7 Tdo 133/2013
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 99 odst. 1 tr. zákoník, § 99 odst. 4 tr. zákoník



7 Tdo 133/2013-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. února 2013 v Brně dovolání, které podal obviněný M. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 6 To 61/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Nt 3/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality 1. oddělení, usnesením ze dne 10. 11. 2011, č. j. KRPJ-8622-23/TČ-2011-160071, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání obviněného M. N. (dále jen obviněný ) pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 17. 4. 2012, č. j. 4 KZV 9/2011-148, podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného, neboť obviněný nebyl v době spáchání trestného činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Poté státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočka v Jihlavě podal vzhledem k osobě obviněného a důkazům vyplývajícím z probíhajícího trestního řízení, návrh na uložení ústavního ochranného léčení psychiatrického.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 11 Nt 3/2012, podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uložil obviněnému ústavní ochranné léčení psychiatrické. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 6 To 61/2012, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 11 Nt 3/2012.

Obviněný podal proti tomuto usnesení prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že jednal proti poškozenému V. D. (dále jen poškozený ) v nutné obraně, neboť chránil své zdraví, majetek a domovní svobodu. Uvedl, že v obraně proti útoku poškozeného pokračoval s takovou intenzitou, která byla nutná k odvrácení útoku. Jakmile na něj poškozený přestal útočit, nutné obrany zanechal. Obviněný je přesvědčen, že jeho nutná obrana nebyla zjevně nepřiměřená způsobu útoku poškozeného, protože měl několik důvodů, kvůli nimž se cítil ohrožený ze strany poškozeného. Především poukázal na to, že jeho dům byl v minulosti opakovaně terčem výtržnictví. Dále uvedl, že poškozený na něj mířil jednou v noci kolem 2:30 hod. předmětem, který vypadal jako pistole, zřejmě ráže 9 mm, a přitom ho obvinil, že krade. Poukázal na to, že poškozený několik dní před konfliktem vnikl do jeho domu a ohrožoval jej střelnou zbraní. Dne 7. 11. 2011 se nacházel ve svém domě u okna ve chvíli, kdy na něj poškozený začal bezdůvodně střílet střelnou zbraní. Poškozený dorazil na jeho pozemek s tupou zbraní v ruce, pod vlivem alkoholu a bylo těžké předvídat, jak se k němu bude poškozený chovat.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. namítl, že nebyly splněny podmínky podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku pro uložení ústavního ochranného léčení psychiatrického. Obviněný se považuje za psychicky zdravého a necítí se nebezpečný svému okolí. Nevyhledává žádné konflikty, naopak se jim snaží vyhnout a k personálu i ostatním pacientům v Psychiatrické léčebně v Jihlavě se chová bez problémů. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces, protože mu bylo odejmuto právo navrhovat důkazy v jeho prospěch. Obviněný prohlásil, že je schopen a připraven se podrobit léčebnému režimu, pravidelně docházet k ošetřujícímu lékaři a dodržovat předepsanou medikaci.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 6 To 61/2012, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 11 Nt 3/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že za jednání v nutné obraně lze posoudit pouze jednání obviněného v první fázi celého incidentu. Poškozený se dostavil k domu obviněného v úmyslu jej fyzicky napadnout plastovou hadicí. Obviněný se tomuto útoku bránil nožem a způsobil poškozenému závažné poranění levé ruky, které značně omezilo schopnost poškozeného pokračovat v útoku. Když obviněný poté vyběhl před dům, třikrát bodl poškozeného nožem do trupu, jeho úmysl již nesměřoval k odvrácení útoku poškozeného, ale k definitivnímu ukončení dlouhodobých konfliktů s poškozeným jeho usmrcením. Toto jednání již nebylo odvracením přímo hrozícího nebo trvajícího útoku na obviněného a bylo zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku poškozeného. K námitce obviněného, že jeho pobyt na svobodě není nebezpečný pro společnost uvedl, že podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný pro riziko recidivy psychoticky motivovaného jednání. V důsledku dekompenzované choroby může obviněný i banální situaci psychoticky zpracovat a reagovat na ni agresí proti svému okolí, přičemž toto riziko nelze odvrátit jinak než jeho hospitalizací. Závěry tohoto posudku společně s poznatky o dřívějším chování obviněného vedou k tomu, že je dána vysoká pravděpodobnost recidivy jeho jednání, které jinak naplňuje znaky násilného trestného činu a že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že proti poškozenému jednal v nutné obraně.

Podle § 29 odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

Podle § 29 odst. 2 tr. zákoníku nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel z provedeného dokazování, z něhož vyplývá, že obviněný dne 9. 11. 2011 v době kolem 13:10 hod. v obci J. u M. B. po předchozí hádce a fyzickém konfliktu provedl z okna svého domu cílený výpad nožem proti ruce poškozeného V. D., který stál před oknem domu a který přišel k domu obviněného s úmyslem jej fyzicky napadnout plastovou hadicí. Obviněný tímto útokem způsobil poškozenému vážné poranění ruky. Poté vyběhl před dům a s úmyslem ukončit dlouhodobé konflikty s poškozeným a třemi ranami jej stejným nožem záměrně bodl do trupu, čímž mu způsobil bodně řeznou ránu pravé poloviny hrudníku s poškozením horního laloku plíce s volnou krví a vzduchem v dutině hrudní, bodně řeznou ránu levé poloviny hrudníku s poškozením osrdečníku, zakrvácením do osrdečníku a řezným poraněním bránice, bodně řeznou ránu dutiny břišní s poškozením levého jaterního laloku, žaludku a sleziny, bodně řeznou ránu vzdálenější části levého předloktí pronikající k malíkové hraně s kompletním protnutím šlachy dlouhého dlaňového svalu středového nervu a proříznutí povrchních šlach ohýbače druhého, čtvrtého a pátého prstu.

Nejvyšší soud shledal, že jednáním v nutné obraně bylo jen jednání obviněného v první fázi incidentu s poškozeným. Poškozený přišel k domu obviněného ozbrojen plastovou hadicí a přes okno domu obviněného touto hadicí fyzicky napadl. Pokud se za této situace obviněný bránil útoku poškozeného nožem, nešlo o obranu zcela zjevně nepřiměřenou útoku poškozeného, ačkoliv zbraň použitá obviněným je podstatně účinnější než zbraň poškozeného. Obviněný tímto útokem způsobil poškozenému vážné poranění ruky, které významně omezilo jeho schopnost dále pokračovat v útoku. Obviněný i s vědomím poranění poškozeného poté pokračoval v útoku tak, že vyběhl před svůj dům a zasadil poškozenému další tři rány nožem do oblasti trupu, čímž poškozenému způsobil velmi závažná poranění, kvůli nimž došlo téměř k jeho smrti. V této fázi útoku úmysl obviněného již nesměřoval k jeho nutné obraně, ale k definitivnímu ukončení dlouhodobých konfliktů s poškozeným, tedy k jeho usmrcení. Obrana obviněného v druhé fázi incidentu byla zcela zjevně nepřiměřená útoku poškozeného a v tomto případě proto nejde o jednání obviněného v nutné obraně, ale o pokus trestného činu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

Ostatní námitky obviněného vznesené v rámci tohoto dovolacího důvodu jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ústavního ochranného léčení psychiatrického, protože jeho pobyt na svobodě není nebezpečný.

Podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 40 odst. 2 tr. zákoníku a § 47 odst. 1 tr. zákoníku, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Podle § 99 odst. 4 věta prvá tr. zákoníku soud uloží podle povahy nemoci a léčebných možností ochranné léčení ústavní nebo ambulantní.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie propuklo u obviněného psychotické onemocnění v podobě trvalé poruchy s bludy, kterým obviněný trpěl v době spáchání trestného činu a trpí jí i nadále. Schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání a toto ovládat byla u obviněného v důsledku uvedené trvalé poruchy s bludy zcela vymizelá. Znalkyně MUDr. Petra Sehnalová označila pobyt obviněného na svobodě za vysoce nebezpečný, zejména pro jeho okolí, protože hrozí riziko podobně psychoticky motivovaného jednání. Aktuální duševní stav obviněného je dekompenzovaný, dominují v něm paranoidní persekuční bludy vůči osobám v místě trvalého bydliště a hrozí, že v případě, že nebude omezen na svobodě v rámci ústavního léčení, může i banální situaci psychoticky zpracovat a reagovat na ni závažnou agresí vůči svému okolí. Podle znalkyně PhDr. Marcely Langové - Šindelářové je bez patřičné psychiatrické léčby prognóza dalšího vývoje u obviněného jednoznačně špatná. Obviněný se navíc v minulosti dopustil ve stavu nepříčetnosti jednání vykazujícího znaky trestných činů a usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. 2 T 140/2002, mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní, které bylo následně změněno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 1 Nt 69/2009, na ochranné léčení psychiatrické ambulantní.

Obviněný se na základě tohoto rozhodnutí nacházel v ústavním léčení ode dne 13. 1. 2005 do dne 27. 10. 2009, tedy téměř pět let, a přesto se přibližně dva roky po propuštění z ústavního léčení dopustil dalšího jednání vykazujícího znaky násilného trestného činu a přitom se jednalo o čin výrazně závažnější než činy dříve spáchané. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 Nt 3/2012 navíc vyplývá, že obviněný není schopen kriticky nahlížet na své jednání, neuznává autoritu orgánů činných v trestním řízení, ani lékařského personálu, domnívá se, že je duševně zdráv, a nelze proto reálně předpokládat, že by se v případě jeho ponechání na svobodě bylo jeho chování bez problémů a že by respektoval podmínky ambulantního léčení. Z těchto důvodů nelze v případě obviněného uvažovat o uložení ochranného léčení ambulantního, neboť obviněný nejenže od propuštění z ústavního léčení v roce 2009 nedodržoval podle vlastního sdělení ambulantní léčbu, ale je zřejmé, že v průběhu doby, po kterou se nacházel na svobodě, gradují co do intenzity násilného jednání jeho činy pod vlivem trvalé poruchy s bludy. Současný stav obviněného vylučuje možnost realizace ochranného léčení psychiatrického ambulantního. Vrchní soud v Olomouci dospěl ke správnému právnímu závěru, že pobyt obviněného na svobodě je pro společnost nebezpečný a že proto nutno obviněnému uložit ústavní ochranné léčení psychiatrické. Nejvyšší soud zjistil, že všechny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického ústavního byly splněny a námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. N. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek