7 Tdo 1354/2003
Datum rozhodnutí: 04.12.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1354/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 12. 2003 o dovolání obviněného V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 5 To 420/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné ? pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 56/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 5 To 420/2003. Tímto rozsudkem Krajský soud v Ostrvě podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a jeho manželky zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 103 T 56/2003, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. (ve vyhotovení rozsudku je nepřesně uvedeno "podle § 187 odst. 1 tr. zák."), trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Jako uvedené tři trestné činy posoudil Krajský soud v Ostravě skutkový stav spočívající v tom, že obviněný od srpna 2002 do 1. 11. 2002 po dobu nejméně 11 týdnů v garáži v H., ul. P. T. 3189, okr. K., vyráběl pervitin (metamfetamin) z léků modafen a efedrin za pomoci chemikálií, zejména jódu, červeného fosforu, hydroxidu sodného, kyseliny fosforečné, kyseliny chlorovodíkové a toluenu, a za pomoci dalších předmětů, které za tím účelem nakoupil a přechovával v garáži, takto vyrobil nejméně 110 gramů pervitinu, který zčásti užil sám a zčásti ho v obvodu města H. poskytl za úplatu nebo zdarma šesti zjištěným osobám v celkovém množství nejméně 23,5 gramů a dalším nezjištěným osobám v nezjištěném množství, přičemž tyto osoby užily pervitin nitrožilně nebo šňupáním.

Oproti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, který zjistil, že obviněný vyráběl pervitin po dobu 14 týdnů a vyrobil nejméně 140 gramů této látky, Krajský soud v Ostravě v novém výroku o vině omezil dobu výroby i množství vyrobeného pervitinu. Jinak rozhodl Krajský soud v Ostravě stejně jako Okresní osud v Karviné - pobočka v Havířově.

Obviněný podal dovolání proti výroku o vině i trestu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Nesprávné právní posouzení skutku spatřoval v tom, že byl kvalifikován podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. jako čin spáchaný "ve větším rozsahu". Obviněný namítl, že pro tuto právní kvalifikaci nebyly splněny podmínky, protože ze skutkových zjištění napadeného rozsudku vyplývá, že vyrobil, prodal a jinému jinak opatřil pervitin v množství, které nenaplňuje uvedený zákonný znak, takže správně měl být uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Další nesprávnost právního posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že pokud byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroky a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák., není v napadeném rozsudku nezbytné zjištění ohledně předmětu určeného k nedovelené výrobě psychotropní látky. Obviněný namítl, že k naplnění znaků uvedeného trestného činu nestačí opatření nebo přechovávání předmětu způsobilého k výrobě takové látky a že není možné relevantní zjištění nahradit citací znaku trestného činu ve skutkové části výroku o vině. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, aby ho uznal vinným jen trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák. a aby mu uložil trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že pokud Krajský soud v Ostravě považoval vyrobené množství pervitinu za naplnění zákonného znaku "ve větším rozsahu" ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., je tento jeho závěr správný. Napadený rozsudek však označila za nesprávný, pokud jde o jednočinný souběh trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. s trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. a šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 tr. zák., a to z důvodu, že takový souběh je vyloučen. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin mimo jiné ve větším rozsahu.

Především je třeba konstatovat, že zákonné znaky uvedeného trestného činu byly evidentně naplněny zjištěním, že obviněný v průběhu doby nejméně 11 týdnů vyrobil nejméně 110 gramů pervitinu (metamfetaminu). Pro závěr, že výroba 110 gramů pervitinu představuje spáchání trestného činu "ve větším rozsahu" ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., není rozhodné, jak obviněný s tímto množstvím dále naložil, neboť trestný čin byl dokonán již naplněním toho z alternativních znaků uvedených v § 187 odst. 1 tr. zák., který je vyjádřen dikcí "vyrobí". Uvedené množství vyrobeného pervitinu mnohonásobně převyšuje spodní hranici "většího rozsahu", za kterou se v praxi považuje již 10 gramů (toto množství je způsobilé být obsahem 200 dávek po 50 miligramech). Praxe byla v tomto ohledu ustálena na podkladě pokynu obecné povahy č. 6/2000, který vydal nejvyšší státní zástupce podle § 9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších zákonů k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců. Tento pokyn sice není pro soudy závazný, ale je v jejich rozhodovací praxi akceptován, protože vychází z mezinárodních zkušeností a z poznatků lékařské vědy o tom, jaká množství omamných a psychotropních látek již jsou způsobilá výrazně ohrozit zdraví nebo život člověka.

Obviněný svou námitku, že nešlo o spáchání činu ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., ve skutečnosti spojoval se zjištěním, že při prohlídce garáže bylo nalezeno 121 blistrů léku modafen, z kterého bylo možné vyrobit maximálně 32,2303 gramů čistého metamfetaminu, jehož prodejem mohl získat nejvýše 32.230,30 Kč, a že šesti zjištěným osobám poskytl 23,5 gramů pervitinu. K tomu lze jen dodat, že pokud obviněný zjištěným šesti osobám prodal nebo zdarma poskytl celkem 23,5 gramů pervitinu, šlo o naplnění dalšího z alternativních znaků trestného činu uvedených v § 187 odst. 1 tr. zák., který je vyjádřen dikcí "prodá nebo jinak jinému opatří", a že i 23,5 gramů převyšuje množství 10 gramů považované za spodní hranici "většího rozsahu" ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nalezení léku modafen při prohlídce garáže ve skutečnosti nebylo předmětem právního posouzení podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., takže otázka, jaké množství pervitinu z něho bylo možné vyrobit a jakou částku bylo možné získat jeho prodejem, je pro posouzení správnosti napadeného rozsudku nerozhodná. Námitky obviněného proti výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. proto zcela zjevně nemohly vést k žádné změně tohoto výroku.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost zjištění, že pervitin vyráběl po dobu nejméně 11 týdnů a že vyrobil nejméně 110 gramů této látky. Obviněný namítal, že soud vycházel jen z jeho doznání a neprovedl navržený výslech svědka A. P. Tato námitka se vymyká z rámce zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku. Jde o právní posouzení toho skutku, jak ho zjistil soud. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Námitky proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů apod. nespadají pod uvažovaný zákonný dovolací důvod, protože se netýkají aplikace ustanovení hmotného práva, nýbrž dodržení procesních ustanovení, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Předmětem hmotně právního posouzení bylo zjištění, že obviněný vyrobil nejméně 110 gramů pervitinu a že šesti zjištěným osobám prodal či bezplatně poskytl nejméně 23,5 gramů, a podřazení tohoto zjištění pod ustanovení § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je v souladu se zákonem.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu.

Zákonné znaky uvedeného trestného činu byly naplněny zjištěním, že obviněný nakoupil a přechovával léky (modafen, efedrin) a chemikálie (jód, červený fosfor, hydroxid sodný, kyselinu fosforečnou, kyselinu chlorovodíkovou, toluen) za účelem výroby pervitinu. Jednalo se o předměty, které byly nejen způsobilé k výrobě pervitinu, ale byly k tomuto účelu obviněným podle zjištění soudů také určeny a ve skutečnosti i použity. Za "předmět" určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu je možné považovat v zásadě cokoli, co lze k výrobě drogy či jedu použít. Spadají sem jak přístroje, zařízení nebo jejich součásti, např. destilační jednotky, tak suroviny a různé pomocné látky. Zjištění, že v posuzovaném případě šlo o léky a chemikálie, bylo ve výroku o vině i v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně konkretizováno tak, aby bylo možné spolehlivě usuzovat na naplnění zákonného znaku "předmět". Lze připustit, že pokud Krajský soud v Ostravě do skutkové části výroku o vině pojal slova "a za pomoci dalších předmětů", je toto zjištění nekonkrétní a nezpůsobilé vyjádřit naplnění uvažovaného zákonného znaku, avšak na druhé straně zůstává nedotčen závěr, že tento zákonný znak je dostatečně konkrétně vyjádřen zjištěním o nákupu a přechovávání léků a chemikálií za účelem výroby pervitinu. Námitky obviněného proto zcela zjevně nemohly zvrátit ani výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, v níž byl napadený rozsudek zpochybněn z hlediska možnosti jednočinného souběhu trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Státní zástupkyně se tím vyjádřila nikoli k dovolání obviněného, jak to stanoví § 265h odst. 2 tr. ř., nýbrž nad tento rámec k napadenému rozsudku, a to bez jakékoli věcné souvislosti s obsahem námitek obviněného uvedených v dovolání. Jinak řečeno, Nejvyšší soud k tomu, co uvedla státní zástupkyně, nepřihlížel proto, že to nebylo dovolací námitkou obviněného. Jestliže by Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 265i odst. 3 tr. ř., učinil by tak jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Ustanovení o kritériích a míře přezkumu napadeného rozhodnutí nezakládá pravomoc dovolacího soudu přihlížet k vadám napadeného výroku, které nebyly dovoláním vytýkány. Proto pokud obviněný v dovolání nenamítal nic proti tomu, že byl uznán vinným více trestnými činy v jednočinném souběhu, tj. že tento souběh je vyloučen, Nejvyšší soud by napadený rozsudek v tomto směru nepřezkoumával.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec