalý pobyt nebo státní občanství České republiky. V podstatě totéž uváděl také předtím v podání ze dne 29. 8. 2002, jehož obsahem jinak byla stížnost proti usnesení o vazbě (č. l. 538 spisu), přičemž zdůrazňoval, že ve Vietnamu již nemá žádné rodinné vazby.

Podstatným pochybením Krajského soudu v Brně při rozhodování o trestu vyhoštění bylo to, že tento trest uložil, aniž učinil jakákoli zjištění, která by umožňovala posoudit přípustnost tohoto trestu z hlediska ustanovení § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Přitom nutnost učinit taková zjištění byla o to naléhavější, že obviněný způsobem uvedeným v předcházejícím odstavci tohoto usnesení Nejvyššího soudu namítal závažné okolnosti, které pokud by se potvrdily, by zjevně znamenaly nepřípustnost uložení trestu vyhoštění nejen podle § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák., ale i pro evidentní rozpor s ustanovením čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a s ustanovením čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).

Pokud se Krajský soud v Brně věcí nezabýval z uvedeného hlediska, není to akceptovatelné ani se zřetelem k stupni společenské nebezpečnosti trestné činnosti obviněného. Obviněný byl sice odsouzen pro tři trestné činy spáchané v souvislosti s ilegálním dovozem zboží z ciziny za účelem jeho další distribuce, avšak pokud sám Krajský soud v Brně vyjádřil stupeň společenské nebezpečnosti této trestné činnosti uložením trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, a to v rámci trestní sazby od jednoho roku do osmi let (§ 148 odst. 3 tr. zák.), dal touto výměrou trestu nepatrně nad spodní hranicí sazby najevo, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost nepovažuje za příliš vysoký. S tím ostatně koresponduje skutečnost, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby byly naplněny v míře, která jen nevýrazně překročila jejich spodní hranici, navíc teprve až v součtu dokonané a nedokonané části trestné činnosti. Z toho vyplývá, že trestná činnost obviněného ve skutečnosti nebyla tak závažná, aby zájem na ochraně společnosti ve formě uložení trestu vyhoštění převažoval nad ústavně garantovaným právem obviněného na ochranu jeho soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (se zřetelem k čl. 10 Ústavy).

Lze tedy uzavřít, že Krajský soud v Brně o uložení trestu vyhoštění rozhodl za situace, kdy neměl žádná zjištění potřebná pro posouzení otázky přípustnosti tohoto trestu podle § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák., ačkoli obviněný uváděl závažné okolnosti, které z tohoto hlediska byly relevantní. Jestliže Krajský soud v Brně neučinil ohledně těchto okolností jiná zjištění, než co tvrdil obviněný, je námitka obviněného o nepřípustnosti uložení tohoto druhu trestu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. opodstatněná a dovolání obviněného je tím pádem důvodné.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného T. H. V. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v celém výroku o trestu, který byl tomuto obviněnému uložen. Zrušení celého výroku o trestu znamená, že byl ohledně obviněného T. H. V. zrušen výrok o trestu odnětí svobody, výrok o trestu vyhoštění i výrok o trestu propadnutí věci. Při nedotčeném výroku o vině není možné zrušit výrok o uložení jen jednoho druhu trestu, ponechat beze změny výrok o uložení jiného druhu trestu a přikázat soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci, protože ve vztahu k řízení jen o jednom druhu trestu by pravomocný výrok o vině spolu s pravomocným výrokem o uložení jiného druhu trestu zakládal překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. (k tomu viz č. 10/1997 Sb. rozh. tr.). Výrok, jímž Krajský soud v Brně zrušil v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně výrok o trestu ohledně obviněného T. H. V., zůstal nedotčen, stejně jako výrok, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného. Nejvyšší soud také zrušil další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením uvedené části napadeného rozsudku pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Hodoníně znovu rozhodne ve věci obviněného T. H. V. o trestu jako celku, přičemž pro posouzení přípustnosti trestu vyhoštění učiní zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec