7 Tdo 1350/2016
Datum rozhodnutí: 02.11.2016
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku



7 Tdo 1350/2016-50
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. listopadu 2016 v Brně dovolání obviněného M. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 1/2016, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 4 T 1/2016, uznal obviněného M. V. (dále zpravidla jen obviněný nebo dovolatel ) vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

obviněná S. M., nejméně od konce měsíce října 2014 do konce prosince 2015 v bytě v Č., a poté nejméně od konce měsíce ledna 2015 do 28. 2. 2015, v bytě číslo , v P., H., společně obývaném s obviněným M. V., opakovaně nepřiměřeně trestala svoji nezletilou dceru, poškozenou kopretinou *) , kterou měla ve výchově na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 22 Nc 157/2013. Nezletilou poškozenou kopretinou *) trestala za její neposlušnost či za to, že se pomočila, a to silou nejméně střední intenzity bitím rukama do různých částí těla, dřevěnou měchačkou tzv. obracečkou o délce 26,5 cm, šířce 5,5 cm, nejméně na hýždě, to vše přes oblečení i na nahé tělo, čímž nezletilé poškozené postupně způsobila mnohočetné krevní výrony, a to na obličeji, ve vlasaté části hlavy, na levém boltci, v oblasti předního horního trnu lopaty kosti kyčelní, na břiše vlevo nad pupkem, v bederní oblasti, v oblasti hýždí oboustranně, na zadní a zevní ploše stehen oboustranně, což nezletilá poškozená s ohledem na četnost, intenzitu úderů, bolestivost zraněných míst, jakož i důvod trestu, pokud šlo o pomočení se, pociťovala jako těžké příkoří. Zlé zacházení s nezletilou poškozenou kopretinou *) vyústilo dne 28. 2. 2015 ve večerních hodinách zřejmě mezi 18. a 19. hodin v jednání, kdy obviněný M. V. zareagoval na jím vnímanou neposlušnost nezletilé poškozené kopretiny *) tak, že ji v kuchyni uchopil oběma rukama v podpaží, odnesl do pokoje, stále ji držíc s ní silně třásl, a poté ji odhodil či silou strčil na gauč opatřený ze stran dřevěnými opěrkami, přiražený k betonové zdi, směrem proti zdi, přičemž poškozená nezletilá vzhledem ke své tělesné konstituci, věku a obviněným uplatněné síle neměla možnost jakkoli korigovat dopad svého těla, s čímž obviněný musel počítat. Poškozená nezletilá silou narazila hlavou na plošný pevný předmět, zřejmě betonovou zeď, případně dřevěnou opěrku gauče, čímž utrpěla lineární zlomeninu klenby a spodiny lebeční vpravo v krajině týlní, krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou oboustranně s větším rozsahem vpravo a krevní výrony v sítnici obou očí. Zranění nezletilou poškozenou kopretinou *) bezprostředně ohrozila na životě poraněním mozku, přičemž se demonstrovala týž den ve večerních hodinách kolem 22. hodiny zvracením, poruchou útlumem vědomí, lapavým dýcháním, přičemž si vynutila zásah lékaře rychlé záchranné pomoci zajištěním vdechování kyslíku maskou, zavedení periferního žilního katetru, hospitalizaci poškozené na jednotce intenzivní a resuscitační péče Dětské kliniky Fakultní nemocnice v P., zde léčbu infuzními roztoky krystaloidů vdechováním vzduchu obohaceného kyslíkem, léky antiepileptiky, anxiolytiky, antibiotiky a antiemetiky. I přesto dne 1. 3. 2015 zranění u poškozené nezletilé vyvolala epileptický záchvat s následným těžkým levostranným ochrnutím končetin a dne 6. 3. 2015 stav spočívající v záchvatovitých bolestech hlavy, zvracení, zvýšené únavě, samovolném usínáním, a dne 7. 3. 2015 ochrnutí odtahovacího nervu levého oka, které přetrvalo i po ukončení hospitalizace dne 23. 3. 2015, kdy byla nezletilá poškozená propuštěna do domácího ošetřování s nutností se šetřit, docházet na ambulantní kontroly na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v P. a užívání antiepileptik nejméně po dobu dalších tří týdnů od propuštění .

Podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. V. povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava Vítkovice, IČ: 47672234, ve výši 52 450 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava Vítkovice, IČ: 47672234, se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné S. M. a obviněnému M. V. povinnost nahradit společně a nerozdílně nemajetkovou újmu poškozené nezletilé kopretiny *) , ve výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. V. povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozené nezletilé kopretiny *) ve výši 99 629 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou nezletilou kopretinou *) , se zbytkem nároku na nemajetkovou újmu na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, podle § 258 odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných S. M. a M. V. proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 4 T 1/2016. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. jej zrušil v celém rozsahu ohledně obviněné S. M. Podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných S. M. a M. V. proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a z podnětu obviněného M. V. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy, jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně s obviněnou S. M. poškozené nezletilé kopretiny *) nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl, tak že podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného M. V. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou nezletilou kopretinou *) , se zbytkem nároku na nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Kateřiny Hasalové Klimtové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se soudy nezabývaly tím, zda svým jednáním naplnil všechny znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný je přesvědčen, že jednání, které je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, nevykazuje všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Podle něj chybí objektivní stránka zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, stejně tak jako nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a jeho následkem (ze znaleckého posudku MUDr. Hynka Řehulky nevyplývá, kdy došlo ke zranění poškozené nezletilé, tedy že je utrpěla dne 28. 2. 2015, ani to, že jí zranění způsobil právě obviněný), proto by neměl být trestně odpovědný uvedeným jednáním a měl by být v souladu s § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 7 To 34/2016, v části týkající se obviněného, a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho výhrady nelze podřadit pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně zpochybnil naplnění znaků skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, nicméně učinil tak pouze na podkladě zpochybňování skutkových závěrů, když současně namítal, že nebylo prokázáno kdy, přičiněním koho a za jakých okolností došlo ke zranění poškozené nezletilé kopretiny *) . Obsahem dovolací argumentace obviněného jsou tak pouze výtky směřující proti hodnotícím postupům soudů, resp. proti závěrům, které soudy na podkladě provedených důkazů učinily a které se staly předmětem právního posouzení. Nejvyšší státní zástupce připomenul, že obviněný v zásadě jen setrval na námitkách uplatněných již v předchozím průběhu trestního řízení. Jde přitom o výhrady, s nimiž se soudy dostatečně vypořádaly (str. 42-43 rozsudku soudu prvního stupně, str. 7-8 rozsudku odvolacího soudu). Obviněný pouze prosazuje svoji verzi spočívající v tom, že se nedopustil jednání uvedeného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že závěr o vině obviněného M. V. je plně prokázán skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.

Porovnáním námitek uplatněných obviněným v odvolání s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání je zřejmé, že obviněný uplatňuje tytéž námitky jako v odvolání. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu vyplývá, že se soud dostatečně vypořádal s námitkami obviněného, a to i se závěry plynoucími ze znaleckého posudku z oboru soudního lékařství MUDr. Hynka Řehulky v tom smyslu, že k projevům zranění poškozené nezletilé kopretiny *) mohlo dojít v rozmezí 24 48 hodin, resp. 72 hodin po vzniku poranění. Soudy se těmito námitkami důsledně zabývaly a v souladu se zákonem se s nimi vypořádaly (viz str. 34-35 rozsudku soudu prvního stupně, str. 7-8 rozsudku odvolacího soudu). Za tohoto stavu věci musí Nejvyšší soud vycházet ze své judikatury, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě námitky, které uplatnil v řízení o odvolání a s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Tak je tomu i v případě obviněného M. V. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není jakýmsi kvalifikovaným odvoláním v případě, když obviněný neuspěje s odvoláním v řízení před soudem druhého stupně. Podle § 265 i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. V. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2016

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu

*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.