7 Tdo 1352/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1352/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2005 o dovolání obviněného V. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 3 To 420/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 19/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 73 T 19/2005, byl obviněný V. F. uznán vinným jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že dne 13. 9. 2004 kolem 21:40 hodin v O.-P. v autobuse linky MHD na zastávce F. reagoval na výzvu řidiče autobusu R. K., aby jako cestující řádně uhradil jízdné, nejprve nevhodnými poznámkami a poté nečekaně uhodil R. K. do kořene nosu a způsobil mu tak zranění, a to pohmoždění nosu se zlomeninou nosních kůstek bez posunu úlomků, které si vyžádalo pracovní neschopnost poškozeného v době od 14. 9. do 10. 10. 2004.

Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 3 To 420/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že se vytýkaného jednání nedopustil, neboť v předmětnou dobu se nenacházel na místě spáchání činu. Podle názoru dovolatele spočívá nesprávné právní posouzení v tom, že soudy odmítly vyslechnout obhajobou navrhované svědky R. K., A. F. , L. T. , R. G. , F. B. a J. Č., jimiž by bylo možno prokázat, že se v době spáchání skutku zdržoval v restauraci a nemohl tedy cestovat autobusem městské hromadné dopravy. Dále je přesvědčen, že došlo k záměně jeho osoby s pravým pachatelem činu, a to proto, že v místě jeho bydliště žije početná romská komunita, k níž patří i jeho rodina. Obviněný nesouhlasí ani s tím, že odvolací soud ponechal bez povšimnutí jeho námitku, že svědkyně Z. K. je nevěrohodná, protože jej nedokázala dostatečně popsat. Za tohoto stavu nebyly podle přesvědčení obviněného naplněny znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., neboť dovolatel podle jejího názoru brojí toliko proti nesprávným skutkovým zjištěním.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný V. F. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatně opakoval svou obhajobu, že se trestného činu nedopustil, neboť byl v době spácháni skutku v restauraci s přáteli. Dále namítal, že soudy nepřipustily obhajobou navrhované důkazy, což mohlo vést k záměně jeho osoby s pravým pachatelem.

Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak podle názoru obviněného mělo dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz nálezy Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).

IV.

Z důvodů rozvedených shora Nejvyšší soud dovolání obviněného V. F. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr