7 Tdo 1335/2015
Datum rozhodnutí: 04.11.2015
Dotčené předpisy: § 189 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 1,2 tr. zákoník



7 Tdo 1335/2015-19

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2015 o dovolání obviněného J. F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 5 To 88/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 12/2014 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 3 T 12/2014, byl obviněný J. F. uznán vinným přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a dále za přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 20 T 120/2013, podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta a čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 20 T 120/2013, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí.

O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 5 To 88/2015. Z podnětu obou odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta a deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 20 T 120/2013, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí.

Jako přečin kuplířství podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě a předtím až na drobnější odchylky i podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 11. 2013 ve F., okr. N. J., se ve večerních hodinách domluvil s M. F., že tato uskuteční pohlavní styk za úplatu, za tím účelem ji přivedl do herny, zde ji seznámil s Ing. M. N., odvezl je do O., kde u bankomatu převzal od Ing. M. N. za jeho pohlavní styk s M. F. částku 5 000 Kč, z níž ihned vyplatil M. F. částku 1 000 Kč, načež M. F. odešla s Ing. M. N. do hotelu, kde s ním měla pohlavní styk.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok o vině a odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil námitku, že podstatná část hlavního líčení proběhla bez jeho přítomnosti, takže nemohl vyslýchaným svědkům klást doplňující otázky. To pokládal za zkrácení svých práv, zvláště když neměl obhájce. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině a která označil za nesprávná. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky obviněného nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou argumentaci, která by svou povahou vyžadovala, aby obviněnému, resp. jeho obhájci byla umožněna replika. Nejvyšší soud jim proto vyjádření nedoručoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci nějakého dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů, rozsahu dokazování apod. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu jen za podmínky, že mu odpovídají svým obsahem.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Okresní soud v Novém Jičíně konal hlavní líčení ve dnech 23. 4. 2014, 4. 6. 2014 a 21. 1. 2015. Obviněný byl přítomen hlavnímu líčení konanému ve dnech 4. 6. 2014 a 21. 1. 2015. Pokud jde o hlavní líčení konané dne 23. 4. 2014, obviněný se k němu dostavil, avšak poté, co byl vyslechnut a učinil výpověď, z vlastního rozhodnutí odešel a výslovně požádal, aby zbytek hlavního líčení proběhl v jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení konané dne 23. 4. 2014 pak pokračovalo podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného výslechem svědků Ing. M. N. a M. F. K tomu lze jen dodat, že z hlediska ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. tu nebyla žádná okolnost vylučující konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného.

Za tohoto stavu nepřichází v úvahu spatřovat v postupu Okresního soudu v Novém Jičíně nějaké zkrácení obhajovacích práv obviněného. Obviněný z návrhu na potrestání, který mu byl řádně a včas doručen, věděl, že státní zástupce navrhuje, aby v hlavním líčení byli vyslechnuti mimo jiné i svědkové Ing. M. N. a M. F. Tím pádem obviněný mohl předpokládat, že tito svědkové skutečně také budou v hlavním líčení vyslýcháni. Pokud se obviněný poté, co byl v hlavním líčení vyslechnut, rozhodl odejít od hlavního líčení a nezúčastnit se jeho dalšího průběhu, sám se zbavil možnosti reálně uplatňovat svá procesní práva včetně práva klást otázky vyslýchaným svědkům. Nic na tom nemění okolnost, že obviněný v tehdejším stádiu řízení neměl obhájce (důvod nutné obhajoby vyvstal až později v souvislosti s tím, že obviněný nastoupil výkon trestu odnětí svobody v jiné trestní věci). V důsledku své nepřítomnosti při hlavním líčení dne 23. 4. 2014 obviněný nemohl klást otázky vyslýchaným svědkům nikoli v důsledku vadného postupu soudu, nýbrž v důsledku toho, že odchodem od hlavního líčení sám rezignoval na uplatnění svých práv.

Je tedy evidentní, že nebylo porušeno žádné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Jde-li o dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen p r á v n í námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, které jsou zaměřeny proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž vycházel a která v napadeném rozsudku upřesnil Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění, která se stala podkladem konečného rozhodnutí, mají odpovídající podklad ve výpovědích svědků Ing. M. N. a M. F., z nichž bez důvodných pochybností vyplývá, že k pohlavnímu styku mezi nimi došlo a že ho zprostředkoval obviněný, který za to inkasoval od svědka Ing. M. N. částku 5 000 Kč a dal z toho M. F. 1 000 Kč jako její odměnu za pohlavní styk s Ing. M. N. Těmito důkazy byla vyvrácena verze, kterou prezentoval obviněný v rámci své obhajoby v původním řízení a znovu pak v podaném dovolání, totiž že pohlavní styk Ing. M. N. a M. F. byl výlučně jen věcí jejich dohody, na níž se nijak nepodílel, a že částku 5 000 Kč obdržel za to, že Ing. M. N. a M. F. vezl svým autem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci soudy přijatelně zdůvodnily nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného, neboť navrhované důkazy měly k věci tak vzdálený vztah, že se již ze své povahy nemohly týkat bližších okolností, za nichž byl zjednán pohlavní styk Ing. M. N. s M. F. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

V námitkách obviněného proti výroku o vině neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby se otázkou právního posouzení skutku meritorně zabýval.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu