7 Tdo 1366/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1 tr. zákoník, § 358 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1366/2015-31

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2015 o dovolání, které podal obviněný M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 10 To 241/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 6/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný M. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 10 To 241/2015, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 4 T 6/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl soudům jednostranné hodnocení důkazů, neúplnost dokazování a nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem rozhodnutí. Namítl, že se jen bránil napadení ze strany poškozeného. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněného zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů nejsou dovolacím důvodem a že námitka týkající se nutné obrany je zjevně neopodstatněná. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo nic nad rámec argumentů uvedených v obou rozhodnutích, takže nebylo nutné předkládat je obviněnému, resp. jeho obhájci k případné replice.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.

Dovolání není běžný opravný prostředek a nelze ho považovat za nějaké další odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v posuzované věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů a k rozsahu dokazování. Dovolání tudíž zásadně nemůže být zaměřeno proti skutkovému základu napadeného rozhodnutí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Jde-li podle citovaného ustanovení o nesprávné právní posouzení skutku , rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že na skutkový stav zjištěný soudy bylo vadně aplikováno hmotné právo (trestní zákon). Dovolání podané proti odsuzujícímu rozhodnutí tedy může být založeno jen na námitkách, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení , jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.

Obviněný byl odsouzen pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 výroku o vině) a pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině). Z obsahu a smyslu podaného dovolání je patrno, že námitky obviněného byly zaměřeny proti výroku o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a proti tomu, že tento výrok zůstal napadeným usnesením Krajského soudu v Praze nedotčen.

Jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 10. 2014 v Mladé Boleslavi v parku po předchozí slovní rozepři s poškozeným, jímž byl J. N. , a při vzájemné potyčce vytáhl kuchyňský nůž, pořezal poškozeného v obličeji a na pravé ruce, bodl ho do hrudníku a tím mu vedle méně závažných zranění způsobil bodnou ránu s vbodem délky 3 cm pod levým klíčkem s bodným kanálem pronikajícím do levé pohrudniční dutiny se zasažením plíce a průnikem vzduchu do pohrudniční dutiny (pneumotorax) a do podkoží (podkožní emfyzém).

Podané dovolání obviněný založil převážně na námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby, že poškozeného nebodl. Obviněný těmito námitkami zejména projevoval nesouhlas s tím, že soudy založily svá skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozeného a na výpovědi svědkyně K. S. , poukazoval na to, že s jeho verzí incidentu se shodoval i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a vytýkal, že dokazování nebylo doplněno rekonstrukcí. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak v uvedeném ohledu uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mladé Boleslavi, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, mají odpovídající obsahovou oporu ve svědecké výpovědi poškozeného, který dostatečně konkrétně, podrobně a bez podstatnějších rozporů či nejasností popsal okolnosti i průběh incidentu včetně toho, jak byl obviněným bodnut do hrudníku. V podstatě shodně s ním popsala incident také svědkyně K. S. , která jinak byla přítelkyní poškozeného, znala se i s obviněným, byla na místě přítomna a sledovala incident z bezprostřední blízkosti. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval MUDr. Radovan Havel, vyzněl v závěr, že bodné zranění poškozeného v oblasti hrudníku je z hlediska mechanismu svého vzniku dobře vysvětlitelné tím, jak to popsal poškozený. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. V tomto kontextu, kdy útok obviněného nožem byl bez důvodných pochybností prokázán uvedenými dvěma svědky s nepřímou podporou znaleckého posudku MUDr. Radovana Havla, se návrh obviněného na provedení rekonstrukce jeví jako nadbytečný. Soudy tudíž nijak neporušily základní právo obviněného na spravedlivý proces tím, že tomuto návrhu nevyhověly. K odkazu obviněného na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval MUDr. Jiří Marek, je třeba poznamenat, že tímto znaleckým posudkem byl zkoumán duševní stav obviněného v době činu a v této souvislosti se znalec zabýval také charakteristikou osoby obviněného z hlediska jeho povahových vlastností. Tento znalecký posudek lze skutečně interpretovat tak, že z hlediska povahových vlastností obviněného není pravděpodobné, aby na poškozeného zaútočil zcela svévolně, jednostranně a bez nějakého vnějšího podnětu směřujícího proti němu samému, a že jeho jednání je spíše vysvětlitelné jako určitá reakce na předchozí průběh incidentu. V souladu s tím je výrok o vině konstruován tak, že obviněný se posuzovaného jednání dopustil po předchozí slovní rozepři s poškozeným a při vzájemné potyčce s ním. Namítaná část posudku znalce MUDr. Jiřího Marka, v níž charakterizoval jednání obviněného jako obranu , ale není důkazem, který by podporoval obhajobu obviněného v tvrzení, že poškozeného nebodl. Toto tvrzení nemůže být úspěšně podepřeno ani namítanou absencí daktyloskopických stop na noži, nejasností v otázce vlastnictví nože apod. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zbývá námitka, že obviněný jednal v nutné obraně. Tato námitka je evidentně bez věcného opodstatnění.

Nutnou obranu upravuje ustanovení § 29 tr. zákoníku. Podle § 29 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

Ze zjištění soudů vyplývá, že obviněný se posuzovaného činu dopustil po předchozí slovní rozepři s poškozeným a při vzájemné potyčce s ním. Celý incident probíhal tak, že nejprve měl formu slovního a posléze fyzického konfliktu, při němž se oba aktéři vzájemně ručně napadali nikterak intenzivním způsobem. V tomto stádiu útok střídal útok a obviněný s poškozeným na sebe vzájemně útočili srovnatelným způsobem. Pak ale obviněný vystupňoval své jednání proti poškozenému a podstatně překročil meze dosavadního průběhu roztržky tím, že vytáhl nůž a bodl poškozeného do hrudníku. Právě vzhledem k tomu, že posuzované jednání obviněného bylo vyústěním vzájemného napadání, nepřichází v úvahu pokládat ho za nutnou obranu jako okolnost, která podle § 29 odst. 1 tr. zákoníku vylučuje protiprávnost činu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci použitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý další dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dalším důsledkem zmíněné vázanosti je to, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu