7 Tdo 1370/2005
Datum rozhodnutí: 02.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1370/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. listopadu 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného MUDr. A. N.., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 5 To 360/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 76/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 5 To 360/2004, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 29 T 76/2003, ve výroku o vině pod bodem I. a v celém výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. pak odvolací soud nově v rozsahu zrušení rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby ohledně trestného činu, jímž byl rozsudkem soudu I. stupně uznán vinným pod bodem I. trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., a při nezměněném výroku o vině pod bodem II. rozsudku soudu I. stupně, jímž byl uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák., uložil obviněnému podle tohoto zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. nově rozhodl také o uplatněném nároku poškozené Mgr. S. N. na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho odsuzující části podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkové okolnosti trestného činu kvalifikovaného podle § 249a odst. 2 tr. zák. Konkrétně pak namítá, že soudy nepřipustily provedení jím navrhovaných důkazů výslechem jeho rodičů, čímž by byla situace značně objektivizována a soudy tak tím, že vyslechly pouze stranu žalující, zkrátily jeho právo na obhajobu. V důsledku tohoto postupu pak soudy nesprávně právně kvalifikovaly skutkové zjištění. Vytýká soudu I. stupně, že nekriticky přijímá tvrzení jeho bývalé manželky o pobytu v azylovém domě, aniž, jak mu to ukládá zákon, prověřoval zda byly dány důvody pro tento pobyt. Objektivně podle jeho tvrzení nedošlo k takovému stavu a vyplývá to i z provedených důkazů, že by bývalé manželce bránil ve vstupu do předmětného bytu, ale tato se pouze obávala, že by ji případně do bytu nechtěl pustit, nebo se pokusil jí ublížit na zdraví. Proto vždy asistenci P. Č. R. při vstupu do bytu vyžadovala pouze preventivně. Jediným prokázaným případem kdy vyměnil zámek byl dne 10. 4. 2002, ale toto bývalé manželce oznámil jediným možným způsobem, když zanechal na dveřích bytu lístek se sdělením, že je zámek vyměněn a klíče jsou u něj. Ani tento případ tedy podle jeho názoru nelze podřadit pod ustanovení § 249a tr. zák. Nesouhlasí s hodnocením výpovědi poškozené jako zcela věrohodné a naopak ji považuje za ryze účelovou od počátku, kdy jej skandalizovala a nechala trestně stíhat na základě smyšlenek a podvržených důkazů. Navrhl v řízení o dovolání doplnit dokazování spisem opatrovnického soudu (41 P 45/2002) z jehož obsahu vyplývá, že zákon neporušoval on, ale jeho bývalá manželka, která mu bránila ve styku se synem. Pokud pak jde o případ dne 27. 3. 2004, nelze ponechání klíče zevnitř v zámku považovat za bránění přístupu do bytu, když byla sobota a v 6:30 hod. spal.

V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadenou odsuzující část rozsudku odvolacího soudu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obsahuje ryze skutkové a nikoliv hmotně právní námitky, takže jej nelze věcně projednat. Zásah do skutkových zjištění totiž není možný a navíc v daném případě nepřichází v úvahu ani výjimečně, protože není dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Ministerstvem spravedlnosti ČR bylo dne 19. 10. 2005 postoupeno Nejvyššímu soudu jako orgánu příslušnému doplnění dovolání, které obviněný sepsal sám. V tomto doplnění dovolání obviněný namítá, že soud při úvahách o trestu uvádí v odůvodnění rozsudku, že již byl pravomocně odsouzen pro agresivní chování vůči své manželce, aniž v tomto řízení bylo provedeno jeho psychiatrické vyšetření a soudce tak nemohl dospět k tomuto zjištění. Navíc v psychiatrickém posudku znalce ve věci 2 T 96/2002 není o jeho agresivitě zmínka a naopak v obdobném posudku ve věci jejich nezletilého syna A. N., byly u bývalé manželky Mgr. S. N. zjištěny hypersensitivní rysy se zvýšenou fantazijní produktivitou a dovozuje z toho závěr o její nedůvěryhodnosti. Dále pak poukazuje na svoje předchozí odsouzení vedené pod sp. zn. 2 T 96/2002, uvádí nedostatky, které v něm spatřuje a popisuje podrobně svoji osobní a rodinnou situaci. K doplnění dovolání pak přiložil celou řadu písemností, jako část psychiatricko-psychologického vyšetření jeho bývalé manželky, protokol o hlavním líčení z předchozí trestní věci (2 T 96/2002) a návrh na povolení obnovy tohoto předchozího řízení, děkovné dopisy pacientů, apod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že ač formálně v rámci uplatněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že soudy nesprávně posoudily skutkové skutečnosti ve věci trestného činu podle § 249a odst. 2 tr. zák., jeho dovolání nesměřuje proti právnímu posouzení skutku uvedeného v bodě II. rozsudku soudu I. stupně, ale naopak se domáhá jeho změny s tím, že se daného jednání nedopustil. S poukazem na neúplné dokazování, nevěrohodnost jeho bývalé manželky a nesprávné hodnocení důkazů soudy, tak v podstatě popírá skutkové zjištění, že v dané době opakovaně neoprávněně bránil Mgr. S. N. ve vstupu a řádném a obvyklém způsobu užívání jejich společného bytu a to tím, že opakovaně měnil zámky u vstupních dveří do bytu a nové klíče odmítal poškozené vydat, (skutek II. rozsudku soudu I. stupně).

Námitka nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak založena na zcela jiném průběhu skutkového děje, než byl soudy zjištěn v průběhu trestního stíhání a jako taková nemůže založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Dovolání není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím pouze k nápravě zásadních procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Mezi tyto vady ale nepatří nedostatky ve zjištění skutkového stavu, jejichž nápravy se lze domáhat v odvolání ale nikoliv v dovolání.

Protože obviněný v dovolání vesměs uplatnil skutkové námitky, které nejsou způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš