7 Tdo 1337/2010
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1337/2010-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 11. 2010 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného M. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 13 To 79/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 199/2009 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 T 199/2009, byl obviněný M. J. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) a odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo protitoxikomanické ambulantní ochranné léčení. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněné M. L.

O odvoláních, která podali obvinění M. J. a M. L., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 13 To 79/2010. Z podnětu odvolání obviněného M. J. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ohledně tohoto obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. J. byl uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo protitoxikomanické ambulantní ochranné léčení.

Jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. J. od dubna 2008 do 16. 7. 2009 v P. vyrobil na vlastním zařízení 5 až 6 gramů psychotropní látky metamfetamin (bod I/1 výroku o vině) a od počátku roku 2008 do července 2009 v P. různým osobám poskytl za peníze, zdarma, za lék Modafen či za jinou protislužbu celkem 20 gramů psychotropní látky metamfetamin (body I/2 13 výroku o vině) a tohoto jednání se dopustil bez povolení s vědomím, že jde o látku uvedenou v příloze č. 5 mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a že látka je určena k poskytnutí dalším osobám.

Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích. Dovolání podala v neprospěch obviněného M. J. Napadla všechny výroky týkající se obviněného M. J. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřovala v tom, že Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích neuznal obviněného M. J. vinným podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Namítla, že obviněný se posuzovaného jednání dopustil v rozsahu, který již byl značným rozsahem ve smyslu tohoto ustanovení. Poukázala na množství metamfetaminu, které obviněný vyrobil a s nímž také jinak nakládal. Uvedla, že toto množství nejméně desetkrát přesahovalo 2 gramy jako spodní hranici množství většího než malého podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. Zdůraznila, že šlo o distribuci drogy mezi více odběratelů, zčásti i za úplatu, a že obviněný se uvedeného jednání dopouštěl po delší dobu, byť mezi osobami, které již měly zkušenost s konzumací drog. Vyjádřila názor, že při komplexním zhodnocení uvedených okolností je nutno dojít k závěru, že obviněný se posuzovaného činu dopustil ve značném rozsahu, a že správně měl být uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. J. , aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. napadený rozsudek a předcházející řízení, pokud jde o obviněného M. J. , a shledal, že dovolání není důvodné.

Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vyrobí, prodá nebo jinak jinému opatří psychotropní látku, spáchá-li uvedený čin ve značném rozsahu.

Z hlediska vztahu dovolání a napadeného rozsudku je spornou právní otázkou to, zda obviněný M. J. spáchal posuzovaný čin ve značném rozsahu , jak to předpokládá ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

Z ustanovení § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je zřejmé, že rozsah, v němž je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchán, je kvalifikační okolností. V tomto ohledu trestní zákoník rozlišuje spáchání činu v množství větším než malém , ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu . Vzájemný vztah a návaznost citovaných ustanovení svědčí pro závěr, že uvedené pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, které je východiskem pro posouzení, zda byl naplněn příslušný kvalifikační znak. Sám trestní zákoník toto množství nijak blíže neupřesňuje. V ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku je obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. To bylo stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., v jehož příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy se považuje za množství větší než malé , co je účinnou psychotropní látkou a jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za množství větší než malé . Z uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu (pervitinu) se za množství větší než malé považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu. Jinak neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu , takže význam těchto pojmů musí být stanoven cestou výkladu zákona.

Za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, tj. do 31. 12. 2009, ustálená soudní praxe vycházela z toho, že u metamfetaminu (pervitinu) jde o množství větší než malé za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin base (tj. asi 10 dávek po 50 miligramech), a že větší rozsah je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 10 gramů látky metamfetamin base (tj. asi 200 dávek po 50 miligramech). Šlo o orientační hodnoty, které pokynem obecné povahy č. 2/2006 a předtím shodně pokynem obecné povahy č. 6/2000 stanovila nejvyšší státní zástupkyně pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a tr. zák. Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti. Jinak je třeba poznamenat, že trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 jako znak žádného z drogových trestných činů nestanovil jeho spáchání ve značném rozsahu ani ve velkém rozsahu , takže otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala. Tyto pojmy nově zavedl trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, který zároveň převzal z předcházejícího trestního zákona pojmy množství větší než malé a ve větším rozsahu .

Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 převzetím dosavadních a stanovením nových pojmů, které vyjadřují rozsah spáchání drogových trestných činů, vytvořil předpoklady pro výraznější diferenciaci trestního postihu pachatelů, a to nejen z hlediska samotného rozsahu trestných činů, ale také v závislosti na tom, vůči jakým osobám jsou tyto trestné činy páchány.

Základní drogový trestný čin, jak je upraven v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, není vázán na nějaké množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin ve značném rozsahu , míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin ve větším rozsahu , pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší osmnácti let), resp. v množství větším než malém , pokud se činu dopustí vůči dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin ve velkém rozsahu , míněno vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle § 283 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin ve větším rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let.

Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství drogy či žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného základního drogového trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. Spáchání činu ve větším rozsahu bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby jen podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. bez ohledu na to, vůči jakým osobám byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v ustanovení § 187 odst. 2 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení § 187 odst. 3 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší patnácti let.

Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu ve větším rozsahu , tj. výklad pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba kodexy. Tento závěr je evidentně podporován i tím, že pokud bylo ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno, co je množství větší než malé , nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních zástupců usměrněný citovanými pokyny obecné povahy vydanými nejvyšší státní zástupkyní. Došlo sice k drobnějším odchylkám, ale ty vyznívají konkrétně u pervitinu tak, že pokud jde o účinnou látku, je v citovaném nařízení vlády oproti dosavadní soudní praxi (0,5 gramu) stanovena nepatrně zvýšená hodnota vymezující množství větší než malé (0,6 gramu). Za účinnosti nového trestního zákoníku jde tedy o to, aby byly vyloženy nově zavedené pojmy, které se týkají vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem ve značném rozsahu a pojem ve velkém rozsahu , a nikoli o to, aby byl nějak korigován výklad stávajícího pojmu ve větším rozsahu .

Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky ve větším rozsahu , ve značném rozsahu a ve velkém rozsahu , musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů množství větší než malé a ve větším rozsahu , protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, v němž jde o posouzení otázky, zda je či není spácháním činu ve značném rozsahu nelegální nakládání s množstvím 25 gramů metamfetaminu (pervitinu), pak je namístě závěr, že o značný rozsah nejde. Jestliže u metamfetaminu bylo množství větší než malé vázáno na přítomnost alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin base, což reprezentovalo asi 10 dávek po 50 miligramech, a větší rozsah byl podmíněn přítomností alespoň 10 gramů látky metamfetamin base, což reprezentovalo asi 200 dávek po 50 miligramech, je zřejmé, že u této drogy větší rozsah byl v podstatě dvacetinásobkem množství většího než malého . Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu ve větším rozsahu a spácháním činu ve značném rozsahu Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém značný rozsah je alespoň dvacetinásobkem většího rozsahu , neboť tím je do poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy množství větší než malé a větší rozsah a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu.

Jestliže se u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za množství větší než malé , pak větší rozsah předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů a značný rozsah vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů. Posuzované množství 25 gramů metamfetaminu, o které šlo ve věci obviněného M. J. , této hranice ani zdaleka nedosahuje.

Uplatnění zásad vyložených v předcházejících částech tohoto usnesení neznamená žádné apriorní zmírnění trestní represe při postihu drogových trestných činů, ale prohloubení diferenciace tohoto postihu v závislosti na rozsahu trestné činnosti a na tom, zda tato trestná činnost směřuje proti rozlišeným věkovým kategoriím mládeže. V této spojitosti lze odkázat na to, že trestní sazby stanovené jednak v ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a jednak v ustanoveních § 283 odst. 2, 3 tr. zákoníku mají dostatečně široké rozpětí, vzájemně se překrývají a plně umožňují stanovit druh a výměru trestu tak, aby to v konkrétních případech náležitě vystihovalo mimo jiné i povahu a závažnost trestného činu. Za tohoto stavu není nutné zajišťovat přiměřený trestní postih prostřednictvím takového výkladu zákona, který by byl projevem tendence ke stanovení co nejnižších hranic zákonných znaků vyjadřujících rozsah spáchání trestného činu.

Nejvyšší soud si je vědom toho, že při stanovení určitého množství drogy jako spodní hranice značného rozsahu je třeba podpůrně vzít v úvahu i některé další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd. (k tomu viz přiměřeně č. 1/2006 Sb. rozh. tr.). Takové okolnosti ovšem nabývají na významu tehdy, jestliže množství drogy je blízko hranice rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku. V posuzovaném případě se jednalo o množství drogy, které bylo od hranice značného rozsahu vzdáleno natolik, že naznačené okolnosti ani ve svém souhrnu nebyly s to odůvodnit závěr o naplnění znaku ve značném rozsahu .

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích nijak nepochybil, pokud po zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích uznal obviněného M. J. vinným přečinem nedovolané výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a pokud neposoudil skutek podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto nedůvodné dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265j tr. ř. zamítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2010

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec