7 Tdo 133/2007
Datum rozhodnutí: 21.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 133/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2007 o dovolání obviněného P. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 7 To 109/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 10/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 7 To 109/2006, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 48 T 10/2006. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci nebo jiném nesprávném hmotně právním ). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud.

V dovolání lze vytýkat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze vytýkat nic na adresu skutkových zjištění soudu, způsobu, jímž hodnotil důkazy a jímž postupoval při jejich provádění, apod. V dovolání je možné namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nejsou přípustné s k u t k o v é námitky, jejichž cílem je dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou, kterou prosazuje dovolatel.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. S. dne 25. 2. 2006 asi ve 21:00 hodin v P. poblíž křižovatky v kolejišti železniční trati při cestě z restaurace na ubytovnu po předchozí slovní rozepři napadl poškozeného M. Ž. nejprve opakovanými údery kamenem do hlavy a poté opakovaným bodnutím nožem do levého třísla a krku, způsobil mu zranění, v důsledku nichž poškozený na místě zemřel, a mrtvé tělo poškozeného nechal ležet v kolejišti železnice, kde ho ještě přejela lokomotiva.

Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění soudů nenaplňovala znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, které byly polemikou s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jak se vypořádaly s jeho obhajobou spočívající v tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil. Tyto námitky, které obviněný shrnul tak, že soudy porušily ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svým obsahem mu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. To platí i pro tu část dovolání, v níž obviněný namítl, že pokud mu byl uložen trest odnětí svobody na jedenáct a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, nebyly pro uložení tohoto trestu splněny podmínky. Nejde-li o případ, že výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze výrok o trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil.

Lze tedy uzavřít, že obviněný formálně deklaroval důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti jeho námitky byly svým obsahem mimo meze tohoto důvodu dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec