7 Tdo 1349/2013
Datum rozhodnutí: 10.12.2013
Dotčené předpisy: § 250b odst. 1,4 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 1349/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2013 o dovolání obviněného P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 4 To 527/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 227/2009 t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 5 T 227/2009, byl obviněný P. T. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 11. 10. 2007 v T. prostřednictvím autobazaru obchodní společnosti Auto Hypo, s.r.o., požádal o poskytnutí úvěru na nákup automobilu zn. Porsche Cayenne Turbo, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 949 999 Kč s měsíční splátkou 35 029 Kč, přičemž při sjednávání smlouvy předložil padělanou kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006, avšak poté, co mu byl úvěr poskytnut, uhradil jen šest měsíčních splátek, další splátky přestal platit s tím, že vozidlo mu bylo odcizeno, a způsobil obchodní společnosti sAutoúvěr, a.s., škodu ve výši 804 076 Kč.

Odvolání, kterým se obviněný domáhal zrušení rozsudku a zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 4 To 527/2012, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Vytkl, že při zjišťování skutkového stavu soudy porušily ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a že mezi jejich zjištěními a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Namítl, že pokud by soudy postupovaly důsledně podle uvedeného ustanovení, musely by dojít k závěru, že skutek, pro který byl stíhán, se nestal, a zprostit ho obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil uvedená rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku , rozumí se tím vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Druhá varianta dovolacího důvodu, kterou je jiné nesprávné hmotně právní posouzení , se rovněž týká vadné aplikace hmotného práva na skutkové okolnosti, které byly zjištěny soudy. Z uvedené konstrukce dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Obviněný byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek spáchal obviněný. Tento výrok nijak nespočívá na aplikaci hmotného práva (trestního zákona), ale vyplývá z toho, že po zhodnocení provedených důkazů soudy uznaly, že není možno bez důvodných pochybností dospět k závěru, že to byl právě obviněný, kdo v autobazaru ... předložil padělek daňového přiznání, jež bylo součástí jeho žádosti o úvěr na koupi motorového vozidla, a zda tento doklad byl úvěrové společnosti zaslán za jeho přispění či s jeho vědomím (str. 6 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem). Obviněný uplatnil v podaném dovolání námitky směřující k tomu, aby dosáhl zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Tyto námitky se netýkají aplikace hmotného práva (trestního zákona), mají vyloženě jen skutkovou povahu a tím pádem jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Uplatněné námitky ostatně ani nejsou způsobilé k tomu, aby obviněný dosáhl zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Zjištění soudů, že úvěrová smlouva ohledně úvěru na nákup motorového vozidla byla sjednána, není v žádném natož pak v extrémním rozporu s důkazy a je v plném souladu také s výpovědí obviněného. Za tohoto stavu nemohly soudy dojít k závěru, že se skutek nestal, resp. k závěru, že nebylo prokázáno, že se skutek stal. Námitky obviněného nesměřovaly proti zjištění soudů, že sjednal úvěrovou smlouvu, ale týkaly se jen dílčích okolností skutku a vztahovaly se k otázce protiprávnosti činu, zejména z toho hlediska, zda uvedl nějaké nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Těmito námitkami zůstal nedotčen základní skutkový rámec rozhodnutí soudů, který byl vymezen zjištěním, že úvěrová smlouva byla sjednána. Toto zjištění nemohlo být námitkami obviněného zvráceno, nehledě na to, že uplatněné námitky k tomu svým obsahem ani nesměřovaly. Z hlediska obsahu a smyslu uplatněných námitek lze usuzovat, že obviněný jimi projevil nesouhlas se závěrem soudů, podle něhož trestný čin spáchán byl (str. 4 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem s navazujícím vysvětlením, že nebylo spolehlivě prokázáno, že to byl právě obviněný, kdo ho spáchal). Z hlediska výroku, jímž byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, je citovaný závěr irelevantní. Výrok podle § 226 písm. c) tr. ř. vyjadřuje jen to, že nebylo prokázáno, že pachatelem s k u t k u je obviněný, a nevyjadřuje nic v tom směru, zda skutek je či není trestným činem. Námitky obviněného zaměřené proti závěru soudů, že trestný čin spáchán byl , pak jsou polemikou s odůvodněním napadeného usnesení a předcházejícího rozsudku (podle § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné).

Právní posouzení skutku ani jiné hmotně právní posouzení nebylo obsahem zprošťujícího výroku podle § 226 písm. c) tr. ř. a nemá žádný vztah ani ke zprošťujícímu výroku podle § 226 písm. a) tr. ř., jehož se obviněný dožadoval v podaném dovolání. Změny zprošťujícího výroku se obviněný domáhal námitkami, které nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a v důsledku toho ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2013

Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec