7 Tdo 1364/2010
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 257 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1364/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný K. G. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 6 To 215/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 145/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný K. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 1 T 145/2009, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění spáchal tím, že dne 12. 7. 2009 v době 5.05 hodin v Ú. n. L., ulici P. rozbil kamenem krycí sklo monitoru bankomatu, čímž způsobil poškozené Raiffeisenbank, a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova čp. 1716/2B, škodu ve výši 7.600,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozené Raiffeisenbank, a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova čp. 1716/2B, ve výši 7.600,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 6 To 215/2010, odvolání obviněného K. G. podané proti rozsudku soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný K. G. (dále jen obviněný ) prostřednictvím obhájce včas dovolání, a to z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, což odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný výslovně neuvedl, ačkoliv je to jeho povinností podle § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přes tento nedostatek je považuje za dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v dovolání namítl, že trestný čin nespáchal, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu a že výrok o vině spočívá jen na nepřímých důkazech, když nebyl zajištěn žádný přímý důkaz. Vinu nelze opřít jen o výpověď svědka J. Z., přičemž podle obviněného není jednoznačně usvědčující ani výpověď policisty, a to svědka L. K., který jej nepoznal u hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Obviněný poukázal na to, že již v odvolání namítl neúplnost dokazování, protože nebylo zjištěno, zda byl bankomat napojen v době útoku na kamerový systém. Obviněný dále namítl, že nebyl proveden kvalifikovaným způsobem znalecký posudek z oboru zdravotnictví.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud zásadně není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Obviněný uplatnil v dovolání jen tzv. skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují uplatněný důvod dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2010

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek