7 Tdo 1347/2005
Datum rozhodnutí: 02.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1347/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. listopadu 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V., nad Labem, trvale bytem Beroun, Tovární 82, které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 146/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 219/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 T 219/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil jednáním spočívajícím (stručně řečeno) v tom, že ve dnech 26. 1. 27. 3. 2001 uzavřel celkem v 50 případech prostřednictvím různých prodejen, se společností U. P. C. Č. r., a. s., smlouvy o dodávce služeb U. P. C. D., na základě kterých odebral zařízení pro příjem digitálního televizního signálu v celkové hodnotě 14.640,- Kč, přičemž při podpisu smlouvy uvedl majitele tohoto zařízení U. P. C. Č. r., a. s., v omyl tím, že zařízení umístí na jím udané adrese, ač věděl, že tak neučiní a satelitní komplety přemístil na dosud neztotožněné místo, čímž způsobil společnosti U. P. C. Č. r., a. s., celkovou škodu 632.000,- Kč.

Za to byl soudem I. stupně odsouzen podle § 250 odst. 4, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 5 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 1 T 4/2001. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku poškozené U. P. C. Č. r., a. s., na náhradu škody.

Odvolání obviněného proti výroku o trestu rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 146/2005, zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., protože bylo podáno opožděně.

K odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného a pouze do výroku o trestu, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen toliko ve výroku o trestu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 146/2005, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud uložil obviněnému podle § 250 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., o jeden rok přísnější trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 1 T 4/2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že hmotně právním posouzením je i rozhodnutí o výši trestu. Pokládá za nemožné, aby odvolací soud odůvodnil změnu rozhodnutí o trestu revizí trestu uloženého v jiné pravomocné věci, kdy výrok o trestu v této předchozí věci je rušen pro uložení souhrnného trestu. Rozhodování odvolacího soudu je proto podle jeho názoru v rozporu s principy platnými pro ukládání trestu a s účelem trestu, jak jsou uvedeny v ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc se závaznými pokyny vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat dovolání tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě se nejedná o otázku nesprávného právního posouzení skutku, protože dovolání směřuje toliko do výroku o trestu. Tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení z hlediska uloženého trestu může spočívat např. v nesplnění podmínek ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. pro uložení souhrnného trestu, anebo v nesprávném posouzení jednání pachatele podle § 41 odst. 1 tr. zák. upravujícího ukládání trestu zvlášť nebezpečnému recidivistovi. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale nelze považovat otázku přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a porušení ustanovení § 23 tr. zák. o účelu trestu a § 31 tr. zák. o výměře trestu, jak je namítáno v dovolání a které jsou přípustné v řízení o odvolání. Dovolání ale není dalším odvoláním a slouží k nápravě pouze závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Z hlediska uloženého trestu lze vedle výše uvedených námitek uplatnit v dovolání námitky proti uloženému druhu trestu a výměře trestu, a to v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z tohoto důvodu dovolání rovněž vyplývá, že námitky proti výměře trestu lze v dovolání uplatňovat pouze v případě, že trest byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na daný trestný čin, tj. trest který zákon nepřipouští, ale nikoli námitky, že trest byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, ale obviněný jej považuje za trest nepřiměřeně přísný a v rozporu s ustanoveními § 23 a § 31 tr. zák.

Obviněný uplatnil právě takovéto, v řízení o dovolání nepřípustné námitky, které uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůžou naplnit a nemůžou tak ani založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Proto bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš